Mike Jedinela – Cirkus Karanténa (recenzní kniha)

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku!

Dnes tu pro vás mám recen­zi na jed­nu hod­ně zvlášt­ní kni­hu. Jedná se o kni­hu Cirkus karan­té­na, kte­rá mi byla zaslá­na pří­mo samot­ným auto­rem. Je to auto­ro­va prvo­ti­na. 

Autor – Mike Jedinela
Počet stran – 382
Nakladatelství – Radek Smrha
Rok vydá­ní – 2021
Série – /
Překlad – /

CIRKUS KARANTÉNA je pro­vo­ka­tiv­ní pří­běh nezdol­né­ho Majkiho, kte­rý říká věci ote­vře­ně a poprav­dě tak, jak se dnes vůbec neno­sí.
Už odma­lič­ka Majki slý­chá­val, že je ‚jiný‘, výji­meč­ný jedi­nec. Pro svou na dneš­ní dobu zce­la mimo­řád­nou pova­hu rene­sanč­ní­ho člo­vě­ka si vybral kli­ka­tou a čet­ný­mi pře­káž­ka­mi protka­nou ces­tu, při níž sbí­ral své život­ní zku­še­nos­ti a moud­rost pra­cí, pod­ni­ká­ním v Americe, Asii a po celé západ­ní a střed­ní Evropě. Nyní nade­šel ten správ­ný čas, kdy je Majki při­pra­ven se spo­lu s vámi poo­hléd­nout po sku­teč­ných vlád­cích toho­to nád­her­né­ho svě­ta, pro něž pra­cu­je drti­vá vět­ši­na sou­čas­né zot­ro­če­né poli­tic­ké repre­zen­ta­ce násle­do­vá­na nej­růz­něj­ší­mi sku­pi­na­mi femi­nis­tek, hips­te­rů, neo­mar­xis­tů, pro­gre­si­vis­tů a samozva­ných nor­ma­li­zá­to­rů narov­ná­va­jí­cích vše, co se jim a jejich pánům neho­dí do krá­mu.

Tuto kni­hu jsem vidě­la popr­vé u kama­rád­ky Yuli na instagra­mu, když kni­hu obdr­že­la. Už v tu dobu dáva­la sto­ries na instagram, že ta kni­ha je fakt dob­rá už od prv­ních stran. A ve stej­nou dobu došlo k doho­dě se samot­ným auto­rem, se kte­rým jsme se dohod­li na zaslá­ní kni­hy. Předem bych ráda řek­la, že to, že mi kni­ha byla zaslá­na, neo­vliv­ní můj názor. 

Do kni­hy jsem se začet­la dost rych­le, i když jsem už od začát­ku měla tro­chu pro­blém s auto­ro­vým sty­lem. Z tex­tu na vás pří­mo čiší auto­ro­va aro­gan­ce prak­tic­ky ke vše­mu, co oko­lo sebe má. Ale říka­la jsem ji – je to tak napsa­né urči­tě schvál­ně, aby to roz­dráž­di­lo čte­ná­ře. Ale začet­la jsem se a ukra­jo­va­la z pří­bě­hu strán­ku za strán­kou. Během čte­ní jsem si dost živě před­sta­vo­va­la všech­na ta mís­ta, kte­rá hlav­ní hrdi­na Mike navští­vil, popí­je­la koktej­ly a opa­lo­va­la na slu­níč­ku. Takový život by asi chtěl kaž­dý (a neří­kej­te že ne!). Dost čas­to jsem se u někte­rých scén v kni­ze smá­la (občas i nashlas), dost čas­to ale jsem byla i naštva­ná na auto­ro­vy názo­ry. Zde oprav­du sedí pop­si v ano­ta­ci: “pro­vo­ka­tiv­ní pří­běh”. Tenhle pří­běh oprav­du čte­ná­ře pro­vo­ku­je.

Bohužel, jako snad kaž­dá kni­ha, má i tato svá nega­ti­va. První je tech­nic­ké zpra­co­vá­ní kni­hy. Desky kni­hy jsou veli­ce odflák­nu­tě udě­la­né, pro­to­že během čte­ní se mi ze všech hran lou­pal nale­pe­ný ige­lit, kte­rý kryl vněj­ší stra­nu desek. Jelikož jsem kni­hu taha­la s sebou v bato­hu a v bytě ji pře­ná­še­la z mís­ta na mís­to v závis­los­ti na tom, kde jsem zrov­na čet­la, ige­lit se lou­pal dál, až jsem měla sloup­nu­tou půl­ku desek a nako­nec jsme muse­la ige­lit opa­tr­ně stáh­nout z kni­hy. Ačkoliv mám paper­bac­ky rad­ši, zde bych urči­tě více uví­ta­la pev­nou vazbu i s ohle­dem na tloušť­ku kni­hy. Nebo mini­mál­ně pou­žít něja­ký pev­něj­ší papír a kva­lit­něj­ší zpra­co­vá­ní desek. 

Dalším nega­ti­vem na kni­ze jsou až moc dlou­hé kapi­to­ly, čas­to dost vycpa­né nud­něj­ší­mi pasá­že­mi. Určitě by se dala kni­ha malin­ka­to “ose­kat” a nud­něj­ší pasá­že troš­ku zkrá­tit. A urči­tě by dost pomoh­lo lep­ší čle­ně­ní kapi­tol, tady byly oprav­du až moc dlou­hé. 

Kdybych to měla shr­nout – pří­běh hod­ně dob­rý, i když v něm bylo dost nud­ných pasá­ží a občas mi při­šlo, že to autor tro­chu pře­há­ní s vyja­d­řo­vá­ním, ale dopo­ru­čit urči­tě můžu. Jen by to při pří­pad­ném dotis­ku chtě­lo zama­kat na tom tech­nic­kém zpra­co­vá­ní kni­hy. 

Moc děku­ji auto­ro­vi za zaslá­ní kni­hy k recen­zi, jsem ráda že jsem si ji moh­la pře­číst.