(zatím nehodnoceno)
Loading...Kdo má rád videoprojekce přátel z třídních srazů a v každém amatérském videu nachází něco netradičního a neotřelého, ten by měl vidět i film Petra Marka s názvem Nic proti ničemu. Nechá se unášet nenáročným příběhem s herci, které v televizi a ve filmech nevidí.
Aktivní manželé Marian s Martou svolají do Kempu Jordán, který diváka přenáší o dvacet let nazpátek, sraz několika adoptovaných mladých lidí. Až dosud spolu tato skupina lidí komunikovala prostřednictvím internetu. Každý přijíždí na sraz s jiným očekáváním. Mezi nimi jsou i manželé Johana a Marek, kteří se chtějí o adoptovaných osobách něco dozvědět a to jim pomůže při rozhodování, zda mají adoptovat dítě. Naopak Marian s Martou se snaží ostatní přesvědčit o nutnosti založit občanské sdružení adoptovaných. Přesvědčování není tak snadné, jak se první pohled zdá. Postupně se zamotávají do mezilidských vazeb z minulosti. Ani pro Jolanu s Markem není setkání s adoptovanými bez komplikací. Marek je svou vlastní nechtěnou chybou odsuzován a jediná Johana ho podpoří. Příběh se zamotává a ustavení sdružení je v nedohlednu.
Pokud od filmu nebude divák nic očekávat, pak si může odnést nějaký zážitek. Já jsem na film šla z čisté zvědavosti a očekávala jsem avizovanou ironickou komedii. A to už bylo špatně! Neměla jsem očekávat vůbec nic. Pak bych byla ráda, že se jedná o film mluvený v češtině a trvá jen 98 minut. Ale bylo to jinak. Připadala jsem si, jako když někdo vhodí jeden pytlík instantní polévky do deseti litrů vody a chce uvařit oběd pro fotbalové družstvo. Uvařený pokrm nezapudí hlad a nepotěší ani oko. Tak je to i s filmem Nic proti ničemu.
Kostrbatý námět, slabý scénář a snaživým režisérem podpoření herci vytvořili filmové dílko dosti amatérským způsobem. Připadá mi, že jsem se dívala na ročníkové cvičení na filmové škole, kde účinkoval divadelní soubor se svou aktuální agitkou o mladých lidech a jejich problémech. Hovořit o tomto filmu jako o komedii je stejné, jako koupit si necky a vydávat je za motorový člun. Film Nic proti ničemu je úsměvná hříčka, která si na ironickou komedii jen hraje. Scénář nenabídl pro filmové zpracování nic zajímavého. Realizaci scénáře si dokážu představit jako předlohu pro představení divadelní skupinu mladých nadšenců, kdy je možné divadelní scény i herecký projev korigovat podle reakcí diváků.
Film mě neoslovil. Samotný příběh je slabý a rozehrání jednotlivých scén zůstalo na půl cesty. Záběry na neutěšené interiéry i dialogy vedené v kotelně nejsou pro příběh nijak přínosné. Podtrhují sice celkový nepříjemný pocit ale divák se nedočká žádného kontrastu ani vývoje postav. Ani výběr hudebního doprovodu filmu nijak nepřidal. Vůbec nechápu, proč Petr Marek nevyužil vlastní hudební potenciál. Skoro mám pocit, že se už hudbou ke snímku nechtěl zatěžovat. A to je škoda. Možná by se více zamyslel nad vedením herců i vyzněním jednotlivých scén.
Herecké výkony se mi nechce moc hodnotit. Všichni herci jsou členové skupiny LÁHOR/Soundsystem. U všech je vidět snaha hrát „ civilně“ a to se jim celkem daří. Ostatně na scénáři filmu se podíleli již při improvizacích a živých představeních ještě před natočením filmu. Svým výkonem mě zaujala Johana Švarcová v roli Johany a Radek Rubáš jako Radek.
Zklamáním byla pro mě kamera. V prvních minutách jsem přistoupila na variantu , že se film točí jako dokument. Postupně jsem práci za kamerou přehodnotila. Kameraman dostal novou kameru a měsíc na to, aby se s ní naučil zacházet. Po týdnu se ale začalo točit s herci. Bez obav, určitě se některé záběry povedou a když se herci nebudou moc pohybovat, dostanou se i do záběru. V zásadě to celkového vyznění filmu neuškodilo. Naopak. Kamera odpovídala patrně základní myšlence „zkoušíme, jak to dopadne a nic od toho nečekejte“. Proto bych název filmu trochu poopravila na Nic proti ničemu a k ničemu.
Nejnovější komentáře