Mission: Impossible - Poslední zúčtování: Finále franšízy se povedlo

Ethan Hunt musí zachrá­nit svět před nebez­pe­čím, kte­ré mu hro­zí od algo­rit­mu umě­lé inte­li­gen­ce, jenž se dostal na mizi­nu ve hře Mission: Impossible - Poslední zúčto­vá­ní, kte­rý se ten­to víkend ote­ví­rá v Praze a kinech po celém svě­tě. Navzdory někte­rým jíz­li­vým recen­zím z pre­mi­é­ry v Cannes se ten­to bloc­kbus­ter s Tomem Cruisem řadí po bok své­ho před­chůd­ce jako pre­ciz­ně vyla­dě­ný, dechbe­rou­cí kou­sek bloc­kbuste­ro­vé fil­ma­ři­ny a posí­lá sérii na vrchol, i když nedo­sa­hu­je kva­lit Falloutu nebo Národa gráz­lů.

A to i přes poně­kud rutin­ní pre­mi­su, kte­rá je kri­ti­ky vysmí­vá­na jako sple­ti­tá, ale ve sku­teč­nos­ti je poměr­ně suchá a nezá­živ­ná. Cruisův agent IMF Ethan Hunt se v pod­sta­tě sna­ží zabrá­nit inte­li­gen­ci podob­né Skynetu ve spuš­tě­ní jader­né­ho Armagedonu a Mission: Impossible - Poslední zúčto­vá­ní strá­ví během prv­ní hodi­ny na plát­ně spous­tu času tím, že se sna­ží vysvět­lit, co přes­ně ten­to algo­rit­mus (zde nazý­va­ný „Entita“) je a jak fun­gu­je.

Ale na roz­díl od lid­ské­ho padou­cha nebo neza­po­me­nu­tel­ných umě­lých anta­go­nis­tů, jako je Hal-9000 nebo dokon­ce super­po­čí­tač Johnnyho Deppa ve fil­mu Transcendence, Entita do znač­né míry postrá­dá osob­nost. Počáteční scé­na, kdy s ní Hunt komu­ni­ku­je (ze špat­ně defi­no­va­ných důvo­dů), je sla­bým mís­tem; žád­ná expo­zi­ce nedo­ká­že tuhle věc udě­lat zají­ma­vou. Je to ško­da, pro­to­že v tom­to fil­mu se pofla­ku­je i Esai Morales jako Gabriel, záhad­ný muž, kte­rý je mno­hem zají­ma­věj­ší než Entita.

Mise, kte­rá je kon­ci­po­vá­na jako závě­reč­né roz­lou­če­ní se sérií: Impossible - Poslední zúčto­vá­ní začí­ná zdlou­ha­vým vysvět­lo­vá­ním, kde se Entita vza­la, kte­ré vyús­tí v kli­po­vou mon­táž s úryv­ky z mno­ha před­cho­zích fil­mů série. Scény z prv­ní­ho a tře­tí­ho fil­mu se ode­hrá­va­jí nejen pro­to, aby se zahlou­ba­ly do nos­tal­gie, ale slou­ží také jako sple­ti­tá expo­zi­ce, pro­to­že Huntova minu­lá dob­ro­druž­ství sou­vi­se­jí se vzni­kem hroz­by, kte­rá je jádrem toho­to fil­mu.

Výsledkem je pře­kva­pi­vě nud­ných prv­ních zhru­ba 40 minut Posledního zúčto­vá­ní, kte­ré se mno­hem více času sna­ží vysvět­lit, než aby při­nes­lo vzru­šu­jí­cí akci, kte­rou je série zná­má; zdlou­ha­vé scé­ny z nešťast­né praž­ské mise z prv­ní­ho fil­mu nám jen při­po­me­nou, jak měl film začít.

Typicky zběh­lý agent Hunt má ten­to­krát nezvykle počet­nou pomoc­nou sílu, kte­rá mu pomá­há při poku­sech o záchra­nu svě­ta. Veteránům série Benji Dunnovi (Simon Pegg) a Lutheru Stickellovi (Ving Rhames) sekun­du­jí kapsář­ské eso Grace (Hayley Atwell) a býva­lý padouch Paris (Pom Klementieff), kte­ří se vra­ce­jí z před­cho­zí­ho fil­mu. Agent taj­né služ­by Theo Degas (Greg Tarzan Davis) se v jed­né z prv­ních scén Posledního zúčto­vá­ní při­po­jí k týmu se zbra­ní v ruce, přes­to­že jeho šéf Jasper Briggs (Shea Whigham) chce Hunta stá­le zatknout - a proč ne, Briggs je odha­len jako syn býva­lé­ho šéfa týmu IMF Jima Phelpse, kte­ré­ho v původ­ním fil­mu hrál Jon Voight.

Ale to není všech­no! K zasta­ve­ní Entity, kte­rá dala svě­tu přes­ně 72 hodin před jader­nou zká­zou, bude Hunt potře­bo­vat také spo­lu­prá­ci celé ame­ric­ké vlá­dy, včet­ně pre­zi­dent­ky Eriky Sloaneové (Angela Bassettová), minis­t­ra obra­ny Serlinga Bernsteina (Holt McCallany), před­se­dy sbo­ru náčel­ní­ků štá­bů gene­rá­la Sidneyho (Nick Offerman), minis­try­ně zahra­ni­čí Waltersové (Janet McTeer), ředi­te­le CIA Kittredge (Henry Czerny), ředi­te­le Národní zpra­vo­daj­ské služ­by Richardse (Charles Parnell) a šéfa NSA Angstroma (Mark Gatiss).

Zásluhy jsou na mís­tě: v typic­kém fil­mu toho­to typu, vzpo­mín­ka na chudá­ka Clarka Gregga v nedáv­né G20, by tito lidé sedě­li ve veli­tel­ské míst­nos­ti a vystu­po­va­li by v reakč­ních zábě­rech. Ale Mission: V Mission Impossible - Poslední zúčto­vá­ní si dali zále­žet na herec­kém obsa­ze­ní a scé­ny, v nichž se tito chla­pí­ci háda­jí v záku­li­sí, jsou mno­hem pře­svěd­či­věj­ší, než by moh­ly být.

Ale to všech­no je jen pří­pra­va na nemož­nou misi, kte­rá je jádrem fil­mu a jejíž sta­no­ve­ní trvá více než hodi­nu a je tak sple­ti­tá, že se (téměř) vzpí­rá popi­su. Jde o sna­hu týmu určit přes­nou polo­hu dáv­no poto­pe­né ponor­ky, zatím­co Hunt se chys­tá na samo­stat­ný ponor do ark­tic­kých vod za asi­s­ten­ce veli­te­le leta­dlo­vé lodi Neelyho (Hannah Waddinghamová) a kapi­tá­na ponor­ky Bledsoea (Tramell Tillman) - a dokon­ce i Williama Donloeho (Rolf Saxon), agen­ta CIA, do jehož kan­ce­lá­ře Hunt pro­ni­kl v prv­ním fil­mu -, aby zís­kal jedi­ný klíč, kte­rý může Entitu zasta­vit.

Třicetiminutová pod­vod­ní sek­ven­ce, kte­rá se ode­hrá­vá v srd­ci fil­mu, je sku­teč­ně dechbe­rou­cí zále­ži­tos­tí a ode­hrá­vá se téměř úpl­ně bez dia­lo­gů, když se Hunt dostá­vá na dno oce­á­nu a do ponor­ky plné mrt­vol. Celá ta zdlou­ha­vá pří­pra­va se báječ­ně vypla­tí, když si Hunt pro­ra­zí ces­tu ponor­kou, kte­rá se začne pře­vra­cet a kle­sat níž do hlu­bin a stře­ly se posu­nou a zablo­ku­jí mu východ. Je to sku­teč­ně vel­ko­le­pá sek­ven­ce ryzí­ho fil­mu, kte­rá při­po­mí­ná dílo Bustera Keatona a před­sta­vu­je jed­nu z nej­lep­ších scén série; pochva­la reži­sé­ro­vi a spo­lusce­náris­to­vi Christopheru McQuarriemu za to, že ji tak efek­tiv­ně zvlá­dl.

Tyto vykon­stru­o­va­né počá­teč­ní scé­ny vás mož­ná odra­di­ly, ale v době, kdy se Mission: ale když se film Impossible - Poslední zúčto­vá­ní dosta­ne ke své dru­hé vel­ké akč­ní scé­ně - napí­na­vé honič­ce dvou­ploš­ní­ků, kte­rá před­sta­vu­je dal­ší úro­veň neu­vě­ři­tel­né­ho prak­tic­ké­ho fil­mař­ské­ho umě­ní - film si vás zís­ká. Škoda, že prv­ní Oscar za kaska­dér­ské kous­ky bude popr­vé udě­len až v roce 2028, pro­to­že tady si série moh­la odnést své­ho prv­ní­ho Oscara.

Mise: Impossible - Poslední zúčto­vá­ní mož­ná není tak pre­ciz­ně vyla­dě­ný ve sna­ze pro­po­jit celou sérii pro toto roz­lou­če­ní se vším všu­dy, ale před­sta­vu­je úžas­nou ukáz­ku toho, co tato série vždy umě­la nej­lé­pe: dechbe­rou­cí, prak­tic­ké akč­ní fil­my na nej­vyš­ší úrov­ni. McQuarrie insce­nu­je kaž­dou sek­ven­ci s pře­hle­dem, přes­nos­tí a napě­tím a nikdy neztrá­cí ze zře­te­le posta­vy upro­střed cha­o­su.

Od (doslo­va) dechbe­rou­cí pod­vod­ní sek­ven­ce až po pul­zu­jí­cí letec­kou honič­ku - vše pro­ve­de­no s ohro­mu­jí­cí mírou prak­tic­kých kaska­dér­ských kous­ků - je to fil­mo­vý trhák, kte­rý jede na plné obrát­ky. Přes veš­ke­rou dějo­vou nepře­hled­nost při­ná­ší Poslední zúčto­vá­ní vzru­šu­jí­cí záži­tek, kte­rý potvr­zu­je Mission: Impossible jako zla­tý stan­dard holly­wo­od­ské akce a slou­ží jako důstoj­né roz­lou­če­ní s jed­nou z nej­kon­zis­tent­něj­ších fil­mo­vých sérií.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový