Matěj Podzimek - Otrlost havířů není nic ve srovnání s tvrdostí žen, které na ně doma čekají

Stojíte za scé­ná­ři Dukly 61, ale i Metanolu. Jak se zvý­ší odpo­věd­nost sce­náris­ty za svě­ře­nou lát­ku, jedná-li se o zpra­co­vá­ní sku­teč­ných udá­los­tí?

Odpovědnost je základ­ním výcho­dis­kem obou fil­mů. Novinářská zku­še­nost Lenky Szántó i Jakuba Režného a pro­du­cent­ská bra­vu­ra Michala Reitlera ved­ly k roz­sáh­lým rešer­ším, díky kte­rým jsou Metanol i Dukla po fak­tic­ké strán­ce výji­meč­ně při­pra­ve­ny. Proto jsme si, pokud jde o kon­krét­ní posta­vy, moh­li dovo­lit odpo­věd­nou fabu­la­ci, jež bere ohled na všech­ny, kte­rých se udá­los­ti pří­mo dotk­ly.

Jak jste si s dru­hým sce­náris­tou roz­dě­li­li role? Jaký byl sys­tém Vaší spo­lu­prá­ce?

Jakub tvo­řil prv­ní ver­zi scén, o kte­ré jsme pak mlu­vi­li. Vzácně to pro­běh­lo obrá­ce­ně a občas jsme psa­li spo­leč­ně. Vyhovuje nám to tak.

Podobně jako u Metanolu se bude zřej­mě hod­ně řešit his­to­ric­ká věr­nost. Z čeho jste vychá­ze­li a co všech­no je autor­ská licen­ce?

Jakub četl odbor­nou lite­ra­tu­ru i dobo­vé mate­ri­á­ly, jez­dil do Havířova, pát­ral po pamět­ní­cích a hovo­řil s nimi. S jeho až expert­ní­mi zna­lost­mi jsme násled­ně sved­li úspěš­ný boj, aby se to méně důle­ži­té zjed­no­du­ši­lo a to pod­stat­né, tedy život typic­ké havíř­ské rodi­ny a prů­běh kata­stro­fy, zůsta­lo zacho­vá­no.

Nahlédněte sce­náris­to­vi přes rame­no a podí­vej­te se, jak se jím posbí­ra­né mate­ri­á­ly odra­zi­ly ve fil­mu

Co je pro Vás hlav­ní zprá­vou, kte­rou film podá­vá? Poselstvím, chcete-li.

Že prá­ce nemá být sty­lem živo­ta, bez ohle­du na to, jak těž­ká je a kolik peněz nese. A také jak zásad­ní je neak­cep­to­vat, že pokrok, vykou­pe­ný krví, víc lidí zachrá­ní, než zabi­je.

I když je šach­ta pře­váž­ně „chlap­ský“ svět, vel­mi důle­ži­tou roli ve fil­mu hra­jí ženy. Byl to záměr, dostat do pří­bě­hu tak výraz­ný žen­ský prvek?

Havíři se v mno­hém podo­ba­jí vojá­kům. Ale kaž­dý večer nebo ráno se vra­cí domů a jejich otr­lost není ničím ve srov­ná­ní s tvr­dos­tí těch, kte­ré na ně celý den čeka­jí. To jsme nemoh­li minout.

Dělal David Ondříček ve scé­ná­ři něja­ké změ­ny? Jak pří­běh posu­nul, když jej začal pře­vá­dět do fil­mo­vé podo­by?

S Davidem Ondříčkem jsme scé­nář výraz­ně zkrá­ti­li. Osudové uči­nil méně nápad­ným, civil­něj­ším. Vítám to.