Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Od spisovatelky Maja Lunde jsem četla již první román „Historie včel“, který mě doslova pohltil. Není tedy divu, že jsem si nemohla nechat uniknout ani nový bestseller „Modrá“, na který jsem se moc těšila.
Hned jak jsem se začetla do prvních stránek knihy, jsem věděla, že mě opět autorka nezklame, ale právě naopak, mile překvapí.
Tato kniha, jak už název napovídá, se zaobírá tématem vody, jež je pro existenci nejen lidstva, ale i celé planety životně důležitá.
Zabývá se otázkou, co by se mohlo stát, kdyby voda nebyla, anebo ji bylo strašně moc málo? Co by se v té chvíli s námi stalo? Co je v našich životech důležité? A můžeme udělat něco proto, abychom vodu nadobro neztratili?
Celý život je voda, voda byl můj život, všude, kam jsem se otočila, byla voda, proudila z nebe jako déšť, jako sníh, plnila všechna horská jezírka, ležela jako led v ledovci, proudila dolů po stěnách hor jako tisíce malých potůčků a spojila se v řeku Breio, rozprostírala se před vesnicí v jezeře, v jezeře, které se směrem na západ měnilo v moře. Celý můj svět byla voda.
Půda, hory, pastviny, to byly pouze malé ostrůvky v opravdovém velikém světě; a mému světu jsem říkala Země, ale podle mě by se mu mělo říkat Voda.
Kniha souběžně vypráví dva příběhy, dva životní osudy, v jejichž životech hraje zásadní roli živel jménem voda.
První z nich se odehrává v roce 2017, kde hlavní hrdinkou je Signe, téměř sedmdesátiletá žena, které i přes vysoké stáří nechybí chuť a odvaha dělat nemožné.
„Někdy zapomínám, jak vůbec vypadám, člověk se časem přestane zajímat, když žije na lodi, ale když se na sebe někdy podívám do zrcadla v dobrém světle na pevnině, leknu se. Kdo je ta tam uvnitř, posmyslím si, kdo to sakra je, ta hubená stařena?“
Díky jejím vzpomínkám se postupně seznamujeme s celým jejím životem od dětství až do doby, kdy opustila a odvrhla svého jediného, milovaného muže Magnuse. S postupem času tohoto rozhodnutí lituje, a přemýšlí, že vše mohla udělat jinak.
Touha po shledání s milovaným mužem, i po tolika letech, ji vrhá na nebezpečnou pouť rozbouřeným oceánem s velmi podivným nákladem tj. bednami plné čistého ledovce a s dosti pochybnou pohnutkou a ztřeštěným nápadem.
Podaří se jí náklad dopravit v pořádku na jí zamýšleném místě? A shledá se se svým milovaným mužem či nikoliv? Naplní se na sklonku jejího života sny a touhy nebýt na stáří sama, ale být s někým, kdo by ji miloval a ona jeho?
Druhý z příběhů se odehrává v roce 2041, kde hlavním hrdinou je David a jeho malá dcerka Lou. David, až moc příliš mladý na to, aby byl otcem, musel prchnout se svojí malou dcerou Lou před ohněm z Argelés.
Všechno se může seběhnout tak rychle, jeden den tě probudí budík, dáš si snídani, jdeš do práce, pohádáš se, zasměješ se, miluješ, umyješ nádobí, strachuješ se, jestli vyjdeš do dalšího platu... nepřemýšlíš nad tím, že všechno, co máš kolem sebe, může jen tak zmizet.
I když slyšíš, že svět se mění. I když to vidíš na teploměru. Nepřemýšlíš nad tím, dokud nepřijde den, kdy tě místo budíku ráno probudí křik. Plameny dosáhly k tvému městu, k tvému domu, k tvé posteli, k těm, které miluješ. Hoří ti domov, vzplane ti povlečení, doutná ti polštář, a ty nemůžeš dělat nic jiného než utíkat...
V Argelés při požáru ztratil svojí milovanou manželku Annu a malého,několikaměsíčního syna Augusta. Podvědomě tuší, že asi při útěku uhořeli, ale na druhou stranu stále doufá, že se nakonec spolu všichni shledají v Anglii. Na místě, kde se pořád dalo normálně žít, ne jako ve vyprahlé Evropě, kde nebylo dostatek vody pro všechny.
