Madam Web

Cassandra Webb (Dakota Johnson), zdra­vot­ni­ce z Manhattanu, zjiš­ťu­je, že mož­ná vidí do budouc­nos­ti. Tváří tvář tajem­stvím minu­los­ti navá­že Cassandra přá­tel­ství se tře­mi mla­dý­mi žena­mi (Sydney Sweeney, Celeste O’Connor, Isabela Merced), kte­ré čeká slav­ná budouc­nost, pokud ovšem pře­ži­jí smr­to­nos­nou pří­tom­nost....

Marvel na tom vždy nebyl nej­lé­pe, vel­kou finanč­ní kri­zi vyře­šil mimo jiné odpro­de­jem fil­mo­vých práv na své nej­sil­něj­ší znač­ky. Přesně tak­to se se prá­va na X-Meny, Fantastickou čtyř­ku a Daredevila své­ho času dosta­ly k 20th Century Fox, prá­va na Bladea k New Line Cinema a pře­de­vším prá­va na Spider-Mana ke stu­diu Sony. Roky uply­nu­ly, Marvel Cinematic Universe pořád pat­ří mezi nej­ú­spěš­něj­ší fran­ší­zy všech dob a prak­tic­ky kaž­dá stě­žej­ní znač­ka se dří­ve (pro­pad­nu­tí práv) nebo poz­dě­ji (akvi­zi­ce 20th Century Fox spo­leč­nos­tí Disney, pod kte­rou spa­dá Marvel Studios) vrá­ti­la domů. Tedy až na Spider-Mana. Po doho­dě mezi Marvel Studios a Sony se sice občas mezi Avengers obje­ví Spider-Man v podá­ní Toma Hollanda, prá­va ovšem pořád pat­ří stu­diu Sony, kte­ré má pořád hlav­ní slo­vo a může si se Spider-Manem a jeho myto­lo­gií dělat, co chce. Jistě, spo­lu­prá­ce Marvel Studios a Sony hra­né­mu Spider-Manovi pro­spí­vá nejen kva­li­ta­tiv­ně, ale pře­de­vším finanč­ně, proč ovšem vlast­ně pou­ze těžit drob­né ze slá­vy Spider-Mana v cros­so­ve­rech? U stu­dia Sony tak vzni­ka­jí růz­né fil­my o vari­an­tách Spider-Mana, spin-offy a podob­né odboč­ky. A vlast­ně by na tom nemu­se­lo být nic špat­né­ho. Někdy z toho vypad­ne film jako Spider-Man: Napříč para­lel­ní­mi svě­ty, někdy film jako Morbius. Jak ovšem dopadla Madam Web, film o posta­vě, kte­rou nej­spíš zna­jí jenom ty nej­vět­ší fajnšme­kři v rám­ci Spider-Manovi myto­lo­gie?

Madam Web je ten typ fil­mu, při kte­rém se snad­no vyskyt­ne myš­len­ka, že se během jeho rea­li­za­ce muse­lo něco vel­mi závaž­né­ho poka­zit a že by bylo mno­hem zají­ma­věj­ší sle­do­vat doku­ment o natá­če­ní výsled­né­ho prů­švi­hu (tedy zhru­ba podob­ně jako u Fantastické čtyř­ky „Joshe Tranka“). Je pře­de­vším tra­gic­kou výpo­vě­dí o fun­go­vá­ní stu­dia Sony. To musí svou nej­sil­něj­ší znač­ku dojít v nej­pra­po­div­něj­ších podo­bách, se sebe boles­ti­věj­ší sna­hou o pro­po­je­ní s myto­lo­gií Spider-Mana, při­tom všem nepři­jít s něčím, co by se dalo ozna­čit za ale­spoň tro­chu zají­ma­vé nebo uchá­ze­jí­cí­ho. Madam Web doka­zu­je, že pokud se ve stu­diu Sony něco nezmě­ní, budou vzni­kat pou­ze fil­my, kte­ré se budou při­pi­so­vat na sezna­my nej­hor­ších komik­so­vých adap­ta­cí, nepů­jde ani o finanč­ní hity a pře­de­vším v něja­ké for­mě poško­dí kari­é­ru her­cům a tvůr­cům, o kte­rých při­tom nejde říci, že nejsou zce­la neschop­ní.

