May popsal svoji henryovku v různých variantách, aniž znal originál. Později, když této znalosti nabyl, tvrdil, že jeho „Henry“ nemá být zaměňován s puškou stejného jména. Podle nejranější známé verze měla Mayova henryovka 25 kulek - ne nábojů! - v pažbě. Už v dřívější době tedy existovala víceranná puška, která střílela kulkami. Například „opakovačka“ od Domenica Berselliho, ručnice s bateriovým zámkem pravděpodobně ještě z 18. století, měla v pažbě 30 kulek, které mohly být pozvolna stříleny s dávkovaným množstvím prachu. Tento druh ručních palných zbraní se zásobníkem v pažbě se ale teprve prosazoval, když po vynalezení perkusní pušky a pušky se zápalnou jehlou mohly být použity patrony. - Takovými opakovačkami se zásobníkem na patrony v pažbě pušky byly např. známé systémy Spencera 1860 (10 ran), T. Cullena 1869 (10 ran), Warrena Evanse 1871 (26 ran), Mannlichera 1880/1882 (25 ran).
Zvláštní pozornost si zaslouží opakovačka systému Evans s 26 ranami, která měla otáčivý zásobník se 4 kanály po 6 patronách v pažbě a tím už jakousi podobnost s Mayovou románovou puškou, také pokud jde o počet patron v zásobníku. Po roce 1878 byla puška zavedena v ruském námořnictvu. May byl s tímto systémem konfrontován, když jeden čtenář v roce 1894 postavil Evansovu pušku nad henryovku Old Shatterhanda, ovšem v mylné domněnce, že Evansův model má 34 ran. To podnítilo svého času Maye k poznámce, že Evansova 34-ranná puška je smyšlenkou.
Opakovačka s otočným bubnem, umístěným za hlavní (revolverový systém) by se mohla stát předobrazem pušky s excentricky se otáčející koulí Mayovy obrazotvornosti. Takové pušky byly už v dobách kolových a bateriových uzávěrů. Známými zástupci z novější doby byly revolverové pušky od Colta z let 1855/57 (6 ran) a Lefaucheuxe, které ale brzy zapadly. K opakovačkám s trubicovým zásobníkem v přední části patří systém Henry z roku 1860 a všechny na tom stavící typy jako Winchester, Vetterli, Krag-Peterson, Kropatschek, Mauser. Systém Henry byl vedle Spencerovy pušky nejrozšířenější armádní opakovačkou v americké občanské válce 1861-65. Konfederalisté je označovali jako „zatracené yankeeské pušky, které se nabijí v neděli a střílí celej tejden.“ May to ve svých dílech formuloval docela podobně.
Originální henryovka nese nápis „Henry„s Patent Oct. 16. 1860. Manufacted by the New Haven Arms Co., New Haven, Ct.“ V provedení lovecké a vojenské zbraně byla tato ručnice 18-ranná (17 patron v zásobníku), jako karabina pak 12-ranná. Její vynálezce se jmenoval Benjamin Tyler Henry (1821-1898). Jeho systém vylepšil Nelson King (boční nabíjecí otvor, patent z 29. března / 22. května 1866) a byl dál známý jako winchesterovka 1866 firmy Winchester Repeating Arms Company. Sto těchto pušek a k nim 500 000 patron získal Benito Juarez a v roce 1867 porazil císaře Maxe Mexického. Také slavní indiánští náčelníci Sitting Bull a Crazy Horse měli takové pušky a s jejich pomocí způsobili generálu Custerovi v roce 1876 zničující porážku.
Henryovka Karla Maye, kterou získal v roce 1902 od Maxe Fuchse, je winchesterovka, Henry-King-Repeating Rifle s 18 ranami. Nápis na hlavni: „Henry„s Patent Oct. 16. 1860 / King„s Patent March 29. 1866.“ Váha 4,3 kg, délka hlavně 59,4 cm, celková délka 107,5 cm, kalibr 10 mm (vlastně 9,652 mm). Winchesterovka, s níž se Max Fuchs fotografoval v roce 1920, je jiný model s delší hlavní.
