(zatím nehodnoceno)
Loading...Cyklus Aero naslepo mám celkem rád. Většinou nám totiž dramaturgové připraví zajímavé a nevšední kousky, které třeba měly úspěch na festivalech, ale v distribuci zapadly. Nad jejich včerejším výběrem mi ovšem zůstává rozum stát. Jak již napovídá název tohoto článku dostali jsme totiž film, který byl v česku distribuován pod název Max a maxipříšerky, ovšem v kině jej můžete nalézt i pod doslovným překladem anglického názvu Kde žijí divočiny.
Ačkoliv se to po prvních minutách nemusí zdát, jedná se o dílo režiséra Spikea Jonzeho. Ano, toho Spikea Jonzeho, který drží Oscara za scénář k filmu Ona (2013), nebo toho, co natočil film V kůži Johna Malkoviche (1999). A abychom ten kontext měli úplný musíme si připomenout, že se jedná o adaptaci dětské knížky (přesněji možná leporela) amerického spisovatele a ilustrátora Maurice Sendaka „Where the Wild Things Are“ poprvé vydané v roce 1963. Abychom se úplně pochopili, jedná se o knížku o cca dvaceti stránkách, která je založená především na barevných ilustracích a co nelze vysvětlit obrázkem, to je řečeno v pár větách (Dohromady je v té knížce ani ne 300 slov. To víc má i tahle recenze.). Sendak ji napsal patrně jako oslavu dětské fantazie, protože vypráví o chlapci, který je poslán spát bez večeře, načež se mu pokoj promění v neznámý prales, ve kterém žijí jakési (v knížce poměrně roztomilé) příšerky. Chlapec se stane jejich vládcem, ovšem po čase se mu zasteskne po domově, a tak z ostrova odpluje pryč. Příšerkám se to sice nelíbí, ale nemohou s tím nic dělat. Sendak se tak patrně snažil vykreslit svět dětské fantazie, kde se i malý kluk může stát králem příšerek. Problém je, když chcete na dvaceti stránkách, kde jsou především obrázky, postavit smysluplný děj, který bude mít více než hodinu.
Než se pustím do recenze adaptace od Jonzeho, nemohu nezmínit malou českou stopu. Jak víme, česká animace byla (a snad i stále je) na velmi slušné úrovni a proto se v totalitním Československu vyráběli animáky pro americká studia jako např. několik dílů seriálu Tom a Jerry, případně zde vznikla i první animovaná verze Hobbita. A v roce 1973 vznikla v Krátkém filmu Praha pod originálním názvem Where the Wild Things Are i první animovaná verze tohoto příběhu. Když si ji najdete na YouTube, zjistíte, že animátoři v podstatě jen rozpohybovali originální ilustrace, ovšem i přes prazvláštní dabing a hudbu je to za mě velmi slušně odvedená řemeslná práce. Na rozdíl od novodobé adaptace z roku 2009 ovšem tato má pouhý 6 minut, což by tak odpovídalo náročnosti děje původní knihy.
Jenže když chcete stavět děj celovečerního filmu, s rozpočtem kolem 90 milionů dolarů, nemůžete spoléhat na to, že Vás zachrání 20 stránek obrázků. A tak si autoři do příběhu museli lecos dovymyslet. Ze začátku to vypadá celkem dobře. Scénáristé hezky exponuji poměrně velké množství postav, např. sestru a matku hlavní postavy, ukazují nám jejich problémy, prostě klasický rozjezd běžného hollywoodského filmu. Jenže po tom toto všechno zahodí za hlavu, později se k tomu skoro vůbec nevrátí a přesouváme se na ten tajuplný ostrov, kde chlapec Max poznává příšerky. Což, když jsem viděl původní ilustrace, tak chápu, že do realistického filmu se těžko převádějí, ale ... no nebudu lhát, tyhle CGI verze jsou prostě děsivé a vůbec nechápu, jak někdo mohl dát něco takového do dětského filmu (kam se hrabou mumínci). Následně sledujeme dění na ostrově, přičemž, film se původní knížky drží jako tak na začátku a na konci. Mezitím dostaneme kupu zvláštních událostí (které samozřejmě nejsou pro děj důležité), kdy vlastně Max svým jednáním v roli krále totálně rozvrátí společenství příšerek, udělá z nich mezi sebou nepřátele a na konci, když by se měl ke svým činům postavit čelem a napravit je, tak se prostě sbalí a odjede. Jestli se ptáte kam, tak dopluje domů k matce, s tou se obejme a všechno je zase fajn. Celou dobu trvání, jsem se v tom snažil hledat nějaké poselství. Původní knížka je totiž poměrně dost oceňovaná a tak jsme doufal, že to celé má nějaký smysl, že ten fantazijní svět je jakousi paralelou k našemu světu, ovšem já jsem tam nic takového nenašel. Místo hezkého závěru na konci přijde totální zmar a neštěstí, ty příšerky vypadají, že upadli Maxovým odjezdem do těžkých depresí a já si nejsem jist, že to vychovává dětského diváka správným směrem. Jediná věc, která by se dala označit za výchovnou, je to, že Max se na začátku filmu chová jako nevychovaný puberťák, nedomýšlí důsledky svých činů a ničí vše kolem sebe (jak psychicky ta fyzicky). To do jisté míry potom dělají i příšerky na ostrově, takže by se asi dalo říci, že mu tak trochu nastavují zrcadlo, aby si uvědomil, jak se chovat nemá. Jenže jemu je to úplně jedno a pořád se chová jako kdyby trpěl bipolární poruchou.
Co říci závěrem? Já pořádně nevím, na koho ten film vlastně cílil. Se svým ponurým příběhem a děsivými postavičkami na děti asi moc ne. Jenže na dospělé také ne, protože on nemá co nabídnout ani po stránce příběhu. Motivace příšerek k jejich činům nám v mnoha případech nejsou vůbec jasné a chování maniodepresivního psychopata Maxe už vůbec ne. Na rozdíl od knížky, tady nevidím oslavu hravosti a fantazie ani omylem. Takhle to holt asi dopadá, když se snažíte vyždímat 100 minut příběhu z knížky o dvaceti stránkách...
Nejnovější komentáře