My Fair Lady je americký hudební komediálně-dramatický film z roku 1964, který byl adaptací divadelního muzikálu Lernera a Loeweho z roku 1956 podle divadelní hry George Bernarda Shawa Pygmalion z roku 1913. Scénář napsal Alan Jay Lerner, režíroval George Cukor a film zachycuje chudou prodavačku květin Elizu Doolittlovou, která zaslechne arogantního profesora fonetiky Henryho Higginse, jak se s ní nezávazně sází o to, že ji naučí mluvit „správně“ anglicky, a tím ji učiní reprezentativní ve vyšší společnosti edwardiánského Londýna.
Ve filmu se objeví Audrey Hepburn v roli Elizy Doolittlové, která nahradila Julii Andrewsovou z divadelního muzikálu, a Rex Harrison v roli Henryho Higginse, který si zopakoval svou roli z divadelního muzikálu, a ve vedlejších rolích Stanley Holloway, Gladys Cooperová a Wilfrid Hyde-White. Film byl úspěšný u kritiky i komerčně, stal se druhým nejvýdělečnějším filmem roku 1964 a získal osm Oscarů, včetně ceny za nejlepší film, režii a herce. Americký filmový institut zařadil film na 91. místo v žebříčku 100 let... 100 filmů AFI z roku 1998, na 12. místo v žebříčku 100 let... 100 vášní AFI z roku 2002 a na 8. místo v žebříčku největších filmových muzikálů AFI z roku 2006.
V roce 2018 byl film Knihovnou Kongresu USA vybrán k uchování v Národním filmovém registru Spojených států jako „kulturně, historicky nebo esteticky významný“.
Zápletka
Profesor Henry Higgins, odborník na fonetiku, se v Londýně domnívá, že přízvuk a tón hlasu určují vyhlídky člověka ve společnosti („Proč to Angličané nedokážou?“). Na trhu s ovocem a zeleninou v Covent Garden se jednoho večera setká s plukovníkem Hughem Pickeringem, který je sám odborníkem na fonetiku a přijel za ním z Indie. Higgins se chlubí, že by dokázal naučit mluvit i Elizu Doolittlovou, mladou prodavačku květin se silným cockneyským přízvukem, a to tak dobře, že by ji na plese velvyslanectví mohl vydávat za vévodkyni. Eliza má ambice pracovat v květinářství, ale její přízvuk jí to znemožňuje („Wouldn’t It Be Loverly“). Následujícího rána se Eliza objeví u Higginse doma a chce se učit. Pickeringa to zaujme a nabídne, že pokud Higgins uspěje, uhradí všechny náklady s tím spojené. Higgins souhlasí a popisuje, jak ženy ničí životy („Jsem obyčejný muž“).
Elizin otec Alfred P. Doolittle, popelář, se dozvídá o novém bydlišti své dcery („S trochou štěstí“). Po třech dnech se objeví v Higginsově domě, údajně proto, aby ochránil dceřinu ctnost, ve skutečnosti však proto, aby z Higginse vytáhl nějaké peníze, a nechá se vyplatit částkou 5 liber. Higgins je ohromen mužovou upřímností, jeho přirozeným jazykovým nadáním a zejména jeho bezostyšným nedostatkem morálky. Higgins doporučí Alfreda bohatému Američanovi, který se zajímá o morálku.
Eliza snáší Higginsovy náročné vyučovací metody a zacházení s ní osobně („Jen počkej“), zatímco služebnictvo cítí jak otravu hlukem, tak lítost nad Higginsem („Služebnický sbor“). Nedělá žádné pokroky, ale právě když se ona, Higgins a Pickering chystají vzdát, Eliza to konečně „pochopí“ („Déšť ve Španělsku“); okamžitě začne mluvit s bezvadným přízvukem vyšší třídy a má radost ze svého průlomu („Mohla jsem tančit celou noc“).
