Nejsem jako džbán - za svoje „ne“ tvrdě zaplatila

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Máte rádi romá­ny z dob minu­lých? Chcete si pře­číst zají­ma­vou retrospek­ti­vu o pou­tu otce a dce­ry, mat­ky a dce­ry? Tak prá­vě vám je urče­na tato novin­ka, kte­rou vyda­la Euromedia v Praze. 

Píše se rok 1960, Olivě Denarové je pat­náct let, žije v malé sicil­ské ves­ni­ci.. Takto začí­ná ano­ta­ce kni­hy Nejsem jako džbán. Román se ode­hrá­vá v roce 1960 a posled­ních něko­lik kapi­tol v roce 1981. Je roz­dě­len na čty­ři čás­ti. Děj romá­nu pojed­ná­vá o Olivě, kte­rá se ráda vše­mu učí, pře­kres­lu­je si do seši­tu tvá­ře fil­mo­vých hvězd, ráda cho­dí se svým tatín­kem sbí­rat šne­ky a stří­lí s pra­kem Chová se spí­še jako kluk. Její mamin­ka jí stá­le říká větu „žena je džbán - kdo ho roz­bi­je, ten si ho nechá.“ Oliva se bojí, že když bude mít měsíč­ky, už to nebu­de jako dřív a bude se muset brá­nit mužům. Oliva se tomu­to reži­mu, kte­rý vlád­ne vze­pře a za své „ne“ vel­mi tvr­dě zapla­tí. Vdá se za muže, kte­ré­ho ji rodi­če vybra­li? Jak to nako­nec dopad­ne, to už se nech­te pře­kva­pit a pusť­te se do čte­ní nové­ho romá­nu Violy Ardone, roz­hod­ně nebu­de­te lito­vat.

Román je oprav­du nád­her­ný a uži­la jsem si ho od začát­ku, až do kon­ce. Kniha má 256 stran, je roz­dě­le­na na čty­ři část, má cel­kem 80 krát­kých kapi­tol. Četla se mně vel­mi dob­ře. Od této autor­ky to byla moje prvo­ti­na a roz­hod­ně nebu­de posled­ní. Styl psa­ní autor­ky byl nesmír­ně zají­ma­vý a pou­ta­vý. Zaujalo mě, jak líči­la vztah mat­ky a dce­ry, jaké rady jí dáva­la do živo­ta a také jaký vztah měla Oliva se svým otcem. Velice humor­nou for­mou popi­so­va­la růz­né situ­a­ce. Román ve mně zane­chal veli­ce sil­ný dojem. Co vše hlav­ní posta­va zvlád­la, jaké měla vlast­nos­ti. Nesmírně se mně líbil i vztah Olivy a její­ho otce. Naprosto báječ­ně popsa­ný jejich vztah mně mno­ho­krát vehnal slzy do očí.

Ukázka z kni­hy:

„Já jsem v tvém věku už nosi­la pod­prsen­ku a pun­čo­chy,“ pokra­čo­va­la máma, když jsem doho­ni­la tátu ve dve­řích. „Ale za mých dob byli všich­ni zdr­žen­li­věj­ší. Rodiče nám nedo­vo­lo­va­li, abychom děla­li, co se nám zama­ne, jak je to dneska. Přesto jsem si z klu­ků, kte­ří se za mnou otá­če­li, moh­la vybí­rat..“

Samým pře­kva­pe­ním mi vypa­dl kbe­lík z ruky. Vždycky jsem si mys­le­la, že je máma jako šnek, ale ona byla v mlá­dí jako žába.

„Já jsem o svo­ji dobrou pověst nepři­šla,“ upřes­ni­la. „Nepotřebovala jsem niko­ho, aby mě hlí­dal na kaž­dém kro­ku. A pak, tomu, kdo u nás moc mlu­vil, hrou­ti­lo, že bude mlčet navždy. Dneska je to jiné, je moc svo­bo­dy - máte rádio, kino, tanec. Na to se u nás doma nemoh­lo ani pomys­let. A lidi neče­ka­jí na nic jiné­ho, než aby moh­li začít spřá­dat pomlu­vy. Jsou schop­ní pomlou­vat ostat­ní ješ­tě před tím, než se něco sta­ne. Proto je tře­ba, aby se dce­ry v urči­tém věku stra­ni­ly veřej­nos­ti. Tady jsou muži jako zlo­dě­ji a ženy jsou jako džbá­ny - kdo je roz­bi­je, ten si je vez­me.

Několik slov o autor­ce:

Viola Ardone je ital­ská spi­so­va­tel­ka, kte­rá se naro­di­la v Neapoli v roce 1974. Po vystu­do­vá­ní půso­bi­la jako uči­tel­ka ital­šti­ny a lati­ny. debu­to­va­la v roce 2013 s kni­hou La ricet­ta del cuo­re in subbu­g­lio, ale svě­to­vý ohlas jí vyne­sl až její tře­tí román Vlak pro děti (čes­ky 2020), kte­rý sla­vil nebý­va­lý úspěch roku 2019 ve Frankfurtu nad Mohanem, na nej­vět­ším kniž­ním veletr­hu na svě­tě. Nejsem jako džbán je její čtvr­tý román.

Autor: Viola Ardone

Přeložila: Alice Macková

Žánr: belet­rie, his­to­ric­ký román

Vydáno: 2022, Vydala Euromedia - Ikar, Praha

Počet stran: 256

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-249-4824-9

Knihu může­te kou­pit zde

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře