(zatím nehodnoceno)
Loading...Po přečtení původního románu Nabarvené ptáče je mnoho lidí v šoku z toho, jakým způsobem je v něm popisováno násilí a brutalita. Pojetí násilí v podání Jerzyho Kosińského může být sice znepokojující, ale rozhodně není jen jednorozměrné či dvojrozměrné. Násilí podle Kosińského odhaluje a utváří podstatu lidstva.
U filmové adaptace tohoto klasického románu bylo mým hlavním cílem vytvořit sérii živých obrazů, které uceleným způsobem vyšlou našeho protagonistu na cestu do nitra temné lidské duše. Každá část této série představuje vizuální stopu, jakýsi ztracený útržek většího obrazu, plátna, které protagonistu neodvratně přivádí k závěrečné katarzi. Toto pojetí je zamýšleno jako jakýsi druh postupného odlupování vrstev tak, aby divák nakonec dospěl k podstatě naší ústřední postavy, která odhaluje tvrdě nabytou pravdu. Duší Nabarveného ptáčete je poezie. Je to baladická duše příběhu, její tichá naléhavost, živý vnitřní svět naší hlavní postavy, Chlapce, jehož podstata je navzdory všem hrůzám kolem něj krásná. Je to také příběh historického a geografického prostředí a postav, se kterými se Chlapec střetává. Není vždy podstatné, abychom tyto postavy měli rádi, ani abychom truchlili nad jejich osudem. Důležité je, že je vidíme, že jsme jejich svědky.
Jednoznačně jsem se pokoušel vyhnout patosu a ohraným klišé, vydírajícímu melodramatu i hudbě, která má za cíl vyvolávat umělé emoce. Absolutní ticho dokáže být stejně ostré a citově nabité jako jakákoli hudba.
Snímek byl natočen na 35mm černobílý film v poměru 1 : 2,35. Panoramatický film je velice emotivní formát. Žádný jiný formát totiž nedokáže zachytit s takovou přesností a silou krásu i krutost toho, co se odehrává na plátně. Kvalita digitálního obrazu stále zaostává za hmatatelnými vlastnostmi klasického negativu, a to především proto, že digitální obraz ztrácí svou syrovost. A natáčeli jsme černobíle, protože barva by nedokázala zachytit stěžejní pravdivost a naléhavost obrazů.
Styl vyprávění příběhu nespočívá ve slovech, ale ve filmu. Neuslyšíme žádný vnitřní monolog ani vysvětlující výklad. A abychom zachovali smysl pro realitu, natáčeli jsme příběh popořadě, takže růst našeho dětského herce odráží vývoj a růst hlavní postavy.
Kosiński ve svém románu nikdy přesně neuvedl, kde se příběh odehrává. Lokalita je popsána pouze jako místo kdesi ve východní Evropě, kde se hovoří zvláštním dialektem. A tak jsem se rozhodl natáčet ve směsi všech slovanských jazyků, zatímco němečtí a ruští vojáci mluví svými rodnými jazyky. Byli jsme odhodláni netočit dialogy v angličtině, protože příběh by tím ztratil důvěryhodnost.
Tempo filmu určuje rychlost proudu tekoucí řeky, je nepředvídatelné a jeho rytmus se neustále mění. Tento režijní přístup diváka přiměje k tomu, aby prožíval události, které se rozehrávají na plátně, aby se vciťoval jak do okamžiků velkého emočního napětí, tak do okamžiků rozřešení.
Natáčení filmu Nabarvené ptáče a snaha zachytit podstatu románu byl nesmírně náročný úkol. Přeju si, aby diváci v kinech i čtenáři románu odcházeli se stejnými otázkami. Skutečně hluboce doufám v to, že jsem nalezl klíč ke dveřím, na nichž je napsáno „Kosińského Nabarvené ptáče“.
Závěrem bych chtěl zmínit, že jsem si samozřejmě vědom kontroverzí, které se týkají jak autorství, tak vztahu mezi Kosińského autobiografií a zápletkou Nabarveného ptáčete. Jednoduše jsem se rozhodl přistoupit k románu jako k tomu, čím je: nezávislou entitou, mistrovským nadčasovým dílem. Příběh Kosińského, se vší jeho tragičností, přenechávám ostatním.
Části seriálu: Nabarvené ptáče
- Nabarvené ptáče - PROHLÁŠENÍ REŽISÉRA
- Nabarvené ptáče - TVŮRČÍ ŠTÁB
- Otázky a odpovědi s Václavem Marhoulem k filmu Nabarvené ptáče
Nejnovější komentáře