Známá interiérová desingérka Cornelia Kerenes plánuje oslavu svých významných narozenin, na které zve rodinu a své přátele. Je úspěšná a uznávaná ve svém oboru a mezi přáteli, ale v osobním životě se jí moc nedaří. Žije společně s manželem v bytě, ale oba jsou velmi pracovně a společensky zaneprázdněni. Jejich dospělý syn Barbu, asi třicetiletý, od nich odešel ke své přítelkyni. Odchodem od rodičů se tak snaží vymanit z matčiných ochranných křídel. Je to ale jediné Corneliino dítě, takže je na něj hodně fixovaná. Matka mu často volá, kontroluje ho a chce vše vědět. Jednoho večera je Cornelia na společenské akci, kde ji nečekaně vyruší sestra. Má důležitou informaci - Barbu měl nehodu. Vy se na místo nehody a dovídají se další informace. Nejtragičtější je pak ta, že při nehodě zemřel chlapec. Od této chvíle je Corneliinou jedinou snahou zachránit syna před zatčením a odsouzením do vězení.
Podle názvu filmu by mohl divák předpokládat, že se bude jednat o příběh či dokument o dítěti. Ale je to trochu jinak. Film je sice o vztahu dítěte a matky, ale oba dva jsou už dospělí. Navíc matka je v roli ženy, která má významné postavení, tím pádem je zajištěna a samotné muže vlastně ani k životu nepotřebuje. Jediný muž, o kterého má zájem, je pouze syn. Není ani ochotna akceptovat, že je již dospělý a žije si po svém. Její představy o synově životě se tak rozcházejí s realitou a narážejí na přání a skutky syna. Od tragické nehody se ale jejich svět znova propojí a oba dva jsou nuceni se opět setkávat a řešit vzniklou situaci.
Do hlavní postavy Cornelie obsadil režisér známou rumunskou herečku Luminitu Gheorghiu. Roli milující matky zvládla naprosto bravurně a s takovou přesvědčivostí, že film dostal Zlatého medvěda na MFF v Berlíně. Sledovat, jak prožívá synovo trápení, a také co je pro něj ochotna udělat, je opravdu zážitek. Oproti tomu vypadá její syn (Bogdan Dumitrache) jako nedospělé dítě, stejně tak jako ostatní postavy, které jsou ve stínu dominující Gheorghiu. Je pak ale otázkou, zda toto vyznění bylo záměrem scénáristů, který vytvořili Calin Peter Netzer a Radzvan Radulescu (Smrt pana Lazaresca). Vznikla pak totiž dominantní postava, která stejně jako pro syna může být některým divákům nesympatická až odporná.
Kamera filmu, Andrei Butica (Francesca), je výborná a jednotlivé scény skvěle dotváří hudba od Andiho Arsenie a Mihaie Cosmina Popa. Na režisérské křeslo pak usedl Calin Peter Netzer (Maria), pro něhož to byl již třetí celovečerní film. Je to poměrně mladý režisér, jehož předchozí filmy, Maria a Čestná medaile, byly oceněny na mezinárodních festivalech. Ale až film Pozice dítěte získal ocenění Zlatý medvěd na MFF Berlín. Netzer si vybírá scénáře, které zaujmou nejen diváky, ale ocení je i odborná porota.
Na filmu oceňuji celkové zpracování, ale hlavně herecký výkon hlavní představitelky. Chování její postavy nám pak může být jako ukazatel lásky k dítěti, a to jak v pozitivním smyslu, tak i v negativním smyslu. Uvědomíme si, že i když někoho máme rádi, tak mu musíme nechat prostor pro vlastní život.