Režírující S. J. Clarkson (Dexter, Jessica Jones) je neu­rá­že­jí­cí tele­viz­ní ruti­nér­ka, v hlav­ních rolích jsou čty­ři pohled­né a poměr­ně talen­to­va­né hereč­ky, zápo­rá­ka hra­je šikov­ný Tahar Rahim, kame­ru dělá osca­ro­vý Mauro Fiore. Co se tak vlast­ně může poka­zit? Studio Sony vás poprosí, abys­te jim podr­že­li pivo a pak uká­že, jak na to. Nesmyslná a nesku­teč­ně hlou­pá záplet­ka, her­ci a hereč­ky, kte­ří půso­bí vět­ši­nu času úpl­ně mimo mísu, neza­jí­ma­vá a jed­no­du­še líná akce, napros­to laci­ná audi­o­vi­zu­ál­ní podo­ba a ve výsled­ku také pro­duct pla­ce­ment, kte­rý vás ale­spoň na chvil­ku donu­tí začít nesná­šet Pepsi. Tedy pokud jste již Pepsi sami dáv­no nesná­še­li!

Je to ten typ pro­jek­tu, kte­rý musí vznik­nout a neu­stá­le se budou linout myš­len­ky na to, jak tohle vůbec moh­lo pro­jít základ­ním stu­di­o­vým sys­té­mem. Výsledkem je totiž něco, co při­po­mí­ná laci­ný tele­viz­ní pilot, kte­rý zdán­li­vě ote­ví­rá neo­me­ze­ný poten­ci­ál do budou­cích let. Jenomže to by ale­spoň něco muse­lo fun­go­vat na popr­vé. Postavy by se nemu­se­li cho­vat napros­to hlou­pě, film by se z něja­ké­ho neo­pod­stat­ně­né­ho důvo­du nemu­sel ode­hrá­vat v roce 2003 (v tom­to pří­pa­dě jde o oběť masiv­ní pře­tá­ček a pře­pi­so­vá­ní scé­ná­ře) a dělat coko­liv, aby v něm ale­spoň coko­liv dáva­lo logi­ku, nej­lé­pe se při­tom vykaš­lat na nej­růz­něj­ší pomr­ká­vá­ní (jak pak se asi bude jme­no­vat to děťát­ko?). Kamera Maura Fioreho je pořád kame­ra Maura Fioreho, kte­rý v rám­ci ome­ze­ní doká­že pořád uplést z lej­na bič, napří­klad střih je ovšem napros­to tra­gic­ký (vizu­ál­ní poje­tí schop­nos­tí titul­ní hrdin­ky nemoh­lo být tragič­těj­ší) a málo­kte­rý komik­so­vý film měl za posled­ní roky poten­ci­ál při­po­me­nout Catwoman s Halle Berry. I ty dia­lo­gy za pocho­du pros­tě a jed­no­du­še bolí!

Celé se to sklá­dá z pra­po­div­ných dra­ma­tur­gic­kých roz­hod­nu­tí (Toxic od Britney Spears je ta nejmíň hodí­cí se píseň k akč­ní scé­ně v his­to­rii!.... „ale bude to obří hit!“). Herečky vět­ši­nu času půso­bí otrá­ve­ně, že se tomu vůbec upsa­ly. Herecký výkon Dakoty Johnson §půso­bí napros­to znudě­ně, nebýt před­cho­zích fil­mů Sydney Sweeney by člo­věk snad rázem řekl, že ta hol­ka nemá talent a celé je to nej­víc zábav­né směš­nos­tí v momen­tech, kte­ré nej­spíš směš­né být ani nemě­ly. Opravdu to celé půso­bí jako jeden z těch komik­so­vých fil­mů, kte­rý vzni­kl před počát­kem komik­so­vé horeč­ky, někdy na kon­ci minu­lé­ho sto­le­tí, kdy se adap­ta­ce komik­so­vých fil­mů ješ­tě oťuká­va­ly a neby­lo snad­né úpl­ně najít ten správ­ný tvar. Jisté ovšem je, že sle­du­je par­tu neza­jí­ma­vých hrdi­nek s neza­jí­ma­vý­mi tra­gic­ký­mi půvo­dy a je směš­ný i v momen­tech, kdy konec odka­zu­je ke zdán­li­vě vábi­vé budouc­nos­ti.... na kte­rou nikdy nedo­jde. To, že skla­da­tel Johan Söderqvist v závě­ru imi­tu­je ústřed­ní hudeb­ní motiv her­ní­ho Spider-Mana od stu­dia Insomniac, už je poté vylo­že­ně na přes drž­ku.

