Jakub Režný - Snažil jsem se co nejvěrněji držet skutečného průběhu tragédie

Pojďme hned na úvod jas­ně říci, co ve fil­mu vychá­zí ze sku­teč­ně pod­lo­že­ných his­to­ric­kých infor­ma­cí a co je autor­ská licen­ce.

Hlavní posta­vy fil­mu jsou zčás­ti smyš­le­né, zčás­ti mají reál­né předob­ra­zy. Při zob­ra­ze­ní prů­bě­hu tragé­die jsem se sna­žil co nej­věr­ně­ji držet její­ho sku­teč­né­ho prů­bě­hu. Nicméně v někte­rých oka­mži­cích, jako je např. zával nebo posta­va Milana Šlachty, kte­rý upo­zor­ňu­je vede­ní na hro­zí­cí nebez­pe­čí v podo­bě nedo­sta­vě­ných izo­lač­ních dve­ří, jsme se spo­leč­ně s dra­ma­tur­gem a pro­du­cen­tem roz­hod­li rea­li­tu inter­pre­to­vat a kvů­li sro­zu­mi­tel­nos­ti při­způ­so­bit pří­bě­hu. Ve sku­teč­nos­ti na Dukle samo­zřej­mě nee­xis­to­val havíř, kte­rý by se sna­žil vede­ní dolu varo­vat.

Z jakých pra­me­nů jste čer­pal a s koli­ka lid­mi jste mlu­vil? Co Vás při pří­pra­vě nej­ví­ce pře­kva­pi­lo?

Při psa­ní jsem vychá­zel z tech­nic­kých rekon­struk­cí udá­los­ti, vypra­co­va­ných báň­ský­mi odbor­ní­ky, a vzpo­mí­nek pamět­ní­ků, kte­rých se tragé­die na Dole Dukla dotkla osob­ně. Film by nevzni­kl bez pomo­ci čle­nů Klubu přá­tel hor­nic­ké­ho muzea z Havířova, kte­ří mi pomoh­li zori­en­to­vat se v „havir­ně“. Přečetl jsem snad veš­ke­rou k téma­tu exis­tu­jí­cí lite­ra­tu­ru. Mluvil jsem asi s dva­ce­ti haví­ři, jejich man­žel­ka­mi a dět­mi. Nejvíc mě pře­kva­pi­la jejich hrdost a iden­ti­fi­ka­ce se zaměst­ná­ním, kte­ré vyko­ná­va­li celý život. Takové lidi jsem v živo­tě nepo­tkal.

Jak jste sta­vě­li samot­ný pří­běh? Kde vznik­la myš­len­ka vyprá­vět jej na poza­dí pří­bě­hu rodi­ny Šlachtových? A do jaké míry jsou Šlachtovi inspi­ro­vá­ni sku­teč­ný­mi havíř­ský­mi rodi­na­mi?

Nápad na napsá­ní fil­mu vzni­kl díky Ivanu Landsmanovi, kte­rý tragé­dii na Dole Dukla popi­su­je ve své kni­ze Pestré vrst­vy. Zaskočilo mě, že jsem o ní nikdy před­tím nesly­šel. Příběh jsme sta­vě­li od pro­ce­su k posta­vám a poměr­ně záhy bylo jas­né, že chce­me vyprá­vět rodin­né dra­ma, kte­ré vychá­zí z reál­ných dobo­vých pro­blé­mů. Petr s Janou tak řeší pro­blém, kte­rý na začát­ku šede­sá­tých let řeši­la vět­ši­na mla­dých lidí. Připravují se na naro­ze­ní prv­ní­ho dítě­te, nema­jí pení­ze a musí byd­let u rodi­čů. Petr se kvů­li tomu, aby uži­vil rodi­nu a zajis­til jí byd­le­ní, upí­še dolu. To byla jed­na z mála mož­nos­tí, jak v té době zís­kat byt a eman­ci­po­vat se.