Nekonečný příběh

Nekonečný pří­běh je němec­ko-ame­ric­ký fan­ta­sy film z roku 1984, kte­rý reží­ro­val Wolfgang Petersen, jenž je záro­veň jed­ním ze sce­náris­tů. Film byl nato­čen pod­le stej­no­jmen­né­ho romá­nu Michaela Endeho. Film se zabý­vá pou­ze prv­ní tře­ti­nou romá­nu. Michael Ende nebyl s fil­mem spoko­jen a nechal odstra­nit své jmé­no z úvod­ních titul­ků, v titul­cích je však stá­le uve­de­no. Premiéra fil­mu se kona­la v Německu 6. dub­na 1984.

Znělka The NeverEnding Story od Limahla byla původ­ně pou­ži­ta pou­ze v ame­ric­ké ver­zi fil­mu. Poté, co se Limahlova ver­ze dosta­la do hit­pa­rád i v Evropě, byl film v Německu zno­vu vydán s ame­ric­kým soun­d­trac­kem.

Děj

Desetiletý Bastian Balthasar Bux je pra­vi­del­ně šika­no­ván svý­mi spolu­žá­ky. Na útě­ku před nimi se jed­no­ho dne uchý­lí do antikva­ri­á­tu, kde se sezná­mí se sta­rým knih­kup­cem Karlem Konradem Koreanderem. Čte tajem­nou kni­hu, ale důraz­ně před ní Bastiana varu­je. Bastian neo­do­lá a kni­hu ukrad­ne, aby si ji pře­če­tl na půdě ško­ly (kde se skrý­vá). Kniha se jme­nu­je „Nekonečný pří­běh“ a pojed­ná­vá o tajem­ném svě­tě zva­ném Phantásia. Mladý bojov­ník Atréju se vydal na ces­tu, aby pomohl vlád­ky­ni Fantázie, Dětské císa­řov­ně, kte­rá žije ve Slonovinové věži, pro­to­že je váž­ně nemoc­ná. Zároveň vel­kou část země pohl­cu­je podiv­ná síla zva­ná „Nic“. Původ Nicoty je záhad­ný, ale zdá se, že nějak sou­vi­sí s nedu­hem Dětské císa­řov­ny.

K vel­ké­mu údi­vu a zmat­ku nej­vyš­ší rady Dětské císa­řov­ny je Atréju pově­řen, aby vyšet­řil okol­nos­ti panov­ní­ko­vy nemo­ci a našel pro ni lék. Aby mu byla zajiš­tě­na maxi­mál­ní auto­ri­ta a magic­ká ochra­na, je Atréju svě­řen Aurýn, pří­vě­sek Dětské císa­řov­ny. Amulet tvo­ří dva hadi (jeden stří­br­ný a jeden zla­tý), kte­ří se pro­plé­ta­jí a vzá­jem­ně se kou­šou do oca­sů. Atréju se ihned vydá­vá na ces­tu a jeho prv­ním cílem jsou „baži­ny smut­ku“. Tam se pro­je­ví prv­ní úči­nek Aurýnu: Atréju odo­lá baži­nám, kte­ré obvykle kaž­dé­ho pout­ní­ka dože­nou k sebe­vraž­dě. Bohužel Aurýn chrá­ní pou­ze Atréju, zatím­co jeho věr­ný koník Artax se uto­pí v baži­ně. Když se Atréju zeptá vlád­ce bažin, obrov­ské a senil­ní žel­vy zva­né „Prastará Morla“, na Nicotu a Dětskou císa­řov­nu, Morla jen zby­teč­ně blá­bo­lí. Teprve náznak „již­ní věštír­ny“ nabí­zí Atréjuovi nový cíl.

Atréju je však ces­tou vyčer­pán a brzy hro­zí, že se sám pro­pad­ne do baži­ny. Pak ho náh­le popad­ne šťast­ný drak Falkor a odne­se ho do Jižní věštír­ny. Tam se o oba posta­ra­jí skře­ti Engywuk a jeho žena Urgl. Engywuk zkou­má již­ní věštír­nu již desít­ky let. Ví, že věštír­na se sklá­dá cel­kem ze tří přís­ně stře­že­ných bran. Podvod není mož­ný: tepr­ve když úspěš­ně pro­jde­te prv­ní bra­nou, obje­ví se dal­ší. První brá­nu stře­ží dvě obrov­ské okříd­le­né sfin­gy. Obvykle mají sfin­gy oči klid­ně zavře­né. Pokud se však do jejich zor­né­ho pole dosta­ne nehod­ná oso­ba bez sebe­vě­do­mí, sfin­gy dob­ro­dru­ha zabi­jí svý­ma oči­ma vysí­la­jí­cí­ma paprsky. Dokonce i poté, co Atréju musel být svěd­kem zabi­tí švi­hác­ké­ho jezd­ce v lesk­lé zbro­ji, se roz­hod­ne, že se k tomu odhod­lá sám. Jen tak tak se mu poda­ří pro­běh­nout kolem sfing. Když najde dru­hou věš­tec­kou brá­nu, je ohro­men: obrov­ské zrca­dlo mu uka­zu­je Bastiana, kte­rý na půdě sle­du­je pří­běh Atréju.

Bastian je zase šoko­ván, že kni­ha doko­na­le popi­su­je jeho. Uvědomí si, že se doslo­va stal sou­čás­tí pří­bě­hu - a prá­vě před tím ho chtěl knih­ku­pec varo­vat. Přesto se Bastian při­mě­je pokra­čo­vat ve čte­ní. Atréju je mezi­tím nemé­ně zasko­čen, pro­to­že oče­ká­val, že v něm uvi­dí svůj vlast­ní odraz nebo ale­spoň oblud­nou gri­ma­su. Nakonec si uvě­do­mí, že musí pro­jít zrca­dlem. Na dru­hé stra­ně na něj čeká sku­teč­ná věštír­na. Jsou to opět okříd­le­né sfin­gy, ale ten­to­krát jsou přá­tel­ské. Řeknou Atréju, že pří­či­nou nemo­ci Dětské císa­řov­ny je sku­teč­ně prázd­no­ta a že potře­bu­je nové jmé­no, aby se uzdra­vi­la. Nové jmé­no jí však musí dát „lid­ské dítě ze sku­teč­né­ho svě­ta“. Když chce Atréju zjis­tit, jak se může zmoc­nit lid­ské­ho dítě­te z reál­né­ho svě­ta, vtrh­ne do něj prázd­no­ta a zni­čí věštír­nu. Atréju musí Falkor zno­vu zachrá­nit, ale během letu je Falkorovi sun­dán ze zad. Atréju se nako­nec pro­bu­dí poblíž ruin sta­ro­by­lé­ho měs­ta a setká se s Rockbiterem, kte­rý naří­ká nad ztrá­tou své rodi­ny a přá­tel. V samot­ných rui­nách Atréju obje­ví nástěn­né mal­by zob­ra­zu­jí­cí jeho dob­ro­druž­nou ces­tu. Náhle ho pře­kva­pí vlkodlak jmé­nem Gmork. Gmork je tvor, kte­rý se zro­dil z nico­ty a dostal za úkol dohnat Atréju a zabít ho ve jmé­nu nico­ty. Protože Falkor kdy­si neče­ka­ně zachrá­nil hrdi­nu z Bažin smut­ku, musel Gmork hle­dat novou sto­pu, po kte­ré by se vydal.

Gmork nako­nec Atréju sdě­lí, co je vlast­ně Nicota: celá Fantázie je čis­tě fan­task­ní svět. Všechno, co si dítě před­sta­vu­je v reál­ném svě­tě, se oka­mži­tě zfor­mu­je ve Fantazii a takří­ka­jíc „vždy exis­to­va­lo“. Nicota se nao­pak rodí ze lží a dok­trín, kte­rý­mi dospě­lí v reál­ném svě­tě krmí zejmé­na děti. A jak se dět­ská před­sta­vi­vost stá­le více zmen­šu­je, Fantázie je stej­ně tak stá­le více niče­na. Zatímco si Gmork poví­dá, prázd­no­ta se opět při­bli­žu­je. Gmork však nechce déle čekat a zaú­to­čí na Atréju, ten se však doká­že brá­nit a nako­nec Gmorka zabi­je. Mezitím Falkor pát­rá po Atréju a nej­pr­ve najde jen Aurýna, ale ten ho při­ve­de k Atréju. Oba letí zpět k Dětské císa­řov­ně, ale ta je již blíz­ko smr­ti. Zdá se, že je vše ztra­ce­no a pád Fantázie zpe­če­těn, když si Bastian koneč­ně uvě­do­mí, že on je „dítě­tem z jiné­ho svě­ta“, a tedy sku­teč­ným zachrán­cem Fantázie, a ne Atréju, do něhož Bastian vklá­dal všech­ny své nadě­je. Aby zachrá­nil Dětskou císa­řov­nu a tím i Fantázii, dá jí nako­nec zou­fa­le poža­do­va­né jmé­no: „Měsíční dítě“. Za oka­mžik jí sto­jí tvá­ří v tvář a usmí­vá se, když mu podá­vá záři­vé zrn­ko pís­ku - posled­ní zby­tek Fantázie. Vyjádřením vlast­ní­ho přá­ní Dětské císa­řov­ně o novém svě­tě před­stav Bastianova Fantázie zno­vu roz­kvé­tá.

Historie výroby

Michael Ende a jeho nakla­da­tel Hansjörg Weitbrecht uvol­ni­li fil­mo­vá prá­va již 5. květ­na 1980. Jednalo se o fil­mo­vé­ho pro­du­cen­ta Dietera Geisslera, nakla­da­te­le Christiana Schneidera a práv­ní­ka Klause Kählera. Pokusy Christiana Schneidera napsat scé­nář k evrop­ské­mu umělecko-experimentálnímu fil­mu ztros­ko­ta­ly. Mezitím si Dieter Geissler po návštěvě ani­mač­ní­ho stu­dia v Los Angeles uvě­do­mil, že elek­tro­nic­ké speci­ál­ní efek­ty, kte­ré upřed­nost­ňo­val, jsou pří­liš nedo­spě­lé na to, aby byly pře­svěd­či­vé. Dalo se tedy před­po­klá­dat, že film bude pod­stat­ně draž­ší než původ­ně odha­do­va­ných 8-10 mili­o­nů DM. Na pod­zim roku 1981 se nako­nec ujal režie pro­du­cent Bernd Eichinger, režie se ujal Helmut Dietl a scé­ná­ře Herman Weigel. Když se v čer­ven­ci 1982 zača­lo natá­čet v Bavorských fil­mo­vých ate­li­é­rech pod vede­ním speci­a­lis­ty na speci­ál­ní efek­ty Briana Johnsona, dalo se před­po­klá­dat, že nákla­dy dosáh­nou, ne-li pře­kro­čí, nákla­dy dosud nej­draž­ších němec­kých fil­mo­vých pro­duk­cí. Dietl brzy odstou­pil a na jeho mís­to nastou­pil Wolfgang Petersen, kte­rý měl s podob­ně roz­sáh­lý­mi pro­jek­ty zku­še­nos­ti. Po pře­čte­ní scé­ná­ře v říj­nu 1982 jej Michael Ende ozna­čil za „ver­zi Mickey Mouse“ a hloupou fan­ta­sy podí­va­nou. Petersenovi se poda­ři­lo Endeho pře­svěd­čit a společ­ně s ním napsat nový scé­nář. Bernd Eichinger měl však k tomu­to zámě­ru výhra­dy, pro­to­že zamýš­lel mezi­ná­rod­ní film, kte­rý by byl úspěš­ný pře­de­vším na ame­ric­kém trhu. Po tis­ko­vém pro­hlá­še­ní v břez­nu 1983, v němž se Ende od fil­mu jas­ně distan­co­val, byl pod hroz­bou zni­ču­jí­cí žalo­by o náhra­du ško­dy donu­cen pode­psat pro­hlá­še­ní, v němž se zavá­zal, že už pro­ti fil­mu nic nepod­nik­ne.

Natáčení

Natáčení pro­bí­ha­lo od 15. břez­na do 15. září 1983. Film se natá­čel v ang­lič­ti­ně.

Pro scé­ny v „baži­nách smut­ku“ bylo v hale 4/5 vytvo­ře­no jiho­an­glic­ké vře­so­viš­tě s pou­ži­tím baži­na­té půdy, raše­li­ny a zemi­ny. Obloha je nama­lo­va­ná. Natáčení trva­lo 200 hodin při tep­lo­tách až 40 stup­ňů Celsia; jen scé­na s potá­pě­jí­cím se koněm Artaxem zabra­la čty­ři dny.

Místa natáčení

Natáčení pro­bí­ha­lo na násle­du­jí­cích mís­tech:

-Vancouver, Kanada

-Bavorská fil­mo­vá stu­dia, Západní Německo

-Huelva, Andalusie, Španělsko

-Zátoka Mónsul, Andalusie, Španělsko

-Poušť Tabernas, Andalusie, Španělsko

Triková technika

Speci­ál­ní efek­ty byly v té době obzvlášť pro­pra­co­va­né, pro­to­že v době natá­če­ní byly počí­ta­čo­vé efek­ty tepr­ve v počát­cích své­ho vývo­je a téměř se neprak­ti­ko­va­ly. Všechny fan­ta­sy bytos­ti ve fil­mu muse­ly být sku­teč­ně posta­ve­ny. Poté, co byly navr­že­ny malé hli­ně­né mode­ly tvo­rů, jako je skal­ní kou­sa­vec, muse­ly být vymo­de­lo­vá­ny v sád­ře v koneč­né veli­kos­ti. Z těch­to forem pak byly vyro­be­ny pěno­vé figur­ky, kte­ré dosta­ly mecha­nic­ký vnitř­ní život. K roz­po­hy­bo­vá­ní jed­né posta­vy bylo nako­nec potře­ba až 15 lout­ká­řů. Některé z těch­to sta­veb jsou dodnes k vidě­ní v bavor­ském fil­mo­vém měs­teč­ku Geiselgasteig u Mnichova: Jednou z nej­zná­měj­ších návštěv­nic­kých atrak­cí je jíz­da na šťast­ném dra­ko­vi Falkorovi před mod­rou stě­nou, kte­rá je oblí­be­ná zejmé­na u dětí. Menší speci­ál­ní efek­ty byly zadá­ny fir­mě Filmpark Babelsberg v Postupimi.

Přízračná oblo­ha se vzná­še­jí­cí­mi se mra­ky je speci­ál­ním efek­tem vytvo­ře­ným v hale 10 pod vede­ním Briana Johnsona: kame­ra sní­ma­la skrz ple­xisklo­vou nádrž na vodu o obje­mu 7 000 lit­rů na prů­hled­né plát­no za ní. Na toto plát­no lze pro­mí­tat dia­po­zi­ti­vy nebo fil­my s poža­do­va­ným poza­dím. Pohybující se mra­ky byly vytvo­ře­ny nastří­ká­ním barev­né­ho inkous­tu do vody, kte­rá již byla smí­chá­na s che­mic­ký­mi pří­sa­da­mi.

Modré zábě­ry, nato­če­né kame­rou Vistavision, byly dokon­če­ny v kopí­r­ce George Lucase v San Franciscu.

Veřejná premiéra

Světová pre­mi­é­ra se usku­teč­ni­la 4. dub­na 1984 ve fil­mo­vém palá­ci Mathäser v Mnichově. Americká ver­ze byla uve­de­na do kin 21. pro­sin­ce 1984.

Dílčí verze a remake

O šest let poz­dě­ji násle­do­val Nekonečný pří­běh II - Hledání fan­ta­zie, v němž byla dru­há polo­vi­na kni­hy uve­de­na ve znač­ně pozmě­ně­né ver­zi - s jiný­mi her­ci a novým reži­sé­rem. Třetí díl série, kte­rý je na kni­ze zce­la nezá­vis­lý, se jme­nu­je Nekonečný pří­běh 3 - Záchrana před fan­ta­zií a je pova­žo­ván za nej­hor­ší film série - také kvů­li opě­tov­né změ­ně pro­dukč­ní­ho týmu a v nepo­sled­ní řadě kvů­li téměř kom­plet­ní­mu pře­pra­co­vá­ní původ­ní­ho desig­nu lou­tek. V roce 2001 vyšel čtyř­díl­ný kanad­ský rema­ke pod názvem Nekonečný pří­běh - pokra­čo­vá­ní dob­ro­druž­ství nej­pr­ve jako tele­viz­ní seri­ál a v roce 2003 na DVD, kte­rý je na moti­vy kni­hy zalo­žen jen vel­mi vol­ně. V letech 1995 až 1996 byl navíc uve­den dal­ší 26dílný ani­mo­va­ný seri­ál pod stej­no­jmen­ným názvem Nekonečný pří­běh, kte­rý je rov­něž jen čás­teč­ně zalo­žen na Endeho kni­ze.

Ocenění

Film zís­kal násle­du­jí­cí oce­ně­ní a nomi­na­ce:

-1984: Zlaté plát­no

-1984: Young Artist Awards

Nominován v kate­go­rii „Nejlepší rodin­ný celo­ve­čer­ní film - dra­ma“

Nominován v kate­go­rii „Nejlepší mla­dý herec v celo­ve­čer­ním fil­mu - muzi­kál, kome­die, dob­ro­druž­ný film nebo dra­ma“ pro Noaha Hathawaye

Nominován v kate­go­rii „Nejlepší mla­dý herec v celo­ve­čer­ním fil­mu - muzi­kál, Komedie, dob­ro­druž­ství nebo dra­ma“ pro Barreta Olivera

Nominován v kate­go­rii „Nejlepší mla­dá hereč­ka ve ved­lej­ší roli ve fil­mu - muzi­kál, kome­die, dob­ro­druž­ství nebo dra­ma“ pro Tami Stronachovou