Na zkoušku ji Higgins vezme na dostihy v Ascotu („Ascot Gavotte“), kde zpočátku udělá dobrý dojem, aby pak všechny šokovala náhlým přechodem do vulgární cockneyštiny při povzbuzování koně. Higgins částečně skrývá úsměv za rukou. V Ascotu se seznámí s Freddym Eynsfordem-Hillem, mladíkem z vyšší třídy, který se do ní zamiluje („Na ulici, kde žiješ“).
Higgins pak vezme Elizu na závěrečnou zkoušku na ples velvyslanectví, kde tančí s cizím princem. Přítomen je také Zoltan Karpathy, Higginsem vyškolený maďarský odborník na fonetiku, který je detektorem podvodníků. Poté, co si s Elizou zatančí, prohlásí, že je to maďarská princezna.
Poté je Elizina tvrdá práce sotva uznána, veškerá chvála směřuje k Higginsovi („Dokázal jsi to“). To a jeho bezcitné zacházení s ní, zejména jeho nezájem o její budoucnost, ji přiměje k tomu, že od něj odejde, ale ne dříve, než po něm hodí Higginsovy střevíčky a zanechá ho záhadně překvapeného jejím nevděkem („Jen počkej (Reprise)“). Venku Freddy stále čeká („Na ulici, kde žiješ (Reprise)“) a vítá se s Elizou, která je z něj podrážděná, protože pořád jen mluví („Ukaž mi“). Eliza se snaží vrátit ke svému starému životu, ale zjišťuje, že už do něj nezapadá. Setkává se se svým otcem, kterému bohatý Američan, jemuž ho Higgins doporučil, odkázal velké jmění, a je smířený s tím, že se ožení s Elizinou nevlastní matkou. Alfred má pocit, že ho Higgins zničil, a naříká, že je nyní svázán „měšťáckou morálkou“, v níž se před svatebním dnem opije („Dostaň mě včas do kostela“). Eliza nakonec skončí na návštěvě u Higginsovy matky, která je rozhořčena synovým bezcitným chováním.
Druhý den Higgins zjistí, že Eliza zmizela, a hledá ji („Chvalozpěv na něj“), nakonec ji najde v domě své matky. Higgins se pokouší přemluvit Elizu, aby se k němu vrátila. Rozzlobí ho, když mu oznámí, že se hodlá provdat za Freddyho a stát se Karpathyho asistentkou („Bez tebe“). Vydá se na cestu domů a tvrdošíjně předpovídá, že se vrátí. Dojde však ke znepokojivému poznání, že se stala důležitou součástí jeho života („Zvykl jsem si na její tvář“). Vchází do svého domu a cítí se osamělý, přemýšlí o svém bezcitném chování a Eliza mu chybí natolik, že si zapne gramofon a poslouchá její hlas. Náhle se Eliza znovu objeví ve dveřích a vypne ho, aby upoutala jeho pozornost, přičemž se Higgins zeptá: „Elizo, kde jsou k čertu moje pantofle?“
Obsazení
- Audrey Hepburnová jako Eliza Doolittleová
- Rex Harrison jako profesor Henry Higgins
- Stanley Holloway jako Alfred P. Doolittle
- Wilfrid Hyde-White jako plukovník Hugh Pickering
- Gladys Cooper jako paní Higginsová
- Jeremy Brett jako Freddy Eynsford-Hill
- Theodore Bikel jako Zoltan Karpathy
- Mona Washbourne jako paní Pearceová, Higginsova hospodyně
- Isobel Elsom jako paní Eynsford-Hillová
- John Holland jako komorník
- John Alderson jako Jamie
- Marjorie Bennettová jako Kohout s dýmkou
- Betty Blythe jako dáma na plese
- Walter Burke jako kokoňský přihlížející, který vypráví Elize o tom, že si o ní Higgins dělá poznámky
- Henry Daniell jako britský velvyslanec (ve své poslední filmové roli)
- Charles Fredericks jako Eduard VII. v Elizině fantazii (pouze ve filmové verzi, ne ve verzi na CD)
- Jack Greening jako barman George
- Lillian Kemble-Cooper jako velvyslankyně (ve žlutých šatech) na plese
- Queenie Leonardová jako kokrhající přihlížející
- Moyna Macgillová jako Lady Boxingtonová
- Philo McCullough jako host plesu
- John McLiam jako Harry
- Alan Napier jako Gentleman, který doprovází Elizu ke královně Transylvánie
- Barbara Pepper jako Doolittlova taneční partnerka
- Olive Reeves-Smith jako paní Hopkinsová
- Baronka Rothschildová jako Transylvánská královna
- Grady Sutton jako host plesu
Produkce
Šéf CBS William S. Paley financoval původní broadwayskou produkci výměnou za práva na obsazovací album (prostřednictvím Columbia Records). Společnost Warner Bros. koupila filmová práva v únoru 1962 za tehdy bezprecedentní částku 5,5 milionu dolarů (v roce 2022 to odpovídá 53 milionům dolarů) plus 47¼ % z výdělku nad 20 milionů dolarů. Bylo dohodnuto, že práva na film se sedm let po uvedení vrátí společnosti CBS.
Když Jack Warner získal práva na film, nahradil v roli Elizy Doolittlové Julii Andrewsovou a místo ní obsadil Audrey Hepburnovou. Veřejnost byla pobouřena, takovou popularitu měla Andrewsová v této roli na Broadwayi. Alan Jay Lerner jí to oznámil, když Andrewsová přešla do jeho inscenace Camelot: „Tak moc jsem chtěl, abys to hrála, Julie, ale oni chtěli jméno.“
Celý film se natáčel ve studiích Warner Bros. v Burbanku v Kalifornii od srpna do prosince 1963. Hlavní natáčení probíhalo na šesti scénách studia, konkrétně: 4, 7, 8, 11, 16 a 26.
Pořadí hudebních čísel
Pořadí písní v broadwayském představení bylo věrně dodrženo s výjimkou písně „With a Little Bit of Luck“; ve hře je tato píseň uvedena jako třetí hudební číslo, ve filmu je však až čtvrté. Na jevišti je píseň rozdělena na dvě části zpívané ve dvou různých scénách. Část písně zpívá Doolittle a jeho kumpáni těsně poté, co mu Eliza dá část svého výdělku, těsně předtím, než jde za Higginsem požádat o lekce řeči. Druhou část písně zpívá Doolittle těsně poté, co zjistí, že Eliza nyní žije s Higginsem. Ve filmu je celá píseň zazpívána v jedné scéně, která se odehrává těsně poté, co Higgins zazpíval „I’m an Ordinary Man“. Píseň má však mezi slokami dialogovou scénu (rozhovor Doolittlea s Elizinou bytnou).
Instrumentální „Busker Sequence“, která hru otevírá hned po předehře, je jediným hudebním číslem ze hry, které bylo ve filmové verzi vynecháno. Několik taktů z této skladby však může zaznít, když se Eliza v dešti prodírá Covent Garden.
Všechny písně ve filmu zazněly celé, ale některé sloky byly vynechány. Například v písni „With a Little Bit of Luck“ (S trochou štěstí) byl kvůli místu a délce vynechán verš „He does not have a tuppence in his pocket“ (V kapse nemá ani tupenci), který byl zpíván s refrénem; místo něj byl použit původní verš z písně „Show Me“.
Sloky písně „You Did It“, které následují po Higginsových slovech „She is a princess“, byly původně napsány pro jeviště, ale Harrisonovi se jejich text nelíbil a odmítl píseň hrát, pokud nebude vypuštěn, jak se stalo ve většině broadwayských verzí. Když však Cukor pohrozil, že odejde z produkce, pokud nebude vypuštěný text obnoven pro filmovou verzi, Harrison mu vyhověl. Vynechaný text končí slovy „Maďarská rapsodie“, po nichž sluhové třikrát vykřiknou „Bravo“ za zvuků Lisztovy „Maďarské rapsodie“, načež sluhové zazpívají „Gratuluji, profesore Higginsi.“
Dabing
Zpěv Hepburnové byl vyhodnocen jako nedostatečný, a tak ji dabovala Marni Nixonová, která nazpívala všechny písně kromě „Just You Wait“, v níž byl Hepburnové hlas zachován během drsně zabarveného refrénu, přičemž Nixonová zpívala část melodického můstku. Krátkou reprízu písně Hepburnová zazpívala v slzách. Některé z původních vokálních výkonů Hepburnové byly vydány v 90. letech 20. století. Méně známá je skutečnost, že písně Jeremyho Bretta (jako Freddyho) daboval Bill Shirley.
