Muži v černém: Globální hrozba (Men in Black: International) – Recenze – 40%

Muži v čer­ném se vra­cí po sed­mi letech od pre­mi­é­ry tře­tí­ho dílu, aby i napo­čtvr­té ochrá­ni­li Zemi před šmejdem z vesmí­ru, ten­to­krát dokon­ce v glo­bál­ním měřít­ku (mimo­zemš­ťa­né i orga­ni­za­ce Muži v čer­ném se nyní nachá­ze­jí i na jiných mís­tech po svě­tě než jen v New Yorku), nicmé­ně záro­veň bez Willa Smithe a Tommyho Lee Jonese v hlav­ních rolích. Štafetu po nich pře­bra­la mla­dá a sna­ži­vá Molly (Tessa Thompson), jenž je na začát­ku fil­mu rekru­to­vá­na do lon­dýn­ské poboč­ky coby Agentka M, a kte­rá vyra­zí na svou prv­ní misi do Paříže hned po boku nej­lep­ší­ho agen­ta celé poboč­ky – Agenta H (Chris Hemsworth).

Věc se má tak, že sní­mek Muži v čer­ném: Globální hroz­ba má cel­kem sluš­né tem­po, je při­mě­ře­ně akč­ní, je v něm doce­la dost roz­to­div­ných mimo­zemš­ťa­nů i něko­lik atrak­tiv­ních země­pis­ných loka­cí, po tech­nic­ké a řeme­sl­né strán­ce je při­nejmen­ším uchá­ze­jí­cí a her­ci v něm jsou sym­pa­tič­tí a sna­ží se. Výsledek ale přes­to vůbec nemá grá­dy a není ani zda­le­ka tak zábav­ný, jak by bylo tře­ba.

Zásadním zdro­jem toho­to nedo­stat­ku je zejmé­na děj fil­mu, za nějž jsou zod­po­věd­ní Matt Holloway a Art Marcum, scé­náris­té prv­ní­ho Iron Mana a pátých Transformers, a kte­rý je straš­li­vě obvyk­lý, jed­no­du­chý a nená­pa­di­tý a tím pádem nud­ný, před­ví­da­tel­ný a neza­jí­ma­vý. Jde v něm vylo­že­ně pou­ze o to, že dvo­ji­ci hlav­ních hrdi­nů se dosta­ne do rukou jaká­si moc­ná super-zbraň, o kte­rou se násled­ně pře­ta­hu­jí s jiný­mi posta­va­mi, a k tomu se sna­ží odha­lit ve vlast­ních řadách zrád­cov­ské­ho dvo­ji­té­ho agen­ta. Příběh zkrát­ka půso­bí jako spích­nu­tý za jeden večer na auto­pi­lo­ta a reži­sér fil­mu Felix Gary Gray (Straight Outta Compton, Rychle a zbě­si­le 8) jej navíc nato­čil sice leh­kou rukou, leč poně­kud rutin­ně a nevý­raz­ně.

Druhým obrov­ským pochy­be­ním je akut­ní nedo­sta­tek humo­ru, respek­ti­ve kva­lit­ní­ho humo­ru. Snímek obsa­hu­je řadu dlou­hých, zamýš­le­ně legrač­ních dia­lo­go­vých sek­ven­cí, z nichž však k pou­smá­ní vybí­zí napros­té mini­mum, nato­ž­pak ke smí­chu. Většina zásad­něj­ších mimo­zemš­ťa­nů je dětin­ská a otrav­ná, hlav­ní hrdi­no­vé se kaž­dou chví­li ver­bál­ně pošťu­chu­jí, leč nijak zvlášť vyna­lé­za­vě (a jaké­ko­li názna­ky roman­ti­ky mezi nimi se zce­la míje­jí účin­kem), a cel­ko­vě je sní­mek Muži v čer­ném: Globální hroz­ba veskr­ze nevtip­ný a vět­ši­na jeho gagů doplá­cí na sla­bo­du­chost a nedo­sta­teč­nou ost­rost. Mluvící mops je ve fil­mu čty­ři vte­ři­ny a řek­ne jed­nu větu.

Nejpozoruhodnějším atri­bu­tem celé­ho fil­mu je tudíž ako­rát ta sku­teč­nost, že opro­ti před­cho­zím dílům Mužů v čer­némv něm ten­to­krát svět před mimo­zem­skou hroz­bou popr­vé zachra­ňu­je i žena, což je rea­li­zo­vá­no tako­vým způ­so­bem, že to fun­gu­je více­mé­ně jako pro­ti­klad k řadě fil­mů, v nichž byly hlav­ní­mi hrdi­ny a hyba­te­li děje výhrad­ně muži, a ženy v nich byly prak­tic­ky jen na okra­su nebo jako pou­hé pomoc­ni­ce. V tom­to fil­mu je to totiž nao­pak žena, kdo sto­jí za vět­ši­nou klí­čo­vých činů, zatím­co muž­ský hrdi­na je tu pře­de­vším za pohled­né­ho hlu­pá­ka. Agent H je totiž schop­ný, leč aro­gant­ní fra­jí­rek, co pří­liš spo­lé­há na své dří­věj­ší úspě­chy a vlast­ní cha­risma a čas­to se kvů­li tomu dopouš­tí chyb, kdež­to Molly je sebe­vě­do­mou začá­teč­ni­cí, kte­rá se však mnoh­dy jeví být mno­hem zdat­něj­ší než její zku­še­něj­ší muž­ský pro­těj­šek.

Co si tvůr­ci v rám­ci gen­de­ro­vé­ho boje nao­pak moh­li odpus­tit, je nesym­pa­tic­ky nuce­ná scé­na, v níž si žen­ské hrdin­ky mar­ně stě­žu­jí na pří­liš mas­ku­lin­ní název orga­ni­za­ce, pro kte­rou pra­cu­jí, což je váž­ně bez­rad­ný způ­sob, jak omlu­vit pří­tom­nost žen­ské hlav­ní hrdin­ky ve fil­mo­vé sérii pojme­no­va­né pod­le mužů.

Je mož­né, že film Muži v čer­ném: Globální hroz­ba uspo­ko­jí divá­ky vyhle­dá­va­jí­cí vylo­že­ně nená­roč­nou oddycho­vou let­ní zába­vu, u níž budou moci vypnout a rela­xo­vat. Jinak ale sní­mek prak­tic­ky jen variu­je úspěš­né moti­vy svých před­chůd­ců a splé­tá je do znač­ně cha­bé­ho odva­ru, kte­rý nena­bí­zí nic moc, čím by ospra­ve­dl­nil svou exis­ten­ci.