Výsledný film půso­bí jako jaká­si dohra zvrá­ce­né doho­dy mezi Kevinem Feigem (CEO Marvel Studios) a Tony Vinciquerrou (CEO Sony). Taková ta doho­da, kte­rá by měla donu­tit ty, kte­ří pro­hla­šu­jí, že to jde v Marvel Studios od Avengers: Endgame z kop­ce a člo­věk by si měl díky Madam Web rázem začít vážit i těch Marvels:

ZAZNAMENANÝ TELEFONÁT MEZI F (FEIGE - CEO MARVEL STUDIOS) A V (VINCIQUERRA, CEO SONY):

F:  „Nazdar Todde, ty kxx­do, jak je?“

T: To víš Kevine, jde to, mám rýmu, naštěs­tí i díky tobě můžu smr­kat do pade­sá­ti­do­la­ro­vých ban­ko­vek.“

F:  „Jsem ti říkal, že to bude sko­ro dvou­mi­li­ar­da ty vxxe. Hele, mám prosbu.“

T: Co potře­bu­ješ?“

F:  „Hele, lidé nám začí­na­jí říkat, že po Endgame to s náma jde z kop­ce. Tržby jdou dolů, Marvels asi budou pro­pa­dák roku, potře­bu­ju pomoc.“

T: „A s čím?“

F:  „No ‚prý točí­te tu Madam Web.“

T:  „A co s ní?“

F: „Hele, posxx­te to totál­ně, ať si nás zase lidi začnou vážit.“

T:  „Kevine, si děláš pxxel ty vxxe, tak si zou­fa­lej?“

F:  „No tak Todde, dlu­žíš mi to. Nebýt mě by No Way Home neda­lo téměř dvou­mi­li­ar­du.“

T:  „Řekl bych, že spí­še bez Tobeyho a Andrewa ty nar­cis­to jeden!“

F:  „Hele, mám návrh. Uděláme Spider-Mana 4, půj­čí­me ti Daredevila, Punishera, Kingpina a i toho Ant-Mana. Vyděláme zase dvě mili­ar­dy a pak si zajde­me do bor­de­lu.“

T:  „A bude tam mnoho­vesmír?“

F:  „Todde, no já si mys­lím, že bychom to nemě­li po No Way Home pře­há­nět. Nechceme ty lidi nechat se pře­jíst.“

T:  „Ty vxxe, něco chceš a sám udě­láš pxxu? Dej mi k tomu mul­ti­ver­se, zavo­lej Tobeymu a Andrewovi, a já jim teď řek­nu ať to sestří­ha­jí úpl­ně tra­gic­ky, vyxxxx­jí se scé­ná­řem, aby byl úpl­ně za vyliž pxxel a bude to srxx­ka par excellen­ce!“ 

F:  „No, když na tom trváš....“

T:  „Chtěl jsem přexxx­nout Sydney Sweeney. Ale kvů­li tobě teď na mě bude naxxx­ná, že jsem jí málem zabil kari­é­ru ty koxx­te!“

Tohle je zřej­mě jedi­ná mož­nost, jak raci­o­nál­ně odů­vod­nit exis­ten­ci Madam Web. A pak je tu ješ­tě vari­an­ta, že se ve stu­diu Sony ani nesna­ží. Prostě si náhod­ně vybe­rou něja­kou více či méně zná­mou posta­vu ze Spider-Manovi myto­lo­gie, roz­hod­nou se rea­li­zo­vat vlast­ní film a ani se při­tom nějak neza­mys­lí nad tva­rem. Výsledek bolí. A bolí hod­ně. Nestává se kaž­dý den, aby vzni­kl film defi­no­va­ný jako bloc­kbus­ter, kte­rý půso­bí dojmem, že na něj při jeho rea­li­za­ci zřej­mě oprav­du všich­ni kaš­la­li. Lidé nejsou hlou­pí a nevy­ra­zí na film čis­tě kvů­li fak­tu, že má film cosi spo­leč­né­ho se Spider-Manem (tedy ale­spoň někte­ří lidé), aby ten film nako­nec řekl, že pokud člo­věk pře­vez­me zod­po­věd­nost, zís­ká vel­kou sílu. Zodpovědnost při­tom zdán­li­vě pře­vez­me kaž­dý, kdo Madam Web dob­ro­vol­ně navští­ví. Nedá se ovšem říci, že by násled­ně dora­zi­la ta slí­be­ná vel­ká síla. Film hor­ší než Morbius! I když jen o prsa Dakoty Johnson.... 

---

Verdikt 10%