„Dětství… Kdo může říct, kdy vlastně končí? Kdo může říct, kdy vlastně začíná?“
Postupně se rozrůstající parta snílků hledá svůj Divoký Západ. A nikomu z nich nevadí, že své Paradise City nalézají v Belgii. Svatba, pohřeb, nález zlata v uhelném dole, boření zdí dotekem – to vše mohou ti, kteří si uchovali dětské sny a fantazii. (srv. CSFD)
Jacques Brel prý v dětství věřil na víly a na konci života hledal Boha v oblacích. Hlavní postava, jíž propůjčil svou tvář i jméno, stojí někde mezi tím. Muž se srdcem plným ideálů, který považuje dospělost za dezerci, Don Quijote, kterého sebevětší mlýn neodradí, snílek s pevným rozhodnutím nalézt „Ztracené údolí svého dětství“ – pokud ho vůbec kdy opustil. Poetická, humorná, bláznivá i tragická pohádka o tom, jak vysoký pistolník v černém ke svému snu (snad) nakonec došel.
Le Far West je filmem Jacquese Brela a jeho přátel. V epizodních rolích je vidět mnoho známých tváři francouzského filmu, kteří se zúčastnili bez nároku na přední místa na plakátech. Brel byl spoluautorem scénáře a hudby, stál za kamerou i před kamerou, a popsat tento film je stejně složité jako pokoušet se překládat jeho písně.
V úvodní titulkové sekvenci létá kamera nad Jaquesem, který dlouhým krokem kráčí pustou plání. K tomu zní slova písně J’arrive!, která napovídá, že o stoprocentní komedii nepůjde.
„Už jdu! Už jdu! Ale rád bych ještě naposledy chytil lásku, jako se chytá vlak…“
V první scéně se s ním pak setkáváme uprostřed města, právě když se seznamuje s Gabrielem, trapperem s image dobrodruha Davy Crocketta, jehož snem je zlatá žíla. Postupně se k nim přidávají další podivné postavy a nesourodá skupina putuje po kraji směrem k Far Westu, místu, do kterého si každý projektuje své naděje. Jacques je vede a za pochodu se vyrovnává se zjištěním, že nešikovný kouzelník, kterému po zpackaném triku daroval krev, mu předal schopnost bořit zdi. Svůj Far West přátelé nakonec najdou, a v opuštěném uhelném dole si vybudují Paradise City, poslední enklávu Divokého Západu uprostřed Belgie. Jejich hry ale nečekaně zkomplikuje vpád zlých Indiánů, nález zlata a zásah světské moci, která se zmocní Jacquese a označí jej za nebezpečného blázna.
„Můj otec sníval o zlatě. A když ho pak našel, jeho sen v něm vychladl…“
Na příběhu je znát vliv tvorby Luise Buñuela (pohrdání tradičními hodnotami, kritika buržoazie, vládnoucí třídy, církve…) i režiséra Claudea Lelouche (přelety kamery, propracované detailní záběry; sám Lelouche si ve filmu zahrál epizodní roli psychiatra), a mezi řádky je čitelné Brelovo věčné téma pomíjivosti času a smrti, která se k němu v té době už pomalu přibližovala.
Le Far West vlastně ani není film, ale kamerou zaznamenané bláznivé dovádění dospělých, kteří neztratili schopnost snít a odvahu si hrát. A člověk by si vlastně rád šel hrát s nimi, kdyby ho ke dnu slušného a racionálního života nepoutala kotva konvencí a iluze důstojnosti. Jedinou podmínkou je přistoupit na pravidla téhle absurdní podívané, jen tak lze pochopit její specifický humor a poodkrýt její poetiku. Nechybí panoramatické záběry ani citlivé momenty, ve kterých se mezi Jacquesem a ochrnulou tanečnicí Linou rodí láska; ve druhé části hra ustoupí dramatické konfrontaci s dospělými a mocnými tohoto světa a bizarnost a symbolika některých výjevů dosáhne až cocteauovské úrovně. Nebudu a nechci zkoumat, co měl při jejich psaní Brel přesně na mysli, protože pro publikum není důležitý zdroj umělcovy inspirace, ale jen umění samotné. A některé zdroje si zaslouží soukromí. Že však Jacques Brel příběh postavil na svém skutečném dětském snu, potvrdil i v jednom z nepočetných interview: „V písních o dětství se často zmiňuji o zaslíbeném Divokém Západu, protože jako malý kluk jsem ho nikdy neměl. Ukradli mi ho ve chvíli, kdy o něm začali mluvit, kdy mi ho začali slibovat. (…) Dnes už vím, že nejsou jenom dobří na jedné straně a zlí na straně druhé – lidé jsou chvíli Indiány a chvíli Buffalo Billy.“ Postava Jaquese pak přímo odkazuje na Brelova oblíbeného Dona Quijota. „Mám rád dobrodruhy, a hlavně ty, kteří jdou až na konec své naděje.“
Pochybuji, že by Le Far West dokázal oslovit širší spektrum publika a možná ani tvůrci tuto ambici neměli. Je snadné jeho příběh označit za naivní a nesmyslný a postavy s „přetékajícími srdci a prázdnou myslí“ za cvoky. Člověk se tak ale připraví o jedinečnou věc, kterou film přináší, a tou je – jak kdosi výstižně vyjádřil – pohlazení po duši. Co si v dnešní době víc přát?
„Už jdu! Už jdu! Nejsi to ty, kdo jde brzy. To já jdu pozdě… Ale copak jsem někdy dělal něco jiného, než šel k tobě…?“
P. S.: Snímek prakticky není možné v současné době (legálně) sehnat. Komu by se to ale podařilo, tomu jsou k dispozici české titulky by Vesper. 🙂
---
Komedie/Drama
Belgie/Francie 1973
Režie: Jacques Brel
Hudba: Jacques Brel a François Rauber
Hrají: Jacques Brel, Danièle Evenou, Gabriel Jabbour, Véronique Mucret, Lino Ventura, Claude Lelouch, Michel Piccoli, Charles Gérard, François Cadet, Amédée, Juliette Gréco
---
© International Film Company (IFC), Les Films 13
Nejnovější komentáře