Harrison odmítl přednatočit svá hudební čísla s vysvětlením, že nikdy nemluvil písně dvakrát stejně, a proto nemohl během natáčení přesvědčivě synchronizovat rty s nahrávkou na playback (podle Jacka L. Warnera byl dabing běžný už léta, když prohlásil: „Dokonce jsme dabovali i Rin Tin Tina.“). George Groves vybavil Harrisona bezdrátovým mikrofonem, což bylo první takové použití při natáčení filmu. Zvukové oddělení si za své úsilí vysloužilo Oscara.
Přestávka
Jedním z mála strukturálních rozdílů mezi jevištní verzí a filmem je umístění přestávky. V divadelní hře se přestávka objevuje po plese na velvyslanectví, na kterém Eliza tančí s Karpathym. Ve filmu je přestávka před plesem, když Eliza, Higgins a Pickering odcházejí na velvyslanectví.
Výtvarné řešení
Gene Allen, Cecil Beaton a George James Hopkins získali Oscara za nejlepší výpravu. Inspirací pro Higginsovu knihovnu byl Beatonovi pokoj na zámku Château de Groussay v Montfort-l’Amaury ve Francii, který si jeho majitel Carlos de Beistegui bohatě zařídil. Klobouky na Beatonovu žádost vytvořila pařížská mlynářka Madame Paulette.
Vydání
Filmové
Film měl premiéru v Criterion Theatre v New Yorku ve středu 21. října 1964, běžné promítání začalo následujícího dne s výdělkem 500 000 dolarů.
S produkčním rozpočtem 17 milionů dolarů byla My Fair Lady do té doby nejdražším filmem natočeným ve Spojených státech.
Pozdější premiéry
Film byl znovu uveden v roce 1971 a ve Spojených státech a Kanadě vydělal na pronájmech 2 miliony dolarů. Znovu byl uveden do kin v roce 1994, tentokrát společností 20th Century Fox, po důkladném restaurování.
V roce 2019 se film dočkal omezené reprízy v kinech prostřednictvím společností Turner Classic Movies a Fathom Events 17. a 20. února v rámci TCM Big Screen Classics.
Domácí média
Film My Fair Lady byl 25. května 2021 vydán na Ultra HD Blu-ray nosiči sesterskou společností CBS a současným držitelem práv, společností Paramount Home Entertainment.
Přijetí kritikou
My Fair Lady si na serveru Rotten Tomatoes drží 95% hodnocení na základě 91 recenzí s průměrným hodnocením 8,6/10. Konsenzus uvádí: „Film je velmi dobrý: „Elegantní, barevná adaptace oblíbené divadelní hry George Cukora je díky vítězným výkonům Audrey Hepburnové a Rexe Harrisona povýšena do nových výšin.“ (více zde). Na serveru Metacritic má film na základě hodnocení 15 kritiků vážený průměr 95 bodů ze 100, což znamená „všeobecné uznání“.
Bosley Crowther z deníku The New York Times zahájil svou dobovou recenzi: „Jak by možná hlesl Henry Higgins: „U Jiřího, oni to mají! Z muzikálového divadelního představení My Fair Lady natočili vynikající film - film, který okouzlujícím způsobem zprostředkovává bohatou výbavu slavné divadelní inscenace ve svěží a plynulé filmové podobě.“ Philip K. Scheuer z Los Angeles Times z newyorské premiéry referoval: „Když se na konci pouhých tří hodin, tří hodin technicky barevné zábavy, svezla opona, slyšel jsem sám sebe, jak jen opakuju hrdé shrnutí plukovníka Pickeringa o vystoupení Elizy Doolittlové jako vévodkyně na plese na velvyslanectví: „naprostý triumf“.“
Robert J. Landry z časopisu Variety napsal: „Bohatství příběhu, humoru, hereckých výkonů a produkčních hodnot daleko přesahuje průměrný velkofilm. Je to Hollywood v nejlepší formě, vrchol kariéry Jacka L. Warnera a film, který půjde bez nyní viditelných [sic?] hranic hrát v politice vyhrazených míst a světových půjčoven.“
Britský Monthly Film Bulletin prohlásil, že „s takovou škálou talentu, vkusu a naprosté profesionality, jaká je v práci od Shawa, by Warneři těžko mohli natočit film, který by se většině lidí většinu času jenom líbil. Jejich investice ve výši 17 000 000 dolarů vypadá bezpečně jako domy.“ V recenzi zazněl názor, že Cukor režíroval s „velkým taktem“, ale „poněkud zbytečnou obezřetností. Scény se pohybují ve stálém, rovnoměrném tempu, jako by každé slovo mělo cenu zlata (možná, že vzhledem k ceně zaplacené za práva to tak skoro bylo). Zejména dekorace mají tendenci film spíše brzdit než uvolňovat.“
Brendan Gill z časopisu The New Yorker napsal, že film „přežil vždy riskantní skok z divadelních prken na plátno téměř nepoškozený“, a dodal: „Slečna Hepburnová není v roli kohoutovické květinářky nijak zvlášť přesvědčivá, ale poté, co zvládla samohlásky a souhlásky ve scéně „déšť ve Španělsku“, přichází na řadu.“ Richard L. Coe z deníku The Washington Post rovněž naznačil, že obsazení Hepburnové bylo „základní chybou filmu“, a popsal ji jako „rozpoznatelně znamenitou - ale ne 21 - dívku s květinami a do pozdějších scén vnáší skutečnou koketnost zcela ne-šavlovskou“. Coe nicméně poznamenal, že „je tu několik úžasných věcí, díky nimž bude tento film dlouho milován“, včetně Rexe Harrisona, který předvedl „jeden z klasických filmových výkonů“, a správně předpověděl, že je „naprostou jistotou pro Oscary v příštím roce“.
Retrospektiva
Kritik deníku Chicago Sun-Times Roger Ebert udělil filmu čtyři hvězdičky ze čtyř možných a v roce 2006 jej zařadil na svůj seznam „skvělých filmů“, vyzdvihl výkon Hepburnové a označil film za „nejlepší a nejnepravděpodobnější muzikál“.
James Berardinelli v retrospektivní recenzi napsal: „Málokterý filmový žánr je tak kouzelný jako muzikál a málokterý muzikál je tak inteligentní a živý jako My Fair Lady. Je to klasika ne proto, že ji tak označila skupina zatuchlých filmových odborníků, ale proto, že to byla, je a vždy bude čirá radost z prožitku.“
Dave Whitaker ze serveru DavesMovieDatabase, který sdružuje další seznamy filmů s kasovními tržbami, hodnoceními a cenami, uvádí My Fair Lady jako 100. nejlepší film všech dob, jako 9. nejlepší muzikál všech dob a jako 30. nejoceňovanější film všech dob.
Retrospektivní analýzy filmu My Fair Lady byly více rozporuplné a recenzenti se neshodli na tom, zda film kritizuje nebo potvrzuje misogynní a třídní tropy.
Český dabing
Hlavní role ve verzi My Fair Lady od České televize byly obsazeny talentovanými herci a herečkami. Igor Bareš se zhostil role Henryho Higginse, profesora lingvistiky a fonetiky, který se rozhodne převzít do svého vzdělání mladou Lízu Doolittleovou, ztvárněnou Lucií Vondráčkovou. Henry Higgins chce dokázat, že může přeměnit i největší hruboušku v elegantní dámu.
Miloš Vávra ztvárnil postavu Higginsova kolegy a přítele, Hugha Pickeringa. Zdeněk Maryška se v roli Alfreda P. Doolittlea objevil jako roztomilý a komický charakter, který dodává příběhu další vrstvu humoru.
Zdroj: Anglická Wikipedie a DabingForum.cz
Nejnovější komentáře