(zatím nehodnoceno)
Loading...Italský automobilový výrobce Enzo Ferrari prochází během jednoho osudového léta osobními i profesními zmatky ve filmu Ferrari, který tento víkend vstupuje do českých kin. Snímek, který je podpořen prvotřídním podáním režiséra Michaela Manna, jež zahrnuje i momenty, při nichž si divák kousne nehty během napínavého vyvrcholení Mille Miglia, je pro svůj žánr závanem čerstvého vzduchu a jedním z nejlepších filmů roku 2023.
Ferrari ve skutečnosti není životopisný film. Jeho vyprávění podle desítky let starého scénáře Troye Kennedyho Martina, který vychází z románu Brocka Yatese Enzo Ferrari: The Man, the Cars, the Races, the Machine, se zhušťuje do pouhých několika osudových měsíců v životě italské automobilky. Přesto se mu podařilo vykreslit působivý portrét hlavní postavy a zároveň naplnit stopáž dramatickým napětím z mnoha úhlů pohledu.
Adam Driver se představuje v roli Enza Ferrariho, který mluví v přesných staccatových náznacích a nikdy neplýtvá slovem. Odtažitý stoik, který si zachovává klid, i když se mu hroutí svět kolem, má Mannův Ferrari mnoho společného s jinou režisérovou kreací:Zenový zabiják Toma Cruise ve filmu Collateral.
Ferrari se odehrává v létě roku 1957, kdy se Enzo Ferrari vyrovnává se smrtí svého syna Dina v předchozím roce a s rozpadajícím se manželstvím s manželkou Laurou, kterou hraje Penélope Cruzová s elektrizující vášní, jež vynahrazuje emoce chybějící Driverově postavě, a ještě něco navíc. Ferrari také udržuje poměr s milenkou Linou Lardi (Shailene Woodley), ale nechce oficiálně zveřejnit jejich syna Peira (Giuseppe Festinese) ze strachu, co by to udělalo s Laurou.
Enzo má dobrý důvod se Laury bát: vlastní polovinu jeho firmy a spravuje její finance. Prodeje Ferrari nejsou nijak skvělé a ještě se zhorší poté, co se v Modeně objeví jezdec Maserati Jean Behra (hraje ho skutečný jezdec Derek Hill) a na místní závodní dráze překoná firemní rekord.
Ferrari se chystá zkrachovat, pokud nezvýší výrobu, ale aby prodalo více vozů, potřebuje takové zviditelnění na veřejnosti, které se za peníze koupit nedá. Enzo si klade za cíl vyhrát nadcházející otevřený silniční závod Mille Miglia z Brescie do Říma a zpět.
Tým jezdců Ferrari tvoří Piero Taruffi (Patrick Dempsey), Peter Collins (Jack O’Connell) a nováček Alfonso De Portago (Gabriel Leone), španělský aristokrat, jehož hollywoodská přítelkyně Linda Christian (Sarah Gadon) odvádí pozornost kamer od aut; když se vydávají na nebezpečné otevřené silnice, osud společnosti visí na vlásku.
Napětí ve Ferrari se však neomezuje jen na řízení; s průběhem závodu Mille Miglia se začíná rozpadat Enzův osobní život, když Laura odhalí jeho milostný poměr. Pro ty, kteří neznají historii závodů, film přináší šokující vrcholné zvraty; ale díky naprosto přirozenému způsobu, jakým je veškeré napětí podáno a jak nejde o závod, ale o mnohem víc, působí mnohem více relativně.
V celém vyprávění je přítomen lidský prvek zpracování smutku a vyrovnávání se se smrtí, který se prořezává do něčeho univerzálního. Postavy filmu se v 50. letech 20. století zabývají dostihovým průmyslem, arénou, v níž smrt číhá za rohem, nepředvídatelná, ale nevyhnutelná. Driverův odtažitý portrét ukazuje člověka, který si až příliš dobře uvědomuje pomíjivost života.
Ferrariho napadá zajímavé srovnání s Maestrem, životopisným filmem Bradleyho Coopera o Leonardu Bernsteinovi, který minulý měsíc vstoupil na Netflix. Oba filmy představují pozoruhodný portrét významné osobnosti 20. století a vyhýbají se obvyklým biografickým tropům, ale činí tak radikálně odlišným způsobem.
Maestro rozšiřuje svůj vypravěčský záběr, aby zhustil zhruba 50 let do dvou hodin prostřednictvím izolovaných vinět, které dohromady vytvářejí širší obraz Bernsteinova života a odkazu. Ferrari volí zcela opačný přístup: Mannův film vykresluje celý život Enza Ferrariho prostřednictvím jediného časového okamžiku. Oba filmy stojí za vidění, ale Ferrari je přesnějším zobrazením svého tématu a vypráví dramaticky uspokojivější příběh.
Ve svém prvním filmu od nedoceněného Blackhatu z roku 2015 osmdesátiletý režisér Mann dokazuje, že nejenže neztratil krok, ale dokonce jako filmař pokročil: Ferrari se také může srovnávat s jeho životopisným filmem Ali z roku 2001, který měl námět možná vhodnější pro velké plátno, ale vyprávění plné známých tropů. Zatímco mnoho životopisných filmů se při vyprávění příběhu celého prožitého života snaží obsáhnout příliš mnoho, Ferrari tne přímo k jádru svého tématu a cílovou pásku protíná strhujícím způsobem.
Nejnovější komentáře