Krotitelé duchů

Krotitelé duchů je americká nadpřirozená komedie z roku 1984, kterou režíroval a produkoval Ivan Reitman a scénář napsali Dan Aykroyd a Harold Ramis. Bill Murray, Aykroyd a Ramis v něm hrají Petera Venkmana, Raye Stantze a Egona Spenglera, trojici excentrických parapsychologů, kteří v New Yorku začnou podnikat v chytání duchů. Ve filmu dále hrají Sigourney Weaver a Rick Moranis a ve vedlejších rolích se objeví Annie Potts, William Atherton a Ernie Hudson.

Krotitele duchů Aykroyd koncipoval na základě své vlastní fascinace duchařstvím jako projekt, v němž by spolu s Johnem Belushim prožívali dobrodružství v čase a prostoru a bojovali s nadpřirozenými hrozbami. Po Belushiho smrti v roce 1982, kdy byl Aykroydův koncept považován za finančně neuskutečnitelný, byl najat Ramis, aby pomohl přepsat scénář a zasadit jej do New Yorku a učinit jej realističtějším. Krotitelé duchů byli prvním komediálním filmem, v němž byly použity nákladné speciální efekty, a společnost Columbia Pictures se obávala poměrně vysokého rozpočtu 25-30 milionů dolarů a příliš nevěřila v jeho kasovní potenciál. Natáčení probíhalo od října 1983 do ledna 1984 v New Yorku a Los Angeles. Vzhledem ke konkurenci studií zabývajících se speciálními efekty mezi různými filmy, které se v té době připravovaly, použil Richard Edlund část rozpočtu na založení filmového studia Boss, které k realizaci strašidelných vizuálních efektů použilo kombinaci praktických efektů, miniatur a loutek.

Krotitelé duchů byli uvedeni do kin 8. června 1984 a setkali se s velkým ohlasem kritiky a stali se kulturním fenoménem. Byl dobře přijat pro svou kombinaci komedie, akce a hororu a Murrayho výkon byl často vyzdvihován. Film během svého prvního uvedení v kinech vydělal 282,2 milionu dolarů, čímž se stal druhým nejvýdělečnějším filmem roku 1984 a v té době nejvýdělečnější komedií vůbec. Sedm týdnů po sobě byl film na prvním místě v kinech a byl jedním z pouhých čtyř filmů, které v tom roce vydělaly více než 100 milionů dolarů. Další uvedení v kinech zvýšila celkový výdělek na přibližně 295,2 milionu dolarů, což z něj činí jednu z nejúspěšnějších komedií 80. let. V roce 2015 jej Knihovna Kongresu USA vybrala k uchování v Národním filmovém registru. Jeho ústřední píseň „Ghostbusters“ od Raye Parkera Jr. se rovněž stala hitem číslo jedna.

Úspěch Krotitelů duchů, kteří ovlivnili populární kulturu a měli oddané fanoušky, odstartoval multimediální franšízu v hodnotě několika miliard dolarů. Ta zahrnovala populární animovaný televizní seriál Skuteční krotitelé duchů (1986), jeho pokračování Extrémní krotitelé duchů (1997), videohry, stolní hry, komiksy, oblečení, hudbu a strašidelné atrakce. Po Krotitelích duchů následoval v roce 1989 film Krotitelé duchů II, který si finančně ani kriticky nevedl tak dobře. Pokusy o druhé pokračování byly po Ramisově smrti v roce 2014 pozastaveny. Reboot z roku 2016, rovněž nazvaný Krotitelé duchů, se dočkal smíšených recenzí a finančního neúspěchu. Druhé pokračování filmu z roku 1984, Krotitelé duchů:

Děj

Peter Venkman, Ray Stantz a Egon Spengler jsou profesoři parapsychologie na Kolumbijské univerzitě, kteří zkoumají paranormální jevy. Po prvním setkání s duchem, který se zjevil v newyorské veřejné knihovně, je děkan univerzity vyhodí a odmítne důvěryhodnost jejich výzkumu. V reakci na to založí „Krotitele duchů“, paranormální vyšetřovací a likvidační službu, která působí v nepoužívané hasičské zbrojnici. Vyvíjejí špičkové zařízení na jaderný pohon k zachycování a zadržování duchů, ačkoli zpočátku jdou obchody pomalu.

Po paranormálním setkání ve svém bytě zavolá Krotitelům duchů violoncellistka Dana Barrettová. Vypráví, že viděla démonické stvoření podobné psovi, které vyslovilo jediné slovo: „Zuul“. Ray a Egon zkoumají Zuul a podrobnosti o Danině budově, zatímco Peter se nabídne, že si prohlédne její byt v neúspěšném pokusu ji svést. Krotitelé duchů jsou najati, aby z hotelu Sedgewick odstranili nenasytného ducha Slimera. Protože se jim nepodařilo řádně otestovat své vybavení, Egon varuje skupinu, aby nikdy nepřekračovala energetické proudy svých protonových zbraní, protože by to mohlo způsobit katastrofální výbuch. Chytí ducha a uloží ho do ektokomory pod hasičskou zbrojnicí. Nadpřirozená aktivita ve městě rychle roste a Krotitelé duchů se svými výkony proslaví; aby zvládli rostoucí poptávku, najmou čtvrtého člena, Winstona Zeddemora.

Inspektor Agentury pro ochranu životního prostředí Walter Peck, který je vůči Krotitelům duchů nedůvěřivý, je požádá o posouzení jejich vybavení, ale Peter ho odmítne. Později Egon varuje, že kapacita záchytné jednotky se blíží a nadpřirozená energie se valí městem. Peter se setkává s Danou a informuje ji, že Zuul byl polobůh uctívaný jako služebník „Gozera Gozeriana“, boha destrukce měnícího podobu. Když se Dana vrátí domů, je posedlá Zuulem; podobná entita ovládá i jejího souseda Louise Tullyho. Peter přijíždí a nachází posedlou Danu/Zuul, která o sobě tvrdí, že je „Strážce brány“. Louis je policisty přiveden k Egonovi a tvrdí, že je „Vinz Clortho, Správce klíčů“. Krotitelé duchů souhlasí, že dvojici udrží odděleně.

Peck se vrací s policisty a pracovníky města, aby nechal Krotitele duchů zatknout a jejich zadržovací jednotku deaktivovat, což způsobí výbuch, který zajaté duchy osvobodí. Louis/Vinz v nastalém zmatku unikne a vydá se do bytového domu za Danou/Zuul. Ve vězení Ray a Egon odhalí, že Danina budova byla navržena Ivo Šandorem, vůdcem kultu uctívajícího Gozera, aby fungovala jako anténa, která přitahuje a soustřeďuje duchovní energii k vyvolání Gozera a vyvolání apokalypsy. Tváří v tvář nadpřirozenému chaosu v celém městě Krotitelé duchů přesvědčí starostu, aby je propustil.

Krotitelé duchů se vydají na střechu obytného domu, zatímco Dana/Zuul a Louis/Vinz otevřou bránu mezi dimenzemi a promění se v démonické psy. Gozer se objeví v podobě ženy a zaútočí na Krotitele duchů, pak zmizí, když se pokusí o odvetu. Její odosobněný hlas požaduje, aby si Krotitelé duchů „vybrali podobu destruktora“. Ray si nechtěně vzpomene na milovaného firemního maskota z dětství a Gozer se znovu objeví v podobě obrovského Stay Puft Marshmallow Mana, který začne ničit město. Egon navzdory své dřívější radě nařídí týmu, aby zkřížil své protonové energetické proudy u dimenzionální brány. Výsledná exploze zničí Gozerova avatara, vyžene ho zpět do jeho dimenze a bránu uzavře. Krotitelé duchů zachrání Danu a Louise z trosek a na ulici jsou vítáni jako hrdinové.

Produkce

Vývoj

Krotitelé duchů byli inspirováni fascinací a vírou Dana Aykroyda v paranormální jevy. Tu zdědil po svém otci (který napsal knihu Dějiny duchů), matce (která tvrdila, že viděla duchy), dědečkovi (který experimentoval s používáním vysílaček ke kontaktu s mrtvými) a pradědečkovi (známý spiritista). V roce 1981 si v časopise The Journal of the American Society for Psychical Research přečetl článek o kvantové fyzice a parapsychologii, který ho přivedl na myšlenku chytat duchy. Aykroyda také zaujala myšlenka modernizovat komediální filmy o duchách z poloviny 20. století, které natočily týmy jako Abbott a Costello (Hold That Ghost (1941)), Bob Hope (The Ghost Breakers (1940)) a The Bowery Boys (Ghost Chasers (1951)).

Aykroyd napsal scénář a hodlal si ve filmu zahrát po boku Eddieho Murphyho a svého blízkého přítele a kolegy ze Saturday Night Live (SNL) Johna Belushiho, než druhý jmenovaný v březnu 1982 nešťastnou náhodou zemřel. Aykroyd vzpomínal, že napsal jednu z Belushiho hlášek, když mu producent a talentový agent Bernie Brillstein zavolal, aby ho informoval o Belushiho smrti. Obrátil se na dalšího bývalého herce ze SNL, Billa Murrayho, který souhlasil, že se k projektu připojí, i když bez výslovné dohody, jak často pracoval. Aykroyd předložil Brillsteinovi svůj koncept tří mužů, kteří pronásledují duchy, a připojil skeč „Marshmallow Mana“. Přirovnal je k běžným pracovníkům na hubení škůdců a řekl, že „zavolat Krotitele duchů je stejné, jako nechat si odstranit krysy“. Aykroyd věřil, že Ivan Reitman je logickou volbou pro režii na základě jeho úspěchů s filmy jako Animal House (1978) a Stripes (1981). Reitman znal osnovu filmu ještě v době, kdy byl Belushi potenciálním členem obsazení, a odehrával se v budoucnosti s mnoha skupinami intergalaktických krotitelů duchů. Měl pocit, že „jeho natočení by stálo něco kolem 200 milionů dolarů“. Aykroydovo původní 70 až 80stránkové zpracování scénáře mělo vážnější tón a mělo být strašidelné.

Reitman se s Aykroydem sešel v Art’s Delicatessen ve Studio City v Los Angeles a vysvětlil mu, že jeho koncept by nebylo možné realizovat. Navrhl, že zasazení celého filmu na Zemi by mimořádné prvky učinilo humornějšími, a pokud by se od začátku zaměřili na realismus, pak by byl Marshmallow Man na konci uvěřitelnější. Reitman chtěl také podrobně popsat původ Krotitelů duchů před zahájením jejich podnikání, když řekl, že „to byl začátek 80. let: všichni se pouštěli do podnikání“. Po schůzce se dvojice setkala s Haroldem Ramisem v Burbank Studios. Reitman s ním spolupracoval na předchozích filmech a věřil, že dokáže lépe než Aykroyd realizovat tón, který zamýšlel pro scénář. Reitman také cítil, že Ramis by měl ztvárnit Krotitele duchů; poté, co si přečetl scénář, se Ramis k projektu okamžitě připojil.

