(zatím nehodnoceno)
Loading...
Je klidná noc. Všichni lidé dobré vůle dávno spí. Velmi by je ale překvapilo, co se teď děje na okraji města. Tam, kam nikdo nechodí bezdůvodně. Místní hřbitov je totiž svědkem činnosti vykrádačů filmových hrobů (čti producentů). Nad mechem porostlým místem posledního odpočinku jistého filmového žánru se sklání několik postav. Stěží potlačují vzrušené šeptání a zuřivě gestikulují. Však mají důvod! „Našli, moji rádcové, našli!“ Není to nic menšího, než mrtvola hurá - patriotického - typicky - amerického - akčňáku - třídy B.
Rozkládající se hmota byla náležitě omyta, upravena, oblečena do šatů moderního střihu a předána do péče režisérovi Training Day. Ten příliš neváhal, a proto si povíme něco k reinkarnaci naklonovaných akčních filmů let 80. a 90. s názvem Shooter.
Předkládaná story je o naprosto obyčejném americkém klukovi jménem Bob, který byl zanechán na pospas osudu zlými nadřízenými po skončení tajné operace kdesi v Etiopii. Po třech letech povolává strýček Sam ex-odstřelovače znovu do služby vlasti. Má za úkol překazit atentát na samotného prezidenta. Jenomže obyčejný kluk nechce mít s vládou nebo armádou nic společného. Tehdy ke slovu přichází jistý plukovník, který poukáže na hrdinskou vojenskou minulost odstřelovačova otce. Bob se sice tváří drsně a nepřístupně, ale koho tím chce oblafnout?
Díry ve scénáři mají velikost kráteru po mnohatunové bombě. Všeobecné vlastenectví, hvězdopruhatost, fráze typu „Vlast tě potřebuje, synku!“ jen stěží plní předurčenou funkci – skrýt před divákem absenci logiky a banalitu úvodní třetiny příběhu. Prvním momentem, kdy jsem vážně zapochyboval, jestli mám filmu věnovat další pozornost, byla scéna s pronásledováním tajných agentů, FBI a místní
policií ukradeného auta té samé FBI řízeného uprchlíkem.
Kdo viděl film Live Free or Die Hard, CSI nebo jakýkoliv policejní seriál z poslední doby ví, že vládní auta mají vyhledávací zařízení, které je činí snadno lokalizovatelnými. Jenomže v Odstřelovači sledujeme, jak nepočitatelné množství strážců zákona (ve vzduchu, na souši i ve vodě) zmateně vyměňuje přes vysílačky dotazy typu - „Podezřelý ujíždí v kradeném vozu FBI.“„Víte, kde je?“ „Ne, nevíme.“ „Dobře, rozdělte se a pokračujte v pátrání!“ Za chvíli zase - „Už jste ho našli?“ „Ne, nenašli, ale auto má takovou a makovou barvu.“ „Dobře, pokračujte.“ Tenhle začarovaný kruh přeruší radostné - „Svědek identifikoval auto podezřelého u myčky aut.“ Jaký svědek? Jak může svědek odlišit neoznačené auto FBI s podezřelým od neoznačeného auta FBI s agenty?
Film má i světlou stránku. Vyvolává jemné chvění až lásku ke všemu, co střílí. Obzvláště má-li to něco optický zaměřovač. Občas se neubráníte pocitu, že sledujete jakousi Encyklopedii - takovou Balistiku pro pokročilé. Nakonec je slušností upozornit případné diváky na skutečnost, že zhruba třetinu až polovinu filmu se všechno bude točit právě kolem zbraní.
O zbytek času se rovným dílem rozdělí monology o vlastenectví hlavního hrdiny a úvahy zkorumpovaných politiků o zvláštním životě v Africe, všemocnosti zelených papírků s obrázky mrtvých prezidentů a dobrým pocitem z eticky špatných skutků. Do toho se znovu nedočkavě tlačí scény, kde promlouvají zbraně.
Pokud vám jde pouze o ty, můžete se těšit. Hromada mrtvol, dva sestřelené vrtulníky, záběr na odstřelovače stojícího, záběr na odstřelovače sedícího, záběr na odstřelovače ležícího, záběr na nepřítele stojícího, záběr na nepřítele ležícího v tratolišti vlastní krve. Výbuch, záběr na odstřelovačova věrného druha s odstřelovací puškou ležícího, utíkajícího, střílejícího, uhýbajícího… Antoine Fuqua je bývalý „clip-maker“, to se zkrátka nezapře. Vsadil na detailnost a ono mu to vychází.
Mluvíme-li o detailech, nesmíme zapomenout dobře odvedenou práci Marka Wahlberga, jenž ušel dlouhou cestu od reklamy na spodní prádlo k Oscaru za vedlejší roli. Tento herec bez většího úsilí zvládá roli střelce a propůjčuje známé jméno ne zrovna nejočekávanějšímu projektu posledních let.
Když to mám shrnout, nezbývá mi, než postesknout si nad úzkými mantinely scénáře, které nedovolují zapomenout na desítky předchůdců. Označit film za špatný nejde díky slušné režii a hlavně samotné akci. Nazvat film dobrým nejde kvůli většině výše napsaného textu a okoukanosti nápadu.
Photo © Paramount Pictures
Na csfd 72%....proč každej chytrák (filmový kritik) určuje, co je správný a co ne. Film se mi líbil i bez těch keců rádoby kritika