Lincoln speciál – část 7 - William H. Seward a Lincolnův tým

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Možná nej­za­jí­ma­věj­ší vztah ve svém poli­tic­kém živo­tě měl Lincoln ke své­mu tajem­ní­ko­vi, kte­rý byl sou­čas­ně jeho býva­lým sou­pe­řem. William Henry Seward pro­hrál v roce 1860 spor­nou repub­li­kán­skou pre­zi­dent­skou nomi­na­ci s Lincolnem, kte­rý byl na teh­dy vze­stu­pu, a něja­ký čas byl jeho zavi­lým nepří­te­lem. Jakmile však při­šel do nové­ho pre­zi­den­to­va kabi­ne­tu, sta­li se z nich neroz­luč­ní spo­jen­ci v boji za záchra­nu Unie.

Jejich bys­tré mys­li se občas dosta­li do spo­ru, ale jeden dru­hé­ho cho­val v hlu­bo­ké úctě. Doris Kearns Goodwinová vysvět­lu­je: „Seward začí­nal jako vel­ký Lincolnův rival a zpo­čát­ku si mys­lel, že on bude pre­zi­den­tem a Lincoln jeho pod­ří­ze­ným. Ale v roce 1865 začal mít Lincolna rád a stal se jeho nej­bliž­ším porad­cem a dob­rým pří­te­lem.“

Pro roli Sewarda, kte­rý věřil, že i on sám má dob­ré před­po­kla­dy stát se pre­zi­den­tem, vybra­li tvůr­ci Davida Strathaima, kte­rý zís­kal nomi­na­ci na Oscara® za ztvár­ně­ní jiné věhlas­né his­to­ric­ké posta­vy – hla­sa­te­le zpráv Edwarda R. Murrowa ve sním­ku „Dobrou noc a hod­ně štěs­tí“.

Strathairna zau­ja­lo osob­ní hle­dis­ko fil­mu. „Vytvořit okno do Lincolnovy duše je v tom­to his­to­ric­kém čase výji­meč­né,“ říká. „Myslím, že Steven a Tony odkry­li pod­sta­tu Lincolna, tak­že uvi­dí­te střet vel­ké osob­nos­ti s vel­kým cílem. Také uvi­dí­te, co to Lincolna stá­lo. Musel pro­jít tem­nou nocí, netu­šíc, zda účel svě­tí pro­střed­ky.“

Během stu­dia pra­me­nů o Lincolnovi při­šel Strathaim na to, že Sewardovo vní­má­ní Lincolna byl pro­ces, kte­rý začal údi­vem a skon­čil náklon­nos­tí skry­tou za slo­vy. „Sewarda udi­vi­lo, jak se ten­to muž, o kte­rém si mys­lel, že nemá žád­né soci­ál­ní doved­nos­ti, mohl stát pre­zi­den­tem. Ale nako­nec ho vel­mi respek­to­val,“ říká Strathain. „Jednou napsal domů své ženě: ‚On je ten nej­lep­ší z nás.‘ Ke kon­ci cho­val Lincolna ve vel­ké úctě.“

Když začal Strathairn pra­co­vat s Day-Lewisem, oka­mži­tě věděl, že obsa­ze­ní je osu­do­vé. „Výběr nemohl být jiný,“ trvdí. „Daniel vne­sl do natá­če­ní kouz­lo a Lincoln se v jeho podá­ní stal ladič­kou, kte­rou se řídi­li všich­ni ostat­ní.“

Stejně tak obdi­vo­val Spielbergovu režii. „Steven byl vel­mi vel­ko­rysý, pozor­ný a plný živo­ta. Zdálo se, že vytvá­ří­me něco nové­ho,“ říká Strathairn. „Ve svém zámě­ru vyjá­d­řit úctu 13. dodat­ku byl nekom­pro­mis­ní, ale sou­čas­ně neu­stá­le hle­dal drob­né nuan­ce, což bylo vel­mi vzru­šu­jí­cí.“

Do role Francise Prestona Blaira, moc­né­ho jižan­ské­ho poli­ti­ka a repub­li­kán­ské­ho refor­má­to­ra, kte­rý byl blíz­kým, čas­to až útoč­ným Lincolnovým porad­cem, vybral Spielberg zku­še­né­ho her­ce, na Cenu Akademie® nomi­no­va­né­ho Hala Holbrooka, kte­rý sám něko­li­krát ztvár­nil posta­vu Lincolna, napří­klad v tele­viz­ním seri­á­lu ze sedm­de­sá­tých let. Jako milov­ník his­to­rie, kte­rý stu­do­val 19. sto­le­tí ze všech mož­ných úhlů, včet­ně dlou­ho­do­bé role Marka Twaina, pro­jek­tu oka­mži­tě pro­pa­dl.

„Není to jen pří­běh Lincolnových posled­ních dnů, nýbrž i morál­ní­ho a poli­tic­ké­ho kon­flik­tu, kte­rý má pře­sah do ame­ric­ké sou­čas­nos­ti,“ říká Holbrook. „Film je vel­mi osob­ní, mys­lím, že divá­ci se v srd­ci, mys­li a odě­vu toho­to neo­by­čej­né­ho muže najdou.“

Holbrook si byl plně vědom toho, že tři­a­se­dm­de­sá­ti­le­tý Blair nestál na stra­ně dějin. Nesouhlasil s Lincolnovým bojem za 13. doda­tek, mís­to toho dával před­nost oka­mži­té míro­vé doho­dě s Konfederací. S Lincolnovým sou­hla­sem se v led­nu roku 1865 taj­ně sešel s pre­zi­den­tem Konfederace Jeffersonem Davisem, aby zjis­til, je-li mož­né dosáh­nout rych­lé­ho kon­ce vál­ky.

„Blair byl moc­ný, boha­tý a zají­ma­vý muž, kte­rý se během vál­ky stal Lincolnovým kri­tic­kým porad­cem,“ vysvět­lu­je Holbrook. „Ale byl více ovliv­něn posto­jem Jihu, tak­že nebyl pro úpl­né zru­še­ní otroc­tví. Upřednostňoval střed­ní ces­tu. A když při­šel čas čelit čtvr­té­mu roku masa­kro­vá­ní mla­dých mužů, byl jeho hlav­ní pri­o­ri­tou mír. Viděl, že vál­ka by moh­la skon­čit, a cítil, že je to důle­ži­těj­ší než zru­še­ní otroc­tví.“

Holbrook, kte­rý má sám s rolí Lincolna zku­še­nos­ti, byl Day-Lewisovým podá­ní uchvá­cen: „Dívat se, jak ztvár­ňu­je Lincolna, pro mě byl vel­mi osob­ní záži­tek,“ tvr­dí Holbrook. „Rád jsem ho stu­do­val, pozo­ro­val jeho obli­čej. Má pro tu roli nej­lep­ší před­po­kla­dy a záro­veň mu nechy­bí srd­ce, což je vel­mi důle­ži­té.“

Ještě jed­na sku­pi­na postav v Lincolnově týmu měla na pro­sa­ze­ní 13. dodat­ku vel­ký podíl. Byla to Sewardova zad­ní vrát­ka, přá­tel­ští poli­tič­tí vyjed­na­va­či – rané for­my dneš­ních lob­bis­tů. Ve fil­mu je ztvár­ňu­jí tři her­ci s komic­kým půva­bem: John Hawkes, James Spader a Tim Blake Nelson.

Podle Hawkese („The Sessions“), kte­rý hra­je Roberta W. Lathama, je tro­ji­ce zaple­te­ná do prak­tic­ké poli­tic­ké špí­ny, do něče­ho, co dnes lidé vel­mi dob­ře zna­jí. „Tito muži pra­co­va­li v záku­li­sí a jejich cílem bylo pře­mlu­vit doslu­hu­jí­cí demo­kra­ty, aby hla­so­va­li pro 13. doda­tek,“ vysvět­lu­je. „Měl jsem ten pří­běh rád o to víc, že jsem viděl, s jakým zapá­le­ním ho Steven Spielberg vyprá­ví.“

Spader, kte­rý hra­je neshvill­ské­ho práv­ní­ka W. N. Bilboa, byl oka­mži­tě vta­žen do scé­ná­ře. „Tony Kushner zvlá­dl zúžit Sewardovo lob­by do vel­mi zábav­né tro­ji­ce,“ říká. „Vytvořil vel­mi zají­ma­vou posta­vu Bilboa, kte­rý do svých scén vná­ší úžas­nou kine­tic­kou ener­gii.“

Tim Blake Nelson, kte­rý spo­lu­pra­co­val se Spielbergem na sním­ku „Minority Report“, viděl při natá­če­ní „Lincolna“ ve Spielbergovi jiné­ho reži­sé­ra. „Myslím, že Steven při­způ­so­bí režii pří­bě­hu, kte­rý vyprá­ví. V pří­pa­dě ‚Lincolna‘ vyzdvi­hl orga­nic­ké inter­ak­ce mezi posta­va­mi. Pro mě to bylo jako pra­co­vat se dvě­ma růz­ný­mi reži­sé­ry, až na to, že Steven je doká­zal ztě­les­nit oba.“