Přestože scénář vyžadoval značné změny, Reitman v březnu 1983 předložil film výkonnému řediteli Columbia Pictures Franku Priceovi, který vyprávěl, že koncept považoval za zábavný, ale samotný projekt za kontroverzní, protože komedie byly považovány za komedie se stropem ziskovosti. Price tvrdil, že film bude vyžadovat velký rozpočet kvůli speciálním efektům a populárnímu obsazení. Reitman řekl, že by mohli pracovat s 25-30 miliony dolarů; uváděly se různé částky. Price souhlasil, pokud bude film uveden do kin do června 1984. Reitman přiznal, že si částku vymyslel, vycházel z trojnásobku rozpočtu filmu Striptýz, který se mu zdál „rozumný“. Na dokončení filmu tak zbývalo třináct měsíců, aniž by byl hotový scénář, studio s efekty nebo datum zahájení natáčení. Jako pomocné producenty najal Joea Medjucka a Michaela C. Grosse, s nimiž spolupracoval již dříve. Generální ředitel společnosti Columbia Fay Vincent poslal do Los Angeles svého právníka Dicka Gallopa, aby Price přesvědčil, aby film nerealizoval, ale Price s tím nesouhlasil. Gallop se vrátil do centrály a oznámil Priceovi, že se „vymkl kontrole“.

Pro film se zvažovalo několik názvů, protože „Krotitelé duchů“ byli právně omezeni dětským pořadem The Ghost Busters ze 70. let, který vlastnila společnost Universal Studios. Varianty zahrnovaly „Ghoststoppers“, „Ghostbreakers“ a „Ghostsmashers“. Price se s Columbií rozešel již na začátku produkce Krotitelů duchů a stal se šéfem Universal Pictures, načež prodal Columbii titul za 500 000 dolarů plus 1 % ze zisku filmu. Vzhledem k hollywoodským účetním praktikám – metodě, kterou studia používají k umělému nadsazování nákladů na výrobu filmu, aby omezila výplatu honorářů nebo daní – film technicky nikdy nedosáhl zisku, aby Universal měl nárok na výplatu.

Scénář

Aykroyd, Ramis a Reitman začali přepracovávat scénář, nejprve v Reitmanově kanceláři a poté se s rodinami usadili na Martha’s Vineyard v Massachusetts. Aykroyd tam měl dům a v jeho sklepě pracovali dnem i nocí přibližně dva týdny. Pro přepracování scénáře měl pochopení, protože se považoval za scénáristu „z kuchyně“, který vytvářel vtipné situace a paranormální žargon, zatímco Ramis vylepšoval vtipy a dialogy. Psali odděleně a pak si navzájem přepisovali návrhy. Mnoho scén muselo být vystřiženo, včetně blázince, kde straší celebrity, a nelegálního skladiště duchů na benzínové pumpě v New Jersey. Když v polovině července 1983 odjížděli z Vineyardu, měli hotový první návrh a začátkem srpna byl hotový třetí, téměř finální návrh. Když Murray později po natáčení filmu Ostří břitvy (1984) odletěl do New Yorku, aby se setkal s Aykroydem a Ramisem, nabídl jen málo příspěvků ke scénáři nebo ke své postavě. Ramis, který pro Murrayho psal už několikrát předtím, řekl, že ví, jak s hlasem jeho postavy zacházet.

Bylo rozhodnuto už na začátku, že Ramisova postava bude mozkem Krotitelů duchů, Aykroyd srdcem a Murray ústy. Aykroyd se inspiroval archetypy z fantastiky, řekl: „Dejte dohromady Petera Venkmana, Raymonda Stantze a Egona Spenglera a máte Strašáka, Lva a Plecháče.“ Aykroyd se nechal slyšet, že se mu to podařilo. Aykroydova koncepce požadovala, aby Krotitelé duchů měli šéfa a byli řízeni do situací. Ramis preferoval, aby měli pod kontrolou „svůj vlastní osud“ a rozhodovali se sami. To vedlo k vytvoření výraznějších identit postav: Reitman se domníval, že nejtěžší při psaní bylo určit cíl příběhu, kdo je padouch a jeho cíl, proč se duchové zjevují a jak se objevil vznešený Marshmallow Man.

Reitman věřil, že nejtěžší bylo určit cíl příběhu, kdo je padouch a jeho cíl, proč se duchové zjevují a jak se objevil vznešený Marshmallow Man. Tato bytost byla jednou z mnoha propracovaných nadpřirozených entit v Aykroydově původním zpracování, původně se měla vynořit z East River pouhých dvacet minut filmu. Reitmanovi vyčnívala, ale znepokojovala ho kvůli poměrně realistickému tónu, který nasadili. Zatímco probíhal tento proces, Reitman hledal pro film studio pro speciální efekty a nakonec během stejného dvoutýdenního období angažoval Richarda Edlunda.

Obsazení a postavy

Murray byl považován za zásadního pro potenciální úspěch Krotitelů duchů, ale byl známý tím, že se k projektům zavazoval až pozdě. Price souhlasil s financováním Murrayho vášnivého projektu The Razor’s Edge, protože věřil, že v případě neúspěchu přijde jen o málo peněz, ale doufal, že si tímto gestem zajistí Murrayho angažmá v Krotitelích duchů. Do role byli zvažováni také Michael Keaton, Chevy Chase, Tom Hanks, Robin Williams, Steve Guttenberg a Richard Pryor. Do role Egona byli zvažováni Christopher Walken, John Lithgow, Christopher Lloyd, Jeff Goldblum a Keaton. Ramis se pro Egonův vzhled nechal inspirovat obálkou časopisu o abstraktní architektuře, na níž byl muž v třídílném tvídovém obleku, s brýlemi s drátěnými obroučkami a rovnými vlasy. Křestní jméno postavy převzal od maďarského uprchlíka, s nímž chodil do školy, a příjmení od německého historika Oswalda Spenglera. Kromě tří hlavních hvězd byl Medjuck z velké části zodpovědný za obsazení rolí. Ernie Hudson prošel pěti konkurzy na postavu Winstona Zeddemora. Podle něj dřívější verze scénáře dávala Winstonovi větší roli odborníka na demolice v letectvu s propracovanou historií. Byl touto rolí nadšen a souhlasil s ní za polovinu svého obvyklého platu. Noc před začátkem natáčení dostal nový scénář s výrazně zmenšenou rolí; Reitman mu řekl, že studio chce Murrayho roli rozšířit. Aykroyd uvedl, že to byla role určená pro Eddieho Murphyho, ačkoli Reitman to vyvrátil. Do role byli zvažováni také Gregory Hines a Reginald VelJohnson.

Daryl Hannah, Denise Crosby, Julia Roberts a Kelly LeBrock se ucházely o roli Dany Barrett, ale pozornost filmařů upoutala Sigourney Weaver. Proti jejímu obsazení byl odpor kvůli obecně vážným rolím, které hrála ve filmech Vetřelec (1979) a Nebezpečný rok (1982). Weaverová odhalila svou komediální minulost, kterou získala na Yale School of Drama, a během konkurzu začala chodit po čtyřech a výt jako pes. Právě ona navrhla, aby se Dana stala posedlou Zuulem; podle Reitmana to vyřešilo problémy s posledním dějstvím tím, že postavy získaly osobní podíl na událostech. Weaverová také změnila povolání postavy z modelky na hudebnici a řekla, že Dana může být poněkud přísná, ale „víte, že má duši, protože hraje na cello“.

Johnu Candymu byla nabídnuta role Louise Tullyho. Candy Reitmanovi řekl, že postavě nerozumí, a navrhl ztvárnit Tullyho s německým přízvukem a několika německými ovčáky; tvůrci měli pocit, že psů je ve filmu už dost. Candy se rozhodl o roli neusilovat. Reitman předtím spolupracoval s Rickem Moranisem a poslal mu scénář. Ten roli přijal o hodinu později. Moranis rozvinul mnoho aspektů své postavy, včetně toho, že z něj udělal účetního, a ad-liboval dlouhý projev na Tullyho večírku. Sandra Bernhardová odmítla roli sekretářky Krotitelů duchů Janine Melnitzové, kterou získala Annie Pottsová. Když dorazila na první natáčecí den, Reitman popohnal Pottsovou do aktuální scény. Rychle se převlékla z pouličních šatů a vypůjčila si brýle, které nosila kostymérka a které její postava následně nosila po celý film.

William Atherton byl vybrán pro roli Waltera Pecka poté, co se objevil v broadwayské hře Broadway. Peck byl popisován jako podobný Margaret Dumontové, která hrála komediální protipól bratří Marxů. Atherton řekl: „Nemůže to být vtipné a já [Krotitele duchů] nepovažuji ani v nejmenším za okouzlující. Musím být pobouřen“. Role sumerského boha Gozera Gozera byla původně určena pro Paula Reubense, představovaného jako architekta v obchodním obleku. Reubens od tohoto nápadu upustil a připadla jugoslávské herečce Slavici Jovanové. Role se změnila na roli inspirovanou androgynním vzhledem Grace Jones a Davida Bowieho. Jako hlas Gozera byla bez nároku na honorář namluvena Paddi Edwardsová, která dabovala Jovanové silný slovanský přízvuk.

Natáčení

Prvotní natáčení začalo v New Yorku 28. října 1983. Hned první den přivedl Reitman na plac Murrayho, který si ještě nebyl jistý, zda četl scénář. Natáčení v New Yorku trvalo přibližně šest týdnů a skončilo těsně před Vánocemi. Reitman si byl vědom, že musí dokončit newyorskou fázi dříve, než se setkají s nehostinným prosincovým počasím. V té době bylo rozhodnutí natáčet v New Yorku považováno za riskantní. Na počátku 80. let mnozí považovali město za synonymum daňové katastrofy a násilí a Los Angeles bylo vnímáno jako centrum zábavního průmyslu. V rozhovoru z roku 2014 Reitman uvedl, že si New York vybral, protože „jsem chtěl, aby film byl … mým newyorským filmem“. Jelikož Reitman pracoval s komiky, podporoval improvizaci, upravoval více záběrů a ponechával si herecké kreace, které fungovaly, ale usměrňoval je zpět ke scénáři.

