Nabarvené ptáče - PROHLÁŠENÍ REŽISÉRA

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Po pře­čte­ní původ­ní­ho romá­nu Nabarvené ptá­če je mno­ho lidí v šoku z toho, jakým způ­so­bem je v něm popi­so­vá­no nási­lí a bru­ta­li­ta. Pojetí nási­lí v podá­ní Jerzyho Kosińského může být sice zne­po­ko­ju­jí­cí, ale roz­hod­ně není jen jed­no­roz­měr­né či dvoj­roz­měr­né.  Násilí pod­le Kosińského odha­lu­je a utvá­ří pod­sta­tu lid­stva.

U fil­mo­vé adap­ta­ce toho­to kla­sic­ké­ho romá­nu bylo mým hlav­ním cílem vytvo­řit sérii živých obra­zů, kte­ré uce­le­ným způ­so­bem vyšlou naše­ho pro­ta­go­nis­tu na ces­tu do nit­ra tem­né lid­ské duše. Každá část této série před­sta­vu­je vizu­ál­ní sto­pu, jaký­si ztra­ce­ný útr­žek vět­ší­ho obra­zu, plát­na, kte­ré pro­ta­go­nis­tu neod­vrat­ně při­vá­dí k závě­reč­né katar­zi. Toto poje­tí je zamýš­le­no jako jaký­si druh postup­né­ho odlu­po­vá­ní vrs­tev tak, aby divák nako­nec dospěl k pod­sta­tě naší ústřed­ní posta­vy, kte­rá odha­lu­je tvr­dě naby­tou prav­du. Duší Nabarveného ptá­če­te je poezie. Je to bala­dic­ká duše pří­bě­hu, její tichá nalé­ha­vost, živý vnitř­ní svět naší hlav­ní posta­vy, Chlapce, jehož pod­sta­ta je navzdo­ry všem hrůzám kolem něj krás­ná. Je to také pří­běh his­to­ric­ké­ho a geo­gra­fic­ké­ho pro­stře­dí a postav, se kte­rý­mi se Chlapec stře­tá­vá. Není vždy pod­stat­né, abychom tyto posta­vy měli rádi, ani abychom truch­li­li nad jejich osu­dem. Důležité je, že je vidí­me, že jsme jejich svěd­ky.

Jednoznačně jsem se pokou­šel vyhnout pato­su a ohra­ným klišé, vydí­ra­jí­cí­mu melod­ra­ma­tu i hud­bě, kte­rá má za cíl vyvo­lá­vat umě­lé emo­ce. Absolutní ticho doká­že být stej­ně ost­ré a cito­vě nabi­té jako jaká­ko­li hud­ba.

Snímek byl nato­čen na 35mm čer­no­bí­lý film v pomě­ru 1 : 2,35. Panoramatický film je veli­ce emo­tiv­ní for­mát. Žádný jiný for­mát totiž nedo­ká­že zachy­tit s tako­vou přes­nos­tí a silou krá­su i kru­tost toho, co se ode­hrá­vá na plát­ně. Kvalita digi­tál­ní­ho obra­zu stá­le zao­stá­vá za hma­ta­tel­ný­mi vlast­nost­mi kla­sic­ké­ho nega­ti­vu, a to pře­de­vším pro­to, že digi­tál­ní obraz ztrá­cí svou syro­vost. A natá­če­li jsme čer­no­bí­le, pro­to­že barva by nedo­ká­za­la zachy­tit stě­žej­ní prav­di­vost a nalé­ha­vost obra­zů.

Styl vyprá­vě­ní pří­bě­hu nespo­čí­vá ve slo­vech, ale ve fil­mu. Neuslyšíme žád­ný vnitř­ní mono­log ani vysvět­lu­jí­cí výklad. A abychom zacho­va­li smy­sl pro rea­li­tu, natá­če­li jsme pří­běh popo­řa­dě, tak­že růst naše­ho dět­ské­ho her­ce odrá­ží vývoj a růst hlav­ní posta­vy.

Kosiński ve svém romá­nu nikdy přes­ně neu­ve­dl, kde se pří­běh ode­hrá­vá. Lokalita je popsá­na pou­ze jako mís­to kde­si ve východ­ní Evropě, kde se hovo­ří zvlášt­ním dia­lek­tem. A tak jsem se roz­ho­dl natá­čet ve smě­si všech slo­van­ských jazy­ků, zatím­co němeč­tí a ruš­tí vojá­ci mlu­ví svý­mi rod­ný­mi jazy­ky. Byli jsme odhod­lá­ni neto­čit dia­lo­gy v ang­lič­ti­ně, pro­to­že pří­běh by tím ztra­til důvě­ry­hod­nost.

Tempo fil­mu urču­je rych­lost prou­du tekou­cí řeky, je nepřed­ví­da­tel­né a jeho ryt­mus se neu­stá­le mění. Tento režij­ní pří­stup divá­ka při­mě­je k tomu, aby pro­ží­val udá­los­ti, kte­ré se roze­hrá­va­jí na plát­ně, aby se vci­ťo­val jak do oka­mži­ků vel­ké­ho emoč­ní­ho napě­tí, tak do oka­mži­ků roz­ře­še­ní.

Natáčení fil­mu Nabarvené ptá­če a sna­ha zachy­tit pod­sta­tu romá­nu byl nesmír­ně nároč­ný úkol. Přeju si, aby divá­ci v kinech i čte­ná­ři romá­nu odchá­ze­li se stej­ný­mi otáz­ka­mi. Skutečně hlu­bo­ce dou­fám v to, že jsem nale­zl klíč ke dve­řím, na nichž je napsá­no „Kosińského Nabarvené ptá­če“.

Závěrem bych chtěl zmí­nit, že jsem si samo­zřej­mě vědom kon­tro­ver­zí, kte­ré se týka­jí jak autor­ství, tak vzta­hu mezi Kosińského auto­bi­o­gra­fií a záplet­kou Nabarveného ptá­če­te. Jednoduše jsem se roz­ho­dl při­stou­pit k romá­nu jako k tomu, čím je: nezá­vis­lou enti­tou, mis­trov­ským nad­ča­so­vým dílem. Příběh Kosińského, se vší jeho tragič­nos­tí, pře­ne­chá­vám ostat­ním.