Ona – 65 %

Kdo si myslí, že romantická láska má místo jen na písečné pláži s nezbytným drinkem a v kruhu okouzlujících mladých lidí, ten bude filmem Ona překvapen. Hlavní hrdina tohoto filmu, nesmělý a podivínský Theodor, pracuje ve firmě na dopisy kdesi v Los Angeles. Namlouvá každý den do svého počítače dopisy, které se vyznačují květnatými větami s emocionálním zabarvením. Jenže tuhle dovednost je schopen užívat jen v práci. Co dokáže vyjádřit v dopise, to mu naopak schází v reálném životě. Vede nudný život zaplněný prací a večery tráví s virtuální hrou. S ženami to Theodor asi moc neumí. Na krásné chvíle s manželkou jen vzpomíná, se sousedkou Amy komunikuje jen ze slušnosti a na seznamovací schůzce s neznámou dívkou se zachová jako nešikovný mamlas. Co by tak mohlo narušit jeho nudou prosáknutý život? Divoká sexbomba nebo naivní dlouhonohá krasavice? Nejspíš to dokáže žena s medovým hlasem a ještě tajemnějším jménem! Tou rozbuškou ve fádním světě a nastartování chutí do života je Samantha. Tak se totiž jmenuje nový intuitivní operační systém s ženským hlasem. Příjemný hlas sice připomíná dokonalou ženskou bytost, ale má jednu vadu, nemá tělo. Zato slovní zásoba je nevyčerpatelná, dokáže být stejně tak chytře vtipná, jako umí poradit a povzbudit svého nového známého. Vypadá to, že si někdo dal práci, a schoval ideální ženu do malé krabičky. Theodor našel konečně dokonalou partnerku. Samantha si ví rady v každé situaci a její schopnosti vcítit se do pocitů druhého nebo vyjadřovat emoce se stále zdokonalují.  Nic pro ni není nemožné, a co nezvládne sama, na to si dokáže zajistit pomoc. Ideální !? Theodor si sice uvědomuje, že jeho vztah k počítačovému systému není asi to pravé ořechové, ale obdiv a přátelství se stejně změní v lásku. Zní to divně, ale jinak se to ani nazvat nedá. A když to není divné ani kolegovi z práce nebo sousedce Amy, tak je i Theodor v pohodě. Ale nic netrvá věčně. Komplikované vztahy nejsou jen mezi lidmi a také Samantha má o budoucnosti své představy.

Scénárista a režisér Spike Jonze(V kůži Johna Malkoviche, Max a maxipříšerky) rozehrál příběh nesmělého a uzavřeného chlapíka středních let v nedaleké budoucnosti a stejně tak by se mohl stát zítra. Čas v tomto případě nerozhoduje. Technika tu neslouží k obdivu, ale je součástí lidského života. Kromě intuitivního operačního systému se prostředí nijak neodlišuje od současné reality. V podstatě ani mluvící počítačový systém není v současné době žádnou novinkou a s jeho vylepšenými variantami si možná promluvíme během krátkého času. Nová také není ani myšlenka počítače, který dokáže pracovat s emocemi a který se sám zdokonaluje. Nový je způsob, jak se podařilo zachytit vznikající vztah mezi člověkem a umělou inteligencí. Díky komornímu ladění a maximálnímu využívání detailních záběrů tváře hlavního hrdiny se daří postihnout jeho emoce i změny nálad. Divák je neustále vtahován do vnitřního světa podivínského Theodora, který dokáže být spokojený a šťastný jen v přítomnosti Samanthy.

Ačkoliv jsou některé situace rozehrány až na samou hranu mezi reálným světem a komedií (setkání s dívkou pro zajištění sexu), nepůsobí příběh v žádném případě komicky.

Joaquin Phoenix(Commodus ve filmu Gladiátor) hraje Theodora s využitím střídmých gest a citlivě dávkovaných projevů emocí. Kamera neustále sleduje jeho tvář a zachycuje sebemenší změny vnitřního napětí a nálady. Jako protihráč stojí Samantha v podobě malého mluvícího počítače o rozměrech běžného mobilního telefonu. Přestože se Samantha