Některé partyzánské natáčení probíhalo tak, že byly zachyceny spontánní scény na ikonických místech města, včetně jednoho záběru v Rockefellerově centru, kde herce vyháněla skutečná ochranka. V Central Parku West byla natočena scéna, při níž komparsisté skandovali „Krotitelé duchů“ ještě předtím, než byl název vymazán. Medjuck kontaktoval studio a naléhal na ně, aby si zajistili povolení použít toto slovo jako název.

Budova na adrese Central Park West 55 sloužila jako domov Weaverovy postavy a dějiště vrcholné bitvy Krotitelů duchů s Gozerem. Výtvarné oddělení přidalo další patra a ozdoby pomocí matných maleb, modelů a digitálních efektů, aby vytvořilo ohnisko duchařské aktivity. Během natáčení závěrečné scény v budově povolily městské úřady uzavřít přilehlé ulice v době dopravní špičky, což ovlivnilo dopravu ve velké části města. Gross poznamenal, že z vrcholu budovy viděli dopravní kolony až do Brooklynu. Na různých místech vytáhl policista zbraň na taxikáře, který odmítl příkaz; při podobném incidentu jiný policista vytáhl řidiče přes okno limuzíny. Když se rozzlobení občané ptali Medjucka, co se to natáčí, obvinil Francise Forda Coppolu z natáčení filmu Cotton Club (1984). Aykroyd se setkal se spisovatelem science-fiction Isaacem Asimovem, kterého obdivoval, a ten si mu postěžoval: „Vy tady znepříjemňujete život, to je prostě hrozné, nechápu, jak jim to mohlo projít!“ Aykroyd si stěžoval, že se mu to nelíbí. Přímo vedle budovy 55 Central Park West se nachází luteránský kostel Nejsvětější Trojice, na který si vyšlápl Marshmallow Man.

Dalšími místy byly New York City Hall, New York Public Library, Lincoln Center for the Performing Arts, Columbus Circle, Irving Trust Bank na Páté avenue a Tavern on the Green. Jako sídlo Krotitelů duchů sloužila hasičská zbrojnice Hook and Ladder Company 8 ve čtvrti Tribeca. Kolumbijská univerzita povolila, aby její Havemeyer Hall nahradila fiktivní Weaver Hall, pod podmínkou, že univerzita nebude uvedena jménem.

Natáčení se přesunulo do Los Angeles a pokračovalo mezi Vánocemi a Novým rokem. Vzhledem k tomu, že film využíval praktické efekty, bylo zapotřebí kvalifikovaných techniků, kteří bydleli převážně ve městě, a zvukových kulis, které v New Yorku neexistovaly. Přestože se film Krotitelé duchů odehrával v Los Angeles, většina jeho záběrů se natáčela v Los Angeles nebo na place v Burbank Studios. Lokační skauti hledali budovy, které by mohly kopírovat interiéry budov natáčených v New Yorku. Reitman se pokusil využít interiér budovy Hook and Ladder 8, ale nemohl ji dostatečně dlouho zabírat, protože se jednalo o aktivní hasičskou stanici. Záběry interiéru hasičské zbrojnice byly místo toho pořízeny ve vyřazeném hasičském domě č. 23 v centru Los Angeles. Konstrukce budovy, zatímco v New Yorku běžná, byla v Los Angeles raritou. V pozadí kanceláře Krotitelů duchů visela archivní fotografie aktivní posádky v Hasičském domě č. 23 z roku 1915.

Zatímco natáčení probíhalo v hlavní čítárně newyorské veřejné knihovny (natáčení mohlo probíhat pouze v ranních hodinách a muselo být ukončeno do 10:00), sklepní knihovní regály zastupovala losangeleská Ústřední knihovna, protože podle Reitmana byly zaměnitelné. Hotel Millennium Biltmore zastoupil scény odehrávající se ve fiktivním hotelu Sedgewick. Hlavní natáčení skončilo na konci ledna 1984, po 55 až 62 dnech natáčení.

Postprodukce

Krátký produkční plán a blížící se datum premiéry znamenaly, že Reitman film během natáčení upravoval. Často byl čas jen na několik záběrů. Pro Reitmana bylo někdy natáčení filmu plného efektů frustrující, protože speciální efekty musely být předem storyboardovány a natočeny; neexistovala možnost vrátit se a vyrobit nové scény. Gross to popsal takto: „Vypracujete storyboard předem, to je jako střih předem. Máte scénu, oni ji schválí a my strávíme devět měsíců tím, že budeme dělat ten střih. Neexistují žádné druhé záběry, žádné outtaky, žádný záběr. Můžete stříhat, ale nemůžete přidávat. To [Reitmana] tak omezovalo, že mu to opravdu vadilo.“

Vymazaná scéna se týkala segmentu ve „Fort Detmerring“, kde má Ray sexuální styk s ženským duchem. Scéna měla představit Aykroydův milostný zájem. Ramis se však domníval, že je pro rychle plynoucí děj zbytečná, a tak Reitman místo toho použil záběry jako snovou sekvenci během montáže v polovině filmu. Střihač Sheldon Kahn posílal Reitmanovi během natáčení černobílé kotouče se sekvencemi. Nejenže mu umožnily provést změny, ale podle jeho názoru mu také pomohly pochopit, jak lépe zrychlit tempo filmu. Kahn dokončil první kompletní střih filmu tři týdny po skončení natáčení. Konečný sestřih filmu trvá 105 minut.