-1985: Cena Saturn

Ocenění Saturn v kate­go­rii „Nejlepší mla­dý herec“ pro Noaha Hathawaye

Nominace v kate­go­rii „Nejlepší fan­ta­sy film“

Nominace v kate­go­rii „Nejlepší hud­ba“ pro Giorgia Morodera a Klause Doldingera

-1985: Bundesfilmpreis

Filmband in Gold v kate­go­rii „Hervorragende Einzelelleistung: Ausstattung“ pro Rolfa Zehetbauera

-1985: Bayerischer Filmpreis

Produzentenpreis pro Bernda Eichingera, Dietera Geisslera a Güntera Rohrbacha

Ohlasy

Film zís­kal pře­váž­ně pozi­tiv­ní recen­ze a na ser­ve­ru Rotten Tomatoes dosá­hl 81% hod­no­ce­ní, na zákla­dě 37 recen­zí. Na ser­ve­ru Metacritic zís­kal na zákla­dě 10 recen­zí Metascore 46 bodů.

„Bohatá fil­mo­vá adap­ta­ce prv­ní polo­vi­ny romá­nu Michaela Endeho ve sty­lu doko­na­lé moder­ní pohád­ky, kte­rá sice nedo­sa­hu­je ambi­cí před­lo­hy, ale až na nepo­ve­de­ný závěr si zís­ká­vá sym­pa­tie jako napí­na­vá a dojem­ná zába­va.“

- LEXIKON MEZINÁRODNÍHO FILMU

„Obsahuje jed­ny z nej­ná­pa­di­těj­ších speci­ál­ních efek­tů v době, kdy se bitvy ve vesmí­ru sta­ly ruti­nou.“

- ROGER EBERT PRO CHICAGO SUN-TIMES

„Příjemný odklon od Das Boot a Kajagoogoo.“

- GREGORY WEINKAUF PRO NEW TIMES

„Klasický fan­ta­sy film, plný nád­her­ných bytos­tí a postav.“

- FRED TOPEL PRO ABOUT.COM

„Slušný fan­ta­sy film, ale kdo četl kni­hu, bude zkla­mán [...].“

- CHUCK RUDOLPH PRO MATINEE MAGAZINE

„Jedno z mála sku­teč­ných mis­trov­ských děl fan­ta­sy.“

- JOSHUA TYLER PRO CINEMABLEND.COM

US verze

V ame­ric­ké ver­zi fil­mu byly úvod­ní titul­ky sty­lis­tic­ky upra­ve­ny (mís­to čer­né­ho poza­dí mra­ky). Kromě toho byl film zkrá­cen o cel­kem 6:42 minut čet­ný­mi zkrat­ka­mi, aby se zkrá­til děj. Filmovou hud­bu Klause Doldingera čás­teč­ně nahra­di­la fil­mo­vá hud­ba Giorgia Morodera a Limahla. Obě ver­ze jsou obsa­že­ny na němec­kém DVD.

Restaurování

V roce 2012 byla němec­ká dlou­há ver­ze roz­sáh­le restau­ro­vá­na společ­nos­tí CinePostproduction GmbH na objed­náv­ku společ­nos­ti Constantin Film. Byly naske­no­vá­ny dvě růz­né hmot­né ver­ze fil­mu - mezi­ná­rod­ní ver­ze s dél­kou 90 minut a němec­ká ver­ze s dél­kou nece­lých 97 minut. Německá dlou­há ver­ze byla k dis­po­zi­ci pou­ze jako dupli­kát. K dis­po­zi­ci byl ori­gi­nál­ní nega­tiv mezi­ná­rod­ní ver­ze. Aby bylo dosa­že­no co nej­lep­ší­ho výsled­ku, byl jako základ pro restau­ro­vá­ní pou­žit původ­ní nega­tiv a dupli­kát byl pou­žit pou­ze pro ty sek­ven­ce, kte­ré v mezi­ná­rod­ní ver­zi chy­bě­ly. Skenování a zpra­co­vá­ní pro­běh­lo v roz­li­še­ní 3K.

V pro­sin­ci 2019 byl film opět vydán na Blu-Ray v limi­to­va­né edi­ci Mediabook se dvě­ma růz­ný­mi moti­vy oba­lu. Tentokrát bylo restau­ro­vá­ní pro­ve­de­no v roz­li­še­ní 4K, opět ske­no­vá­ním původ­ní­ho nega­ti­vu. Vydání na Ultra HD Blu-Ray bylo popr­vé ozná­me­no na čer­ve­nec 2021.

---

• Zdroj: Německá Wikipedie
• Photo © Warner Bros.

---