Oldboy

Brutální sní­mek korej­ské­ho reži­sé­ra Chan-wook Parka, jenž je pod­le jeho slov pře­de­vším úva­hou o pomstě a o tou­ze, kte­rou kaž­dý zaži­je, ale málo­kdo usku­teč­ní, pro­to­že spo­leč­nost ji zatra­cu­je jakož­to nega­tiv­ní a zká­zo­nos­nou…

Úvodní scé­na fil­mu se ode­hrá­vá na poli­cej­ní sta­ni­ci, kam si pro opi­lé­ho Dae-sua, hlav­ní­ho hrdi­nu, při­chá­zí jeho pří­tel a odvá­dí jej domů. Po ces­tě volá Dae-su své malé dce­ři, jež má zrov­na dnes naro­ze­ni­ny. Poté vychá­zí z bud­ky ven na uli­ci a my sle­du­je­me, jak v roz­ho­vo­ru s Dae-suovou dce­rou pokra­ču­je jeho pří­tel. Když se však pohled kame­ry vra­cí zpět na uli­ci, Dae-su už tu není. Zmizel..

Probouzí se uzamčen v malém bytě, napros­to nechá­pa­jíc kým a proč (těž­ká jsou rána opil­co­va…). Skrz malou škví­ru ve dve­řích mu jeho únos­ci ser­ví­ru­jí jíd­lo a čas od času mu pus­tí do poko­je tro­chu raj­ské­ho ply­nu, aby mu moh­li neru­še­ně pokli­dit, ostří­hat vla­sy… V „domá­cím věze­ní“ je Dae-suovi jedi­ným spo­leč­ní­kem a záro­veň jedi­ným pro­střed­ní­kem se svě­tem tele­vi­ze, z níž se mj. dozví­dá o bru­tál­ní vraž­dě své man­žel­ky a o tom, že hlav­ním pode­zře­lým je on sám...

Po dlou­hých pat­nác­ti letech je Dae-su svý­mi věz­ni­te­li neče­ka­ně pro­puš­těn. Pln zlo­by a tou­hy po pomstě se však na vytou­že­né svo­bo­dě oci­tá v kůži uprch­lí­ka - nemů­že zavo­lat ani svým přá­te­lům, ani pří­buz­ným, neboť je ten, kdo (údaj­ně) zabil svou ženu… Dae-suův osud se ale náh­le pro­tí­ná s osu­dem mla­dič­ké Mido, jež vne­se do jeho živo­ta svět­lo, nadě­ji... Brzy však zjiš­ťu­je, že těch pat­náct let věze­ní bylo jen pou­hým před­kr­mem. Přípravou na kru­tou prav­du, po níž celou dobu lač­ně pát­rá. Unese její bří­mě..?

Svými vizu­ál­ní­mi hříč­ka­mi je Oldboy čas­to při­rov­ná­ván k Amélii z Montmartru, leč v jádru je jejím pra­vým opa­kem – zatím­co Amélie nás napl­ňu­je rados­tí ze živo­ta, Oldboy v nás pěs­tu­je depre­si a úzkost, jež postu­pem času pře­růs­ta­jí v gigan­tic­ké roz­mě­ry. Krvavých scén ve fil­mu není mno­ho, ale díky své­mu bru­tál­ní­mu natu­ra­lis­mu plní svou funk­ci na 150%. Co tako­vé­hle trhá­ní zubů v pří­mém pře­no­su? Samozřejmě bez umrt­ve­ní a pomo­cí kla­di­va… Anebo návod jak uml­čet sám sebe – ost­ré nůž­ky a šmi­ky šmik… Slabším pova­hám pro­to ten­to film zce­la nedo­po­ru­ču­ji, kdy­by se však pře­ce jen něja­ký tako­vý odváž­li­vec našel, pak jen v dopro­vo­du něko­ho, koho se při těch­to scé­nách může­te chy­tit za ruku a zabo­řit svou hla­vu do jeho náru­če… 🙂

O filmu:

Oldboy
Režie: Chan-wook Park
Scénář: Jo-yun Hwang, Chun-hyeong Lim, Joon-hyung Lim, Chan-wook Park, Garon Tsuchiya
V hlav­ních rolích: Min-sik Choi, Ji-tae Yu, Hye-jeong Kang, Su-hyeon Kim, Dae-yeon Lee, Myeong-shin Park
Jižní Korea, 2003, 120 min

---