Mimořádná událost – Recenze – 50 %

Nová čes­ká kome­die reži­sé­ra a sce­náris­ty Jiřího Havelky (Vlastníci) je vol­ně inspi­ro­va­ná sku­teč­nou udá­los­tí, k níž došlo v úno­ru roku 2019 mezi Velkým Meziříčím a Martinicemi. Osobní vlak, jenž teh­dy vezl na této tra­ti 11 ces­tu­jí­cích, neo­če­ká­va­ně zasta­vil krát­ce po svém výjez­du kvů­li poru­še, načež z něj vystou­pil stroj­ve­dou­cí ve sna­ze záva­du opra­vit, ale odbrz­dě­ný vlak mu omy­lem ujel pozpát­ku z kop­ce. Strojvedoucí, kte­rý již nesti­hl do ujíž­dě­jí­cí­ho vozu zno­vu nasko­čit, celou věc nahlá­sil svým mobil­ním tele­fo­nem, zatím­co jed­na z ces­tu­jí­cích zas ducha­pří­tomně zavo­la­la své­mu otci (sho­dou okol­nos­tí výprav­čí­mu), jenž ji pak instru­o­val ohled­ně nou­zo­vé­ho brž­dě­ní. Po zhru­ba 4 kilo­me­t­rech a 14 minu­tách poma­lé jízdy se vlak samo­vol­ně vrá­til do Velkého Meziříčí, odkud vyjel, a tam na rovi­ně defi­ni­tiv­ně zasta­vil. Nikomu se nic nesta­lo a nevznik­la žád­ná hmot­ná ško­da.

© CinemArt / Jaroslav Kutheil

 

Tuto udá­lost si fil­ma­ři upra­vi­li k obra­zu své­mu, aby byla dra­ma­tič­těj­ší a záro­veň kome­di­ál­něj­ší. Zmíněný spla­še­ný vlak tudíž ve fil­mu cou­vá samo­spá­dem výraz­ně déle než 14 minut (dáv­no před finál­ním zasta­ve­ním se z něj stih­ne stát feno­mén na inter­ne­tu i hlav­ní téma ve zpra­vo­daj­ských rela­cích), jeho ces­tu­jí­cí ani stroj­ve­dou­cí nejsou vyba­ve­ni jedi­ným pou­ži­tel­ným tele­fo­nem (všech­ny jsou buď vybi­té, zablo­ko­va­né nebo poz­vra­ce­né) a během jízdy dojde ve vla­ku k řadě hmot­ných škod i k něko­li­ka zra­ně­ním ces­tu­jí­cích osob (a nejen k tomu). Osazenstvo vla­ku navíc tvo­ří znač­ně růz­no­ro­dé a bizar­ně sesklá­da­né typy lidí, mezi nimiž nechy­bí mys­li­vec, zaměst­na­nec pohřeb­ní­ho ústa­vu, tři čle­no­vé rocko­vé kape­ly, zapo­me­nu­té dítě, váleč­ný vete­rán a nác­ti­le­tá dív­ka v papouš­čím kos­tý­mu.

V rukách Jiřího Havelky (a spolu-scenáristy Davida Dvořáka) tak opět vznik­la konverzačně-situační kome­die, kte­rá s jeho Vlastníky sdí­lí podob­ný výcho­zí rámec, v němž je zhru­ba tucet typo­vě odliš­ných lidí nucen dis­ku­to­vat a spo­lu­pra­co­vat v jedi­né inte­ri­é­ro­vé loka­ci za situ­a­ce, kte­rá se postup­ně vyhro­cu­je. K vel­ké ško­dě však Mimořádná udá­lost sdí­lí s Vlastníky také pří­stup k posta­vám, z nichž nej­za­jí­ma­věj­ší je man­žel­ský pár na výle­tě (Jana Plodková a Igor Chmela), jehož vzta­hem clou­má sil­ná kri­ze. Ona je otrá­ve­ně znudě­nou alko­ho­lič­kou, kte­rá dává v kaž­dé své větě man­že­lo­vi ostře naje­vo, jak moc jím opo­vr­hu­je a jak moc ji výle­ty do pří­ro­dy s ním iri­tu­jí. On ale pod­sta­tu jejích záštipl­ných nará­žek buď nechá­pe nebo oká­za­le pře­hlí­ží a vůbec na všech­no rea­gu­je jako pro­s­to­du­chý ťul­pas (např. když vlak vje­de do tune­lu, tak se zdě­sí, že asi osle­pl). Tato jedi­ná dvo­ji­ce postav nevy­zní­vá úpl­ně banál­ně a zaslou­ži­la by vět­ší pro­stor a důsled­něj­ší roz­pra­co­vá­ní.

© CinemArt / Jaroslav Kutheil

 

Ostatní posta­vy jsou však opět pře­váž­ně veli­ce jed­no­du­chý­mi (až šab­lo­no­vi­tý­mi) a ste­re­o­typ­ní­mi kari­ka­tu­ra­mi, kte­ré jsou (stej­ně jako ve Vlastnících) defi­no­vá­ny jedi­nou cha­rak­te­ris­tic­kou vlast­nos­tí a jedi­nou čin­nos­tí, kte­rou opa­ku­jí stá­le doko­la a prak­tic­ky nic jiné­ho nedě­la­jí. Kupříkladu mys­li­vec (Ctirad Götz) je vykres­len jako rasis­ta, xeno­fob a radi­kál­ní isla­mo­fob, kte­rý za vším vidí mus­lim­ské uprch­lí­ky a kon­spi­rač­ní teo­rie a pořád by do vše­ho a do všech stří­lel. Striktní mat­ka samo­ži­vi­tel­ka (Jenovéfa Boková) pro změ­nu dohlí­ží na svou dcer­ku a v náhod­ných oka­mži­cích pře­pí­ná mezi raci­o­nál­ně uva­žu­jí­cím rodi­čem a vyner­vo­va­nou hys­ter­kou. Desetiletý kluk (Oliver Vyskočil) zas všech­ny záso­bu­je nej­růz­něj­ší­mi sta­tis­ti­ka­mi a detail­ní­mi vědo­most­mi. A hudeb­ní­ci se sna­ží vymys­let jmé­no pro svou sku­pi­nu, ale napa­da­jí je pou­ze názvy již exis­tu­jí­cích kapel. A tak podob­ně.

Všechny tyto posta­vy plní po celý film v růz­ných vari­a­cích výhrad­ně jen tuhle jed­nu úlo­hu, kte­rá na nich patr­ně měla být vtip­ná (a někte­rým se tře­ba i jed­nou nebo dva­krát zasmát dá). U jiných postav (např. u ono­ho zaměst­nan­ce pohřeb­ní­ho ústa­vu v podá­ní Jaroslava Plesla) je to ale ješ­tě hor­ší, pro­to­že ani není jas­né, co jejich úlo­hou vlast­ně mělo být a proč ve fil­mu vůbec jsou. Slabé a ste­re­o­typ­ní posta­vy a jejich repe­ti­tiv­ní reak­ce a dia­lo­gy jsou tak hlav­ním důvo­dem toho, proč celé to dění uvnitř vla­ku půso­bí vel­mi mono­tón­ně, nikam moc negra­du­je a schá­zí mu ply­nu­lost, kte­rou by obsta­ra­lo hlad­ší pro­po­jo­vá­ní jed­not­li­vých scé­nek.

Úroveň humo­ru je navíc až pře­kva­pi­vě níz­ká, vti­py čas­to vyzní­va­jí prvo­plá­no­vě a kře­čo­vi­tě a poin­ty řady gagů jsou pochyb­né. Třeba dia­log „My vlast­ně může­me hrát jenom tam, kde mají nádra­ží.“ „Dobře, tak v tom pří­pa­dě Brno škr­tám,“ by mohl obstát jako typic­ký vtip urá­že­jí­cí Brno (kte­ré pocho­pi­tel­ně nádra­ží má), ale to by k němu i posta­vy, kte­ré jej pro­ná­še­jí, muse­li při­stu­po­vat jako ke vti­pu (a tře­ba se mu zasmát) a ne jako k seri­óz­ní deba­tě o mož­nos­tech vlast­ní hudeb­ní pro­duk­ce.

© CinemArt / Jaroslav Kutheil

 

Oproti dění ve vla­ku se tak pod­stat­ně vtip­ně­ji a zábav­ně­ji jeví dění mimo vlak, kte­ré usi­lu­je o poli­tic­kou a medi­ál­ní sati­ru. I tam si ale fil­ma­ři vybí­ra­jí až moc snad­né cíle (poli­ti­ci, mar­ke­tingo­ví porad­ci, nafin­tě­ná you­tu­ber­ka), jimž se vysmí­va­jí za jejich extrém­ní tupost, kte­rou jim ale sami vtisk­li (a děla­jí to i na úrov­ni sati­ry spo­le­čen­ské, kdy se zas vysmí­va­jí čecháč­kov­ství a urči­tým typům lidí, jejich hloupost též schvál­ně zve­li­ču­jí). Propracovanější je jejich tref­ná prá­ce s obra­zem médií, kte­rá dych­tí po bizar­ních sen­za­cích a věnu­jí jim pře­hna­nou pozor­nost, jako kdy­by šlo o závaž­né zpra­vo­daj­ství, a jejichž výstu­py sní­mek reflek­tu­je nejen pro­střed­nic­tvím pří­bě­hu o uje­tém vla­ku, ale i cito­vá­ním jiných medi­ál­ně zná­mých „mimo­řád­ných udá­los­tí“, jako je tře­ba dodnes popu­lár­ní bába pod koře­nem. V tom­to smě­ru půso­bí zvlášt­ně pou­ze odka­zo­vá­ní na tero­ris­tic­ké činy pana Baldy, kte­ré si zleh­čo­vá­ní a začle­ně­ní mezi tyto absurd­ní blbos­ti pro zasmá­ní úpl­ně neza­slou­ží.

Navzdory vyni­ka­jí­cí­mu a kome­di­ál­ně pod­nět­né­mu námě­tu a slib­né­mu tvůr­čí­mu zámě­ru pojme­no­vat skrz něj vady čes­ké spo­le­čen­ské, poli­tic­ké a medi­ál­ní sfé­ry nedáv­né doby, je film Mimořádná udá­lost jen prů­měr­nou fraš­kou. Polechtat brá­ni­ci sice na pár mís­tech doká­že, stej­ně jako u Vlastníků však i v jeho pří­pa­dě pla­tí, že se u něj dá bavit spíš díky jeho (byť laci­né­mu a povrch­ní­mu) sati­ric­ké­mu roz­mě­ru než díky pri­mi­tiv­ně poja­tým posta­vám a jejich dis­ku­ta­bil­ně vtip­ným hláškám a roz­po­ru­pl­ným činům.

 

---

Photo © CinemArt / Jaroslav Kutheil

---

---