„Poslední roky bylo všechno na příděl. Všichni jsme stáli ve frontě na litr mléka, na kus masa. Na pytlík jablek, na všemožné ovoce. Na ovoce a zeleninu byly ty nejdelší fronty. Zůstalo tak málo včel a hmyzu. Mizely postupně, s příchodem sucha to nabralo na rychlosti. Žádný hmyz, žádné ovoce. Stýskalo se mi po rajčatech. Po melounech. Po hruškách, blumách. Zakousnout se do takové šťavnaté blumy. Chlad z lednice... “
David s Lou čekají na své nejbližší v uprchlickém táboře, kde do jejich životů zasahují vzpoury, bitky a rabování, ale i zničující a nečekaný požár. Pouto mezi otcem a dcerou sílí, jsou odkázáni jeden na druhého a David si uvědomuje, že musí Lou chránit, bránit a starat se za každou cenu, protože je to právě ona jediná, kdo mu v životě ještě zbyl.
Vše se změní v den, kdy na jedné ze společných procházek z tábora do okolí objeví v jedné z opuštěných zahrad přikrytou starou plachetnici, která do jejich životů vnáší novou naději a víru v lepší život i to, že se jednoho dne s ní dostanou na širé moře. Na lodi je nejlepší ten pocit, že člověk je na cestě, že někam míří, že se dostane do cíle, ale ještě neví kdy, mít jen cíl, ale ještě v něm nebýt.
Oba příběhy spojuje nejen voda, ale i loď - plachetnice se symbolickým jménem „Blá - Modrá“. Loď, kterou Signe dostala od mámy jako dar, máminu rozevřenou náruč, dar, který nedokázala nepřijmout. Byl to ostatně jediný dar od mámy, který opravdu Signe chtěla, a který byl součástí jejího celičkého života.
Plachetnice, která se o několik let později stane útočištěm a palubou pro „pirátské“ hrátky Lou s Davidem, a i tak trochu světlou vyhlídkou na lepší život a snem dostat se na moře, a změnit tak svůj těžko odvratitelný osud bez vody.
Čas je elastický, čas a vzpomínky, které se spojují, jsou jedno a to samé....
Nový román Majy Lunde se mi moc líbil, nejen pro dva napínavé, a i přec odlišné příběhy, ale hlavně svým tématem věnující se vodě. Autorka tak dává podnět k zamyšlení nad několika otázkami i nad tím co dělat, abychom si vodu uchránili i pro další generace, a co všechno by se mohlo stát, kdyby nebyla.
Díky tomuto děsivému varování bychom se měli všichni nad sebou zamyslet a vážit si všeho, co nám příroda nabízí a dává, a ne ji bezmyšlenkovitě jen rabovat. V knize čtenář nalezne rozsáhlé popisy prostředí, ale i jednotlivých situací, díky kterým blíže nahlídne do jednotlivých lidských osudů hrdinů této knihy.
Velmi zajímavým způsobem autorka popsala zápas lodi na moři v obrovské vichřici, jež svým způsobem symbolizovala i neustálý životní boj hlavní hrdinky, kdy po velkém a náročném bojí přichází vytoužené bezvětří, a to i na sklonku života.
Modrá je napsaná velmi poutavě a každého čtenáře hned vtáhne do děje. Jednotlivé kapitoly jsou přehledně odděleny nadepsáním David nebo Signe, a pravidelně se střídají. Takže hned víte, zda se nacházíte v roce 2017 nebo v roce 2041.
Možná mě malinko zklamal závěr životního příběhu Davida, kde se můžeme jen domnívat, jak nakonec osudy jeho a Lou dopadly a doufat, že došlo k naplnění jejich snů...
Každopádně by si tuto knihu měl přečíst každý, kdo miluje skvěle propracované příběhy, nadčasové téma a komu není lhostejný osud budoucích generací....
Voda sama o sobě nemá barvu, barví ji okolní svět, odrazy nebe, okolí;
voda není nikdy jen voda.
Voda s sebou vezme a zvíří všechno, s čím se dostane do kontaktu.
Voda je humus, písek, hlína, plankton.
Voda je obarvena dnem, které pokrývá.
Voda zrcadlí svět.
A teď voda zrcadlí blankytné nebe nade mnou a stromy naklánějící se přes řeku.
Současně ji obarvuje hliněné dno, které nevidím.
Za recenzní výtisk děkuji Knihám Dobrovský
Vydáno v edici Knihy Omega
MODRÁ
Autorka: Maja Lunde
Přeložila: Tereza Švejkovská
Vydal DOBROVSKÝ S.R.O.
v Edici Knihy Omega v roce 2018
Počet stran: 365
ISBN: 978-80-7390-915-4
(4,91 z 5)