Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška – Medvědobijka

(1 hlasů, průměr: 3,00 z 5)

Loading...

Medvědobijka je předovka, stejně jako stříbrná puška. Dvouhlavňovka s perkusními zámky. Pušky s perkusním zážehem byly uvedeny po roce 1840, když se všude začala prosazovat zápalka, vynalezená roku 1818 v Anglii. Perkusní pušky vystřídaly staré flinty s kolovým a bateriovým závěrem. Mayova medvědobijka je 123 cm dlouhá, délka hlavní činí 79 cm. Je opatřená dřevěným nabijákem. Obě okrouhlé, tažené hlavně, které se na konci rozšiřují, nesou nápis výrobce hlavní pušky: „Burton 1855 Kent.“ Kalibr 23 mm je mimořádně velký, pro perkusní pušky přímo neobvyklý. Jako vojenské zbraně nepřicházely takové pušky vůbec v úvahu. Pro svůj kalibr měla medvědobijka enormní váhu 10,4 kg. Pro srovnání: první perkusní vojenské zbraně kalibru od 14 do 18 mm vážily od 4 do 6 kg. Podle Mayova výkladu v Mayově klubu v Mnichově roku 1898 prý vážila medvědobijka dříve dokonce 17 kg a teprve po demontáži „rozličných železných částí“ dosáhla své nynější váhy. Podobně těžké kalibry byly užívané v 18. století a dříve u mušket. Ojediněle byly později takové hromové pušky ještě nasazovány proti tlustokožcům, používaly se ale pouze „opřené“.

Kolba a předpažbí medvědobijky mají zjevně svůj vzor v saských pěchotních puškách model 1835 a 1844 a v pruské pušce model 1834, které byly ještě relativně velkokalibrové (17,5 resp. 18,3 mm). Od roku 1840 do roku 1885 kalibr armádních zbraní postupně klesal z 18 mm na 8 mm. Uzávěr a kohoutky medvědobijky jakož i jejich poloha k hlavním se silně podobají prvním perkusním vojenským puškám model 1841, které se vyskytovaly v Prusku, Sasku a Bavorsku s novým kalibrem 14,6 mm. Perkusní pušky byly pozvolna vystřídány zbraněmi se zápalnou jehlou, vynalezenou Nikolausem v. Dreysem(1836). Nové tažené zadovky byly zavedeny v Prusku a po roce 1850 v jiných německých zemích. Toto časové ohraničení je zajímavé také vzhledem k době (fiktivní) výroby Mayovy pušky.[30]

Lovecké pušky se stále podobaly těm armádním. Ještě dnes se v mnoha saských loveckých zámcích a muzeích z doby 1840-60 nacházejí perkusní pušky pro lov, ovšem nejčastěji jednohlavňové, které mají zarážející podobnost s Mayovou medvědobijkou. Například zámek Weesenstein u Drážďan poskytuje přístřeší jednohlavňové takzvané medvědici s perkusním zámkem, 126 cm dlouhé, o délce hlavní 88 cm, kalibru 12 mm, která by ovšem mohla platit, také vzhledem k její váze, za vzor pro medvědobijku. Jak prozrazuje nápis, vyrobil tuto loveckou pušku dvorní puškař Ulbricht v Drážďanech. Podle toho mohl Max Fuchs získat svoje podněty ke zhotovení „indiánských ručnic“ ze Saska. Skutečným zlatým dolem byla galerie zbraní Královského historického muzea v Drážďanech.

Poznámky:

[1] Dopis Karla Maye, 2. 11. 1894, v: Frankfurter Zeitung, říšské vydání, z 1. 4. 1937.
[2] Karel May, Deadly dust, v: Dt. Hausschatz, Regensburg, VI (1879/80).
[3] Karel May, Oranže a datle, Freiburg 1894.
[4] Karel May, Růže z Kairvánu, Osnabrück 1894.
[5] Karel May, „Vánoce!“, Freiburg 1897.
[6] V: Deutscher Hausschatz, Regensburg, XVIII (1891/92).
[7] Karel May, Vinnetou, rudý gentleman, sv. I, Freiburg 1893.
[8] Dopis Karla Maye J. Martinimu, Mühlhausen, 22. 6. 1895; sděleno od L. Patsche z Vídně.
[9] Karel May, Satan a Jidáš, sv. II, Freiburg 1897.
[10] Karel May, V Kordillerách, Freiburg 1894.
[11] Karel May, V balkánských roklinách, Freiburg 1892.
[12] E. Weber, Karel May – kritické povídání, v: K otázkám spisů pro mládež, Lipsko 1903.
[13] Karel May, Černý mustang, In: Der Gute Kamerad, Stuttgat, Berlín, Lipsko, XI (1896/97).
[14] Karel May, Syn lovce medvědů, Stuttgart, Berlín, Lipsko 1890.
[15] Ramon Díaz de la Escosura (Karel May), Lesní Růžička, Drážďany (1882).
[16] G. Ferry, Zálesák, Stuttgart, Berlín, Lipsko, bez vročení.
[17] Karel May, V zemi máhdího, sv. III, Freiburg 1897.
[18] Karel May, Old Surehand, sv. III, Freiburg 1897.
[19] Sdělení Dr. Wilhelma Schevena, Drážďany, 21.12.1927; archív K. Hoffmanna
[20] Sdělení Dr. Johannese Schützeho, Chemnitz, 31.12.1927; archív K. Hoffmanna.
[21] Neues Wiener Abendblatt, 24. 2. 1937.
[22] E. E. Kisch, Ve vile „Shatterhand“. Interview s Karlem Mayem, v: Bohemia, Praha, čís. 133, 15. 5. 1910.
[23] Bohemia, Praha, 14. 10. 1898.
[24] Dopis Karla Maye F. E. Fehsenfeldovi, Freiburg i. Br., 27. 7. 1897, v: K. Gu- enther, Karel May a jeho nakladatel, Radebeul 1933.
[25] Materiály May-clubu Mnichov (1898); sděleno od L. Patsche, Vídeň.
[26] Dopis Karla Maye Carlovi Felberovi, Hamburk, 18. 5. 1897.
[27] Karel May, Vinnetou, sv. IV, Freiburg 1910.
[28] J. Pugs, Ruční palné zbraně, Berlín 1970
[29] M. Thierbach, Historický vývoj ručních palných zbraní, Drážďany 1886/87.
[30] J. Schön, Historie ručních palných zbraní, Drážďany 1858.
[31] J. Fanta, Zbraně v románech Karla Maye, v: KMJB 1932.
[32] B. Wandolleck, Střelné zbraně v románu Vinnetou, v: KMJB 1923.

Použitá literatura:

• HOFFMANN, Klaus. Silberbüchse – Bärentöter – Henrystutzen, „das sind die drei berühmtesten Gewehre der Welt“, Herkunft, Wirkung und Legende. In Jahrbuch der Karl-May-Gesellschaft 1974. Hamburg: Hansa-Verlag, 1973. Přeložil Dr. Jan Koten.
• JORDÁN, Karel. Muž zvaný Old Shatterhand. Praha: Toužimský & Moravec, 1997. ISBN 80-85773-79-1.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře