Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Příběh o začátcích Sherlocka Holmese (Hero Fiennes Tiffin) mapuje raná dobrodružství tohoto slavného detektiva...
Adaptací Sherlocka Holmese mělo již dávno vzniknout více než 211, tento počet poté dále narůstá. Mezi nejvýraznější adaptace Sherlocka v posledních letech patří také dvojice snímků, ve kterých si hlavní roli zahrál Robert Downey Jr., režie se poté chopil Guy Ritchie. O trojce se mluví již od uvedení druhého filmu v roce 2011, i když se na ní poté doposud nadále čeká (naposledy se mluvilo nejen o trojce, ale i možných seriálových spin-offech), již delší dobu bylo avizováno, že se k režii nevrátí Ritchie. I kdyby ovšem skutečně nakonec na třetího Sherlocka s Downeym došlo bez Ritchieho, Ritchie tak úplně slavného detektiva z Baker Street nakonec neopouští. Důkazem může být, že je nejen jako producent, ale také režisér prvních dvou epizod podepsán pod seriálem Mladý Sherlock. Nejedná se nicméně o prequel k dvojici Ritchieho dřívějších filmů, ale zcela nové pojetí, které spoléhá na novou inkarnaci Sherlocka. Ta je již dle samotného názvu výrazně mladší, hraje ji poté Hero Fiennes-Tiffin, synovec Ralpha a Josepha Fiennesových, přičemž právě Joseph v seriálu hraje Sherlockova otce Silase. Tento seriál ovšem ukazuje, že Hero Fiennes-Tiffin má daleko k nepotistickému dítěti.
Po seriálových Gentlemanech a Zemi gangů jde o třetí seriál, na kterém se jeden z nejaktivnějších režisérů současnosti podílí, proti kontinuitě zmiňovaných dvou Sherlock filmů režírovaných Ritchiem se poté Mladý Sherlock vymezuje už jen tím, že místo klasického parťáka Johna Watsona se po boku mladého Sherlocka objevuje James Moriaty v podání Dónala Finna. Ano, ten Moriaty, klasická Sherlockova nemesis. Nevyskytují se tu ovšem pouze Sherlock a Moriaty, ale také Sherlockův bratr Mycroft v podání Maxe Ironse nebo Lestrade v podání Scotta Reida. Sherlockovi je nicméně na začátku seriálu 19 let a se zmiňovaným Moriartym se setkávají na Oxfordu, kde nicméně nemá Sherlock studovat, ale stát se asistentem portýra. Tam se zrovna otevírají nové prostory, přitom všem ovšem dojde ke krádeži tajemného svitku a vraždě, ze které je následně obviněn právě titulní hrdina. S Moriartym se následně pouštějí do vyšetřování, aby očistili Sherlockovo jméno, přitom všem ovšem zjistí, že je celý případ pro Sherlocka ještě osobnější.
Seriál dle očekávání pracuje s tím, že mladý Sherlock ještě není tím známým Sherlockem. Má tak sice své specifické vlohy, které mu budou jako budoucímu detektivovi velmi nápomocné, jak se ovšem dá očekávat, tento seriál je především o tom, aby se svůj talent naučil používat. Hero Fiennes-Tiffin má výhodu v tom, že nemusí hrát mladší pojetí inkarnace Downeyho (svaly tu ztělesňuje především Moriaty), postavu si tak může pojmout po svém, kdy ve výsledku spíše evokuje třeba Benedicta Cumberbatche v seriálu Sherlock, který byl specifický tím, že titulního detektiva přenesl do moderní doby. Mladý Sherlock zůstává zasazen do 2. poloviny 19. století, ve svých dvou prvních epizodách ovšem Guy Ritchie dokáže historické podívané dodat svůj specifický stylový rukopis, přitom nicméně úplně jiný než ten, který aplikoval u dvou filmů s Downeym; s těmi filmy nemá vizuálně téměř nic společného. Důležitější je nicméně fakt, že tato specifická energie seriálu zůstane i v moment, kdy Ritchieho nahradí jeho kolegové – Anders Engström (epizody 3–5), Dennie Gordon (epizoda 6) a Tricia Brock (epizody 7–8). Je to dobře, protože 8 epizod vypráví jeden větší příběh, který zůstává po celou dobu tak nějak konzistentní. A naštěstí i poměrně zábavný.
Do jisté míry se dá v průběhu seriálu spekulovat nad tím, jak moc se tohle pojetí distancuje od klasického pojetí hrdiny Arthura Conana Doylea. Je to velmi volný prequel, který nejvíce evokuje klasického Sherlocka v momentech, kdy ústřední mladík evokuje záblesky svého nevyhnutelného budoucího já. Seriál se nicméně předem prezentoval jako origin postavy, která má mít daleko ke klasické představě o pravděpodobně nejslavnějším literárním detektivovi, i proto je svým způsobem v pořádku, že se chvílemi může zdát, že seriál používá jméno Sherlock omylem. Důležitější nicméně je, že jsou na seriálu patrné výrazné produkční hodnoty: výprava, kostýmy, akční scény s poměrně velikým měřítkem. Občas dojde k diskutabilnímu užití anachronistické hudby, občas dochází k running jokeu spočívajícímu v tom, že se Sherlock neumí prát (ale to se určitě časem naučí…), občas použije své specifické vlohy, které jsou známé nejen z jeho detektivních příběhů, ale i různých jiných adaptací.
