Na západní frontě klid

Na západ­ní fron­tě je klid. První, co vás napad­ne, je samo­zřej­mě jmé­no Erich Maria Remarque. Myslím, že není mno­ho lidí, kte­ří by tuto kni­hu nečet­li, konec­kon­ců je to stá­le povin­ná čet­ba. Nicméně, jak už to u kaž­dé kniž­ní adap­ta­ce bývá, měli bychom hod­no­tit hlav­ně samot­ný film, a ne to, zda je stej­ně přes­ný jako samot­ný román. Knihu jsem četl na střed­ní ško­le, což už je něja­ký ten pátek, tak­že si nepa­ma­tu­ji přes­ně děj a všech­ny posta­vy a dokon­ce ani detai­ly, ale něco mi v pamě­ti utkvě­lo. Pocity zou­fal­ství, smut­ku, bez­na­dě­je, vzte­ku, lítos­ti, stra­chu. Cítil jsem se osob­ně spo­jen se samot­ný­mi posta­va­mi. Co mi ten­to film dal? Krásnou vizu­ál­ní strán­ku, krás­né detai­ly, smy­sl pro detail, skvě­lé herec­ké výko­ny a pohr­dá­ní estab­lishmen­tem, kte­rý nemá pro­blém obě­to­vat dese­ti­ti­sí­ce nevin­ných živo­tů pro své vlast­ní ambi­ce.

Film je v těch­to ohle­dech doko­na­lý, na začát­ku per­fekt­ně navo­dí atmo­sfé­ru, hud­ba vše umoc­ňu­je a bojo­vé scé­ny jsou pro­pra­co­va­né do nejmen­ších detai­lů, tak­že v urči­tých chví­lích cítí­te stej­ný strach a bez­na­děj jako pěšá­ci, kte­ří umí­ra­jí při nesmy­sl­ných úto­cích. Kamera je per­fekt­ní, střih půso­bí v někte­rých momen­tech pří­liš uspě­cha­ně a jin­dy zase nevy­vá­že­ně. Jsou to však drob­nos­ti, kte­ré tolik neru­ší dob­ře odve­de­nou prá­ci. Co však chy­bí k doko­na­los­ti? Děj bohu­žel opět ztrá­cí tem­po. To, co jsem cítil u kni­hy, tedy ztrá­tu blíz­kých přá­tel, kama­rá­dů ze škol­ních lavic, není z fil­mu vůbec cítit. Jediné dvě ústřed­ní posta­vy, kte­ré si pama­tu­ji, jsou Paul a jeho negra­mot­ný kama­rád švec. Jakákoli dal­ší ztrá­ta mi při­pa­dal asi tak osob­ní, jako když gene­rál sedí v pohod­lí své­ho hra­du, kde má vše­ho dosta­tek.

Viděl jsem jen ten odpor­ný masa­kr, kdy dělo­stře­lec­ká pal­ba trhá křeh­ká těla pěšá­ků na fron­tě nebo v záko­pech. Je tam pár sil­něj­ších momen­tů, kte­ré zachy­cu­jí kru­tost a nesmy­sl­nost vál­ky, ale to je asi tak všech­no. V polo­vi­ně fil­mu jsem kon­t­ro­lo­val čas a říkal si, kdy už to skon­čí, což mě doce­la mrze­lo. Je ško­da, že se tako­vý film nepro­mí­tá v kinech, pro­to­že na vel­kém plát­ně by mu to slu­še­lo. Možná tomu tele­vi­ze vza­la urči­té kouz­lo a pro­to jsem se chví­le­mi nudil. K doko­na­los­ti chy­běl kou­sek, a to pro­pra­co­va­nost a pro­ple­te­nost postav, pro­to­že se vytrá­cí to pod­stat­né, co nám Remarque ve svém romá­nu sdě­lil. A to je přá­tel­ství a jeho nesmy­sl­ná ztrá­ta.

80 %

---