Vesnice – Shyamalan trochu jinak

Vesnici napsal a nato­čil jis­tý M. Night Shyamalan. Asi ho bude­te znát jako scé­náris­tu a reži­sé­ra fil­mů Šestý smy­sl, Vyvolený a Znamení. Právě Znamení mají s Vesnicí něko­lik spo­leč­ných rysů. V prv­ní řadě je to tajem­ná, až horo­ro­vá atmo­sfé­ra, ve kte­ré se nese asi prv­ní tře­ti­na Vesnice. Nebo herec Joaquin Phoenix, kte­rý nyní dostá­vá dale­ko více pro­sto­ru, než když byl jen bra­t­rem Mela Gibsona. Jinak je ale Vesnice ori­gi­nál­ní a jedi­neč­ná. Nyní jde Shyamalan jinou ces­tou – a nako­lik je ve své sna­ze úspěš­ný musí­te zhod­no­tit sami v kině (pro začá­tek vám ale může napo­vě­dět násle­du­jí­cí člá­nek).Malá ame­ric­ká ves­ni­ce kon­ce deva­te­nác­té­ho sto­le­tí, číta­jí­cí asi šede­sát oby­va­tel, vypa­dá na prv­ní pohled klid­ně a idy­lic­ky. Její oby­va­te­lé tvo­ří semknu­tou komu­ni­tu, napros­to oddě­le­nou od okol­ní­ho svě­ta. Mají své živo­ty, pořá­da­jí zába­vy, zami­lo­vá­va­jí se, všech­no ovliv­ňu­je všech­ny. Zároveň ale žijí v neu­stá­lém stra­chu z podiv­ných stvo­ře­ní, kte­ré pře­bý­va­jí v lesích kolem ves­ni­ce. Vede je rada star­ších, slo­že­ná vět­ši­nou z rodi­čů hlav­ních postav (William Hurt, Sigourney Weaver, Brendan Gleeson atd.), kte­rá dbá na dodr­žo­vá­ní něko­li­ka pra­vi­del, jako že se nesmí cho­dit do lesů v oko­lí a všech­no čer­ve­né je nežá­dou­cí, pro­to­že to pří­še­ry při­ta­hu­je. Pokud je budou ves­ni­ča­né dodr­žo­vat, mělo by být všech­no v pořád­ku.
Když se ale začnou dít růz­né podiv­né věci, je jas­né, že se sta­lo špat­né­ho.

V této chví­li dění ve ves­ni­ci začí­na­jí ovliv­ňo­vat tři mla­dí lidé. Odvážný intro­vert Lucius Hunt (Joaquin Phoenix), kte­rý radu žádá o povo­le­ní vstou­pit do lesů, zami­lo­va­ná sle­pá dív­ka Ivy Walker (Bryce Dallas Howard), kte­rá se sna­ží v Luciusovi pro­bu­dit ale­spoň náznak citu a sla­bo­my­sl­ný blá­zen Noah Percy (Adrien Brody), kte­rý nemá šan­ci pocho­pit násled­ky toho, co dělá. Příběh troj­líst­ku nebo­jác­ný chla­pec – odhod­la­ná sle­pá dív­ka – poma­te­ný chla­pec se roz­ví­jí do neče­ka­ných rovin.

Jak je Shyamalanovým zvy­kem, nic není tak jak se zdá a na divá­ka je při­chys­tá­no něko­lik vel­mi výraz­ných dějo­vých zvra­tů (bude­te fakt doce­la kou­kat). Vedle toho nabí­zí Vesnice i řadu vel­mi sil­ných cito­vých momen­tů, kte­ré ješ­tě zdů­raz­ňu­je hud­ba Jamese Newtona Howarda.

Z před­cho­zí Shyamalanovy tvor­by se sní­mek atmo­sfé­rou podo­bá nej­víc Znamením (včet­ně Joaquina Phoenixe, jehož úlo­ha je nyní mno­hem dra­ma­tič­těj­ší). Uzavřená komu­ni­ta lidí, zdán­li­vě ohro­žo­vá­na něja­kým vněj­ším vli­vem, scho­vá­va­jí­cí se ve skle­pe­ních, dou­fa­je, že zlo ven­ku zase rych­le pomi­ne. Najednou ale při­jde jis­tý zlom, žánr se posu­ne tro­chu dál a Vesnice pře­stá­vá být tolik horo­rem. Všímá si víc psy­cho­lo­gie jed­not­li­vých postav a poma­lu odha­lu­je, co se to vlast­ně doo­prav­dy děje.

Shyamalan Vesnicí oká­za­le vypo­ví­dá o sou­čas­ném svě­tě. O tom, jak může člo­vě­ka změ­nit a k čemu ho někdy donu­tí se uchý­lit. Řeší, zda má prá­vo unik­nout od toho, čeho se bojí a ptá se, jest­li ho to nemů­že dostih­nout ať je jak­ko­liv dale­ko. A když Ivy sto­jí v téže situ­a­ci jako před chví­lí Lucius, s mra­zi­vým zados­tiu­či­ně­ním si uvě­do­mu­je­me, že i když má někdo sna­hu utéct, netu­ší jak snad­no ho může dostih­nout osud, pro­to­že něče­mu se pros­tě nedá vyhnout.

Zároveň si pohrá­vá s myš­len­kou, jak moc sil­ná může být lás­ka a co nás donu­tí udě­lat. Někdy mož­ná až moc oči­vid­ně (což mi osob­ně tolik neva­dí), jako když ústy svých hrdi­nů tvr­dí, že „who­le world moves love“. Lehce si vší­má i zná­mé­ho fak­tu, že člo­vě­ka, kte­ré­ho taj­ně milu­je­me, se bojí­me i dotknout, aby to nevy­pa­da­lo, že jsme mu pří­liš naklo­ně­ni.

Vedle zku­še­ných her­ců ve ved­lej­ších rolích vsa­dil Shyamalan u hlav­ních postav na méně zná­mé tvá­ře. Přestože pořád mlu­ví a něco dělá, je Bryce Dallas Howard v roli sle­pé Ivy pře­svěd­či­vá. Jako na ústřed­ní posta­vu dra­ma­tu jsou na ni kla­de­ny obrov­ské náro­ky, s nimiž se cel­kem solid­ně pope­re. Příjemně mne pře­kva­pil i Joaquin Phoenix. Jeho mlčen­li­vý a v pra­vou chví­li nesmír­ně emo­tic­ký Lucius je zkrát­ka úžas­ný.

I když poin­ta nako­nec vypa­dá poně­kud omše­le, všech­no ostat­ní v tom­to sním­ku fun­gu­je. Jako celek je Vesnice kom­plex­ní dílo nespor­ných fil­mař­ských kva­lit, nemu­sí se ale líbit kaž­dé­mu. Nedá se napsat, že je to úchvat­ný film. To musí divák zjis­tit sám v kině.