Je jen škoda, že si tvůrci nevystačí s ústřední krádeží a vraždou, která má spojitost i s čínskou princeznou Gulun Shou’an v podání Zine Tseng a Sirem Hodgem v podání Colina Firtha, protože jakmile dojde na napojení na Sherlockovu rodinu a odhalení komplikované rodinné historie (alespoň tu neběhá otravná Millie Bobby Brown), celé to působí jako zbytečně navíc, dojmem, že měli sami tvůrci pocit, že samotný úvodní čin pro rozjezd nestačí. I když se dá zřejmě spekulovat nad tím, zda to celé neslouží právě k tomu, aby to vyformovalo mladého Sherlocka ke klasickému Sherlockovi. Je to minimálně lepší než odkazování na kloboučky a fakt, že vztah Sherlocka a Moriatyho zřejmě nedopadne ideálně ani v této adaptaci.
Specifický rukopis Guye Ritchieho, který filmař tomuto seriálu vtiskl, Mladého Sherlocka tak nějak předurčuje k tomu, aby se jeho diváci rozdělili na dva znesvářené tábory. Vždyť ani z Ritchieho dvou celovečerních filmů průměrní Holmesiáné nebyli dvakrát nadšení. Jde poté nicméně také o to, zda se Ritchieho rukopis mnohým nepřejedl. V posledních letech Ritchie servíruje projekty jako Baťa cvičky, zatímco jeho rané filmy tak pochopitelně působily svěžeji; dalším a dalším projektem působí logicky svěžeji méně. Především i proto, že Ritchie jako filmař zase tak výrazně neexperimentuje a točí si filmy tak, jak je očividně točit chce. Někdy jsou zábavné, někdy docela hloupoučké, jindy zase zábavně hloupé. Mladý Sherlock nespoléhá na geniální detektivní zápletku a dá se snadno argumentovat, jak by na podobný projekt asi reagoval sám Arthur Conan Doyle. Po celých 8 epizodách ovšem platí, že je výsledek především zábavný a to i díky zábavnému castingu. Především Colin Firth nepřekvapivě patří mezi nejvýraznější vedlejší herce.
Fiennes-Tiffin nemusí vždy v hlavní roli působit dokonale, pořád ostatně kráčí ve šlépějích Downeyho, Cumberbatche, Petera Cushinga, Michaela Cainea, Christophera Lee nebo Iana McKellena. Je nicméně minimálně podobně důstojný nástupce/předchůdce, jakým byl například Sean Patrick Flannery v seriálu Mladý Indiana Jones Harrisonu Fordovi. Sherlock už zde projevuje rysy génia, sympatické ovšem je, že zde nutně nemusí být za každou cenu nejchytřejší, a jeho první dobrodružství jeho schopnosti postupně formuje. Zlepšuje se ve svých instinktech, bojových schopnostech, stává se z mladíka mužem. Dónal Finn je poté velmi dobrý Moriaty. Většinu času působí spíše jako Watson, má ovšem přeci jen jisté vlastnosti, které tak nějak predikují jeho pravděpodobně nevyhnutelný přechod na temnou stranu. I tyto náznaky jsou ovšem poměrně dobře napsané, rozhodně tak nepůsobí dojmem tlačení na sílu a faktem, že si asi tvůrci až příliš pozdě uvědomili, že by to měl pořád být James Moriaty a ne John Watson. K starému dobrému Sherlockovi má tohle pojetí nakonec pořád blíže než v mnoha ohledech nesnesitelná série Enola Holmes, vzhledem ke konceptu poté ani tak moc nevadí, že je Mladý Sherlock spíše týmovkou než projektem, který by měl utvrdit výjimečnost mladého geniálního Sherlocka. Je to pojetí, které si možná mnozí pod pojmem Mladý Sherlock tak úplně nepředstaví. A to z něj svým způsobem dělá minimálně poměrně zajímavou interpretaci. Nikoliv dokonalou, ale zároveň ne úplně zbytečnou.
Seriál Mladý Sherlock představuje odvážnou reinterpretaci slavného detektiva, která se oprošťuje od klasické kontinuity a nabízí svěží, týmově pojaté dobrodružství. Hero Fiennes-Tiffin jako mladý Sherlock ukazuje potenciál budoucího génia, aniž by byl za každou cenu nejchytřejší, a Dónal Finn v roli Moriatyho je solidní Moriaty, i když má většinu času spíše blíže k Johnu Watsonovi. Guy Ritchie vtiskl prvním dvěma epizodám svůj charakteristický styl, který přetrvává i v rukou dalších režisérů a dodává seriálu nosnou dynamiku a výraznou vizuální energii. Ačkoli seriál nemusí sednout všem příznivcům tradičního Sherlocka a některé dějové elementy působí zbytečně komplikovaně, výsledkem je zábavná, vizuálně působivá a originální interpretace. Spíše zajímavá nežli geniální, rozhodně ovšem nepůsobí dojmem, že by vznikla navíc. A to je po více než 250 adaptacích Sherlocka přeci jen dobré znamení…
(4,91 z 5)