Systém Henry-Winchester, dále rozvinutý Friedrichem Vetterlim, byl jako první opakovačka se samonatahovacím zámkem nejdříve zaveden roku 1868 ve Švýcarsku jako armádní zbraň. Byla 14-ranná. „Winchesterovka á 25 ran je podvod“, napsal Karel May jednomu čtenáři v roce 1895, „a dokonce i vylepšená Henry-Winchester (švýcarská Vetterliho puška) měla jen 7 patron. Moje henryovka je jedinou puškou na světě, která má 25 ran.“ Zde se May mýlil: puška systému Vetterli 1868 měla 14 ran (13 patron v trubicovém zásobníku), pozdější varianty ovšem i méně (např. Gras-Vetterli 1882 s 9 ranami). Naproti tomu Winchesterovka s 25 ranami skutečně neexistovala, jiné zbraně (Evans 71, Mannlicher 82), které byly Henryho opakovačce počtem ran podobné, ale snad ano. Podle toho nebyla Old Shatterhandova „henryovka“ jedinou zbraní s 25 ranami na světě.
Na Nunwarzově fotografii čís. 10 měla být podle Mayova popisu henryovka k vidění. K Mayově skice Radosti a strasti úspěšného spisovatele, Deutscher Hausschatz říjen 1896, jsou přidány snímky, ukazující ho jako „Karla Maye - Karu ben Nemsího s henryovkou.“ Protože May dostal svoji henryovku od Fuchse teprve v roce 1902, nemohla být takto označená puška logicky Henryho opakovačkou. Ve skutečnosti je tato puška, z níž je dobře k poznání uzávěr, obvyklou opakovačkou s otočným cylindrickým závěrem a s Mannlicherovým zásobníkem na 5 ran, jaká byla od roku 1888 zavedena v mnoha evropských zemích jako armádní puška (např. Mannlicherova karabina, Rumunsko 1893; francouzská karabina Lebel 1892). Systém Mannlicher patřil k opakovacím puškám se zásobníkem uprostřed. Od tohoto modelu existovalo více provedení, také pro lov. Tak existovala lovecká opakovačka podle německé armádní pušky model 1888, 8 mm, s 5-ranným Mannlicherovým zásobníkem, kterou nabízel v Německu pro lov C. G. Haenel ze Suhlu a N. v. Dreyse ze Sömmerdy.
Mayův „Henry“ M 1896 má s tímto modelem velkou podobnost. Na základě vyobrazení v „Hausschatzu“ může být se značnou jistotou řečeno, že Mayova henryovka model 1896 byla německou puškou 1891 systému Mannlicher v provedení pro pěší dělostřelectvo, ostatně opravdu krátká ručnice, kalibr. 7,92 mm o délce hlavně jen 43,5 cm. Pozdější Mannlicherovy modely, zvláště pak lovecká ručnice systému Mannlicher-Schönauer, vyráběná od r. 1903 rakouskou společností zbrojovek Steyr, už starý schránkový zásobník neměly. Patrony byly naopak umístěny v zevním nenápadném bubínkovém zásobníku.
Po těchto zjištěních musí o to více udivit, že důstojník, jehož citoval E. Weber a jemuž bylo „zabývání se všemi možnými střelnými zbraněmi ... životním povoláním“, nebyl s to identifikovat z fotografie henryovku modelu May 96! Jako odborník měl lehce poznat, že tahle puška byla obvyklou vojenskou puškou systému Mannlicher a jako taková ovšem „zásobníkovou zbraní“. Stejně tak by měl tento důstojník vědět, že tahle puška mohla mít v zásobníku pouze 5 místo 25 nábojů...
Jeho henryovka, říká May, nesmí být zaměňována s puškami stejného jména. To souhlasí. Old Shatterhandova kouzelná puška je Mayův nejvlastnější vynález; taková ručnice neexistovala. Rovněž model Henry-Martini, který byl v roce 1871 uveden v Anglii jako vylepšená americká peabodyovka, se vrací zpět k jinému Henrymu: ke skotskému puškaři stejného jména, specialistovi na tažené hlavně pro terčové pušky. Zatímco tento model našel použití v Itálii a Turecku jako vojenská zbraň, převzali výrobci německých terčových pušek z tohoto systému jen Martiniho padací blokový závěr.
Poznámky:
[1] Dopis Karla Maye, 2. 11. 1894, v: Frankfurter Zeitung, říšské vydání, z 1. 4. 1937.
[2] Karel May, Deadly dust, v: Dt. Hausschatz, Regensburg, VI (1879/80).
[3] Karel May, Oranže a datle, Freiburg 1894.
[4] Karel May, Růže z Kairvánu, Osnabrück 1894.
[5] Karel May, „Vánoce!“, Freiburg 1897.
[6] V: Deutscher Hausschatz, Regensburg, XVIII (1891/92).
[7] Karel May, Vinnetou, rudý gentleman, sv. I, Freiburg 1893.
[8] Dopis Karla Maye J. Martinimu, Mühlhausen, 22. 6. 1895; sděleno od L. Patsche z Vídně.
[9] Karel May, Satan a Jidáš, sv. II, Freiburg 1897.
[10] Karel May, V Kordillerách, Freiburg 1894.
[11] Karel May, V balkánských roklinách, Freiburg 1892.
[12] E. Weber, Karel May - kritické povídání, v: K otázkám spisů pro mládež, Lipsko 1903.
[13] Karel May, Černý mustang, In: Der Gute Kamerad, Stuttgat, Berlín, Lipsko, XI (1896/97).
[14] Karel May, Syn lovce medvědů, Stuttgart, Berlín, Lipsko 1890.
[15] Ramon Díaz de la Escosura (Karel May), Lesní Růžička, Drážďany (1882).
[16] G. Ferry, Zálesák, Stuttgart, Berlín, Lipsko, bez vročení.
[17] Karel May, V zemi máhdího, sv. III, Freiburg 1897.
[18] Karel May, Old Surehand, sv. III, Freiburg 1897.
[19] Sdělení Dr. Wilhelma Schevena, Drážďany, 21.12.1927; archív K. Hoffmanna
[20] Sdělení Dr. Johannese Schützeho, Chemnitz, 31.12.1927; archív K. Hoffmanna.
[21] Neues Wiener Abendblatt, 24. 2. 1937.
[22] E. E. Kisch, Ve vile „Shatterhand“. Interview s Karlem Mayem, v: Bohemia, Praha, čís. 133, 15. 5. 1910.
[23] Bohemia, Praha, 14. 10. 1898.
[24] Dopis Karla Maye F. E. Fehsenfeldovi, Freiburg i. Br., 27. 7. 1897, v: K. Gu- enther, Karel May a jeho nakladatel, Radebeul 1933.
[25] Materiály May-clubu Mnichov (1898); sděleno od L. Patsche, Vídeň.
[26] Dopis Karla Maye Carlovi Felberovi, Hamburk, 18. 5. 1897.
[27] Karel May, Vinnetou, sv. IV, Freiburg 1910.
[28] J. Pugs, Ruční palné zbraně, Berlín 1970
[29] M. Thierbach, Historický vývoj ručních palných zbraní, Drážďany 1886/87.
[30] J. Schön, Historie ručních palných zbraní, Drážďany 1858.
[31] J. Fanta, Zbraně v románech Karla Maye, v: KMJB 1932.
[32] B. Wandolleck, Střelné zbraně v románu Vinnetou, v: KMJB 1923.
Použitá literatura:
- HOFFMANN, Klaus. Silberbüchse - Bärentöter - Henrystutzen, „das sind die drei berühmtesten Gewehre der Welt“, Herkunft, Wirkung und Legende. In Jahrbuch der Karl-May-Gesellschaft 1974. Hamburg: Hansa-Verlag, 1973. Přeložil Dr. Jan Koten.
- JORDÁN, Karel. Muž zvaný Old Shatterhand. Praha: Toužimský & Moravec, 1997. ISBN 80-85773-79-1.
Části seriálu: Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška
- Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška ...to jsou tři nejslavnější zbraně Divokého západu
- Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - Jak Karel May ke svým zázračným zbraním přišel?
- Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - V čem spočívalo tajemství henryovky?
- Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - Vinnetouova stříbrná puška
- Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - Old Shatterhandova henryovka
- Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - Medvědobijka
- Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška - Stříbrná puška
Nejnovější komentáře