Hudba

Hudbu ke Krotitelům duchů složil Elmer Bernstein a hrál ji 72členný Hollywood Studio Symphony orchestra v The Village v západním Los Angeles v Kalifornii. Orchestraci vytvořili David Spear a Bernsteinův syn Peter. Elmer Bernstein již dříve složil hudbu k několika Reitmanovým filmům a k projektu se připojil již na počátku, ještě předtím, než bylo podepsáno obsazení. Reitman chtěl zemitou, realistickou hudbu a nechtěl, aby hudba divákům říkala, kdy je něco vtipné. Bernstein použil ondes Martenot (což je vlastně klávesová obdoba thereminu), aby dosáhl „strašidelného“ efektu. Bernstein musel přivézt hudebníka z Anglie, aby na nástroj hrál, protože vyškolených ondistů bylo málo. Použil také tři syntezátory Yamaha DX7. V rozhovoru z roku 1985 Bernstein označil Krotitele duchů za nejobtížnější hudbu, kterou kdy napsal, protože pro něj bylo náročné vyvážit různé komediální a vážné tóny filmu. Pro Krotitele duchů vytvořil „mravokárné“ téma, které popsal jako „roztomilé, aniž by bylo opravdu mimo“. V posledních částech filmu se mu hudba skládala snadněji, jeho cílem bylo, aby film zněl „úžasně a mysticky“.

Brzy Reitman a Bernstein diskutovali o tom, že by v Krotitelích duchů měla na určitých místech zaznít populární hudba, která by doplnila Bernsteinovu původní hudbu. Patří mezi ně i skladba „Magic“ od Micka Smileyho, která hraje během scény, kdy jsou duchové vypuštěni ze sídla Krotitelů duchů. Bernsteinův hlavní motiv pro Krotitele duchů byl později nahrazen skladbou „Ghostbusters“ od Raye Parkera Jr. Bernsteinovi se osobně nelíbilo použití těchto písní, zejména „Magic“, ale řekl: „Je velmi těžké polemizovat s něčím takovým, jako je [„Krotitelé duchů“], když je to v první desítce hitparád.“

Hudba byla vyžadována pro montáž uprostřed filmu a „I Want a New Drug“ od Huey Lewis and the News byla použita jako dočasná náhrada kvůli svému vhodnému tempu. Reitman byl později seznámen s Parkerem Jr. a ten vytvořil skladbu „Ghostbusters“ s podobným riffem, který se hodil k montáži. Před zapojením Parkera Jr. bylo pro Krotitele duchů vyvinuto různými umělci přibližně 50 až 60 různých znělek, žádná však nebyla shledána vhodnou. Huey Lewis byl osloven, aby složil znělku k filmu, ale byl již zavázán prací na filmu Návrat do budoucnosti (1985).

Design

Během třináctiměsíční produkce filmu pracovala všechna hlavní studia zabývající se speciálními efekty na jiných filmech. Ta, která zůstala, byla příliš malá na to, aby mohla pracovat na přibližně 630 jednotlivých efektových záběrech potřebných pro Krotitele duchů. Ve stejné době plánoval kameraman speciálních efektů Richard Edlund opustit společnost Industrial Light and Magic (ILM) a založit si vlastní firmu. Reitman přesvědčil společnost Columbia, aby ve spolupráci se společností Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), která také potřebovala studio pro tvorbu efektů, poskytla Edlundovi zálohu 5 milionů dolarů na založení jeho vlastní společnosti Boss Film Studios. Podle Edlunda právníci spotřebovali většinu času na dokončení smlouvy, takže na vybudování efektového studia, natočení scén a složení snímků zbývalo pouhých deset měsíců. Tým Boss Film Studios byl rozdělen na dokončení prací na Krotitelích duchů a vědeckofantastickém filmu 2010 společnosti MGM: The Year We Make Contact. Efekty za 5 milionů dolarů přišly na 700 000 dolarů nad rozpočet. Přísný harmonogram natáčení znamenal, že většina efektových záběrů byla pořízena na jeden záběr. Gross dohlížel jak na vznik filmových studií Boss, tak na najímání mnoha konceptuálních designérů, včetně komiksových výtvarníků Tanina Liberatoreho (jehož práce zůstala nevyužita) a Bernieho Wrightsona (který pomohl vymyslet několik návrhů duchů) a storyboardisty Thoma Enriqueze, jehož návrhy přispěly k „duchovi s cibulovou hlavou“.

Efekty příšer

Edlundova předchozí práce na nadpřirozeném hororu Poltergeist (1982) posloužila jako reference pro návrhy duchů v Krotitelích duchů. Podle Grosse bylo obtížné vyvážit, aby duchové představovali skutečnou hrozbu, a zároveň se hodili do komediálnějšího tónu filmu. Výtvarník speciálních efektů Steve Johnson na place vymodeloval nenažraného, slizkého, zeleného ducha, kterému se tehdy kvůli nepříjemnému zápachu loutky říkalo „duch cibulové hlavy“. Stvoření dostalo jméno „Slimer“ v animovaném televizním seriálu Skuteční krotitelé duchů z roku 1986. Návrh Slimera trval šest měsíců a stál přibližně 300 000 dolarů. Poté, co se Johnson kvůli zásahům vedení snažil návrh dokončit, vzal si nejméně tři gramy kokainu a finální návrh dokončil za jednu noc, částečně na základě Aykroydova a Ramisova přání, aby tvor vzdal poctu Belushimu. Loutku z pěnové gumy v plné velikosti nosil Mark Wilson a natáčelo se na černém pozadí. Loutkáři manipulovali s pohyby modelu pomocí kabelů.

Aykroyd pověřil svého přítele, označovaného jako Viking, návrhem Marshmallow Mana, přičemž požadoval kombinaci Michelin Mana a Pillsbury Doughboye v námořnické čepici. Oblek Marshmallow Mana sestrojil a ztvárnil herec a tvůrce speciálních efektů Bill Bryan, který svou chůzi vymodeloval podle Godzilly. Pěnových obleků bylo osmnáct, každý stál 25 000 až 30 000 dolarů; sedmnáct z nich, které nosil kaskadér Tommy Cesar, bylo v rámci natáčení spáleno. Bryan používal oddělený přívod vzduchu kvůli toxicitě pěny. Ke kostýmu byly vyrobeny tři různé hlavy z pěny a sklolaminátu s různými výrazy a pohyby ovládanými lanovými mechanismy. Kostým se natáčel na pozadí zmenšených modelů, aby byl efekt dokončen. Tým efektů sehnal pouze jeden model policejního auta ve správném měřítku, a tak jich koupil několik a upravil je tak, aby představovaly různá vozidla. Voda z prasklého hydrantu zasaženého dálkově ovládaným autem byla ve skutečnosti písek, protože voda se nezmenšovala. „Marshmallow“ pršící na dav po jeho zničení byla pěna na holení. Poté, co Atherton viděl zamýšlených 150 liber (68 kg) pěny na holení, která měla být použita, trval na jejím vyzkoušení. Hmotnost srazila kaskadéra k zemi a nakonec použili jen 75 liber (34 kg). Krém působil po hodinách natáčení jako dráždidlo kůže a některým hercům způsobil vyrážku.

Johnson také vymodeloval loutku zombie taxikáře. Byla to jediná loutka, která se natáčela v New Yorku. Johnson ji vytvořil podle loutky oživlé mrtvoly, kterou vytvořil pro film Americký vlkodlak v Londýně (1981). Johnson a Wilson spolupracovali na filmu Duch z knihovny a vytvořili loutku ovládanou až 20 kabely procházejícími trupem, které ovládaly takové aspekty, jako je pohyb hlavy, rukou a odtahování gumové kůže od trupu, čímž se loutka proměnila z humanoida v obludného ghúla. Původní loutka Library Ghost byla považována za příliš děsivou pro mladší publikum a byla znovu použita ve filmu Fright Night (1985). Scéna s knihovním katalogem byla natočena živě ve třech záběrech, přičemž štáb foukal vzduch měděnými trubkami, aby se karty dostaly do vzduchu. Ty musely být pro každý záběr sebrány a znovu složeny. Reitman použil sestavu s více kamerami, aby se zaměřil na knihovnici a karty létající kolem ní, a širší celkový záběr. Vznášející se knihy byly zavěšeny na provázcích.

Randy Cook byl zodpovědný za vytvoření stop-motion loutek Gozerových přisluhovačů Zuula a Vinze, psů hrůzy, v pohybu. Model byl těžký a těžkopádný a natáčení jeho pohybu po scéně o délce 9,1 m (30 stop) pro scénu, kdy pronásleduje Louise Tullyho přes ulici, trvalo téměř třicet hodin. Při scéně, kdy je Dana přišpendlena démonickýma rukama k židli před dveřmi prozářenými světlem, byl podle Reitmana ovlivněn filmem Blízká setkání třetího druhu (1977). Byly použity gumové dveře, které umožňovaly zkreslení, jako by se jimi něco snažilo projít, zatímco úchyty ukryté v propadle pod židlí se jimi prodírají, zatímco mají na rukou démonické rukavice s psími nožkami. Film byl natočen ještě před nástupem počítačem generovaných obrazů (CGI), a proto museli být všichni duchové, kteří nebyli loutkoví, animovaní. Vytvoření jedné sekundy záběru trvalo až tři týdny. Slavica Jovanová pro roli Gozera nosila červené kontaktní čočky, které jí způsobovaly velkou bolest, a pro pohyb po scéně měla na sobě postroj.

Technologie a vybavení

Hardwarový konzultant Stephen Dane byl zodpovědný za návrh většiny ikonického vybavení Krotitelů duchů, včetně „protonových balíčků“, které se používaly k potlačování duchů, pastí na duchy a jejich vozidla, Ectomobilu. Toto vybavení muselo být navrženo a vyrobeno během šesti týdnů před začátkem natáčení v září 1983. „Protonové balíčky“, inspirované vojenským plamenometem, se skládaly z ruční „neutrinové hůlky“ střílející proud protonů, která byla hadicí připojena k batohu, jenž údajně obsahoval jaderný urychlovač. Dane řekl, že „šel domů, sehnal pěnové kousky a prostě naházel dohromady hromadu věcí, aby získal ten vzhled. Bylo to vysoce opracované, ale muselo to vypadat hotově a jako vojenský přebytek.“

Po Reitmanových úpravách designu byly modely „protonových balíčků“ na obrazovce vyrobeny ze sklolaminátového pláště s hliníkovou zadní deskou přišroubovanou k rámu batohu armády Spojených států. Každý batoh vážil s instalovanými bateriemi pro osvětlení přibližně 30 liber (14 kg) a během dlouhého natáčení namáhal záda herců. Byly vyrobeny dvě lehčí verze; dutá s povrchovými detaily pro široké záběry a verze z pěnové gumy pro akční scény. Sklolaminátové rekvizity vytvořil vedoucí speciálních efektů Chuck Gaspar podle Daneova návrhu. Gaspar použil gumové formy k vytvoření identických sklolaminátových skořepin. „Neutrinová hůlka“ měla na špičce žárovku, která animátorům poskytovala výchozí bod pro proudy protonů. K praktickému vytvoření poškození protonovými proudy byly použity falešné stěny protkané pyrotechnikou. Rekvizita „měřiče psychokinetické energie“ (dále jen „měřič PKE“) byla postavena s použitím ručního leštiče bot Iona SP-1 jako základny, na kterou byla připevněna světla a elektronika. Technologie byla navržena tak, aby nebyla příliš efektní ani elegantní, což zdůrazňovalo vědecké zázemí postav v kombinaci s podomácku vyrobeným vybavením.

Ektomobil byl v první verzi Aykroydova scénáře a on a John Daveikis vytvořili několik raných konceptů vozu. Dane vypracoval zcela detailní výkresy interiéru a exteriéru a dohlížel na přeměnu přestavby sanitky Cadillac Miller-Meteor z roku 1959 na Ectomobil. Podle Aykroyda bylo skutečné vozidlo „sanitka, kterou jsme přestavěli na pohřební vůz a pak jsme ji předělali na sanitku“. První koncepty počítaly s černým vozem s fialovými a bílými stroboskopy, které mu dodávaly nadpřirozenou záři, ale od tohoto nápadu se upustilo poté, co kameraman László Kovács poznamenal, že tmavý lak by se v noci dobře nenatáčel. Koncept měl také fantastické vlastnosti, jako například schopnost dematerializace a mezidimenzionálního cestování. Byla zakoupena dvě vozidla, jedno pro scény před modifikací. Dane navrhl jeho high-tech střešní soustavu s objekty včetně směrové antény, klimatizační jednotky, úložných boxů a radomu. Vzhledem ke své velikosti byl střešní nosič dopraven na Manhattan letadlem, zatímco vůz byl na východní pobřeží přepraven vlakem. Zvukový designér Richard Beggs vytvořil sirénu z nahrávky leopardího vrčení, kterou sestříhal a přehrál pozpátku.

Logo a kulisy

Aykroyd ve scénáři popsal oblečení a vozidlo Krotitelů duchů jako opatřené žádným symbolem s uvězněným duchem, přičemž původní koncept připsal Vikingům. Konečný návrh připadl Grossovi, který se přihlásil jako umělecký ředitel. Protože logo bude potřeba pro rekvizity a kulisy, bylo třeba ho rychle dokončit, a tak Gross spolupracoval s výtvarníkem společnosti Boss Film a konzultantem v oblasti creature designu Brentem Boatesem, který nakreslil konečný koncept, a společnost R/GA logo animovala pro úvod filmu. Podle Grosse existují dvě verze loga, přičemž jedna má přes diagonální část nápis „ghostbusters“. Grossovi se nelíbilo, jak to vypadá, a místo toho převrátil diagonální pruh tak, aby se četl zleva nahoru doprava dolů, ale později nápis odstranili. Podle Grosse se jedná o správnou verzi nápisu, která se používala v celé Evropě. Ve Spojených státech se používala verze zleva dolů do prava nahoru, protože takový byl tamní design symbolu Ne.

Medjuck také najal Johna DeCuira jako produkčního designéra. Ve scénáři nebylo uvedeno, kde se Gozer objeví, a DeCuir namaloval na vrchol budovy Dany velké křišťálové dveře, které se otevíraly, jak bylo napsáno ve scénáři. Fiktivní střecha domu 55 Central Park West byla postavena ve 12. etapě na pozemku Burbank Studios. Jednalo se o jednu z největších postavených kulis v historii filmu a byla obklopena 360stupňovou cyklorámovou malbou. Osvětlení použité v celém obraze spotřebovávalo tolik energie, že zbytek studia musel být v době jeho používání odstaven a přidány další čtyři generátory. Pro oživení kulis byly na provázcích zavěšeny malé modely, například letadla. Kulisy byly postaveny tři patra nad zemí, aby bylo možné natáčet z nízkých úhlů.

První tři patra a uliční fronta Daniny budovy byly znovu vytvořeny jako kulisy pro natáčení, včetně vrcholné scény zemětřesení, kdy byla použita hydraulika ke zvednutí rozbitých částí ulice. Rozbité kusy chodníku a silnice byly umístěny mimo skutečnou lokaci, aby vznikl plynulý přechod mezi oběma záběry. DeCuir řekl: „Na úpravu ulice měli jednu noc. Když šli lidé v podvečer domů, všechno bylo normální, a když ráno vyšly staré paní venčit psy, celá ulice vybuchla. Lidé si prý stěžovali na newyorském policejním oddělení a jejich ústředna se rozsvítila“. Při scéně, kdy Danin byt exploduje směrem ven, stál Weaver na place, když se kaskadérský kousek odehrával. Stejně tak scéna, kdy se Weaver otáčí ve vzduchu, byla provedena na place pomocí odlitku těla a mechanické ruky ukryté v závěsech, což je trik, který se Reitman naučil při práci s kouzelníkem Dougem Henningem.

---

• Photo © Columbia Pictures
• Zdroj: Anglická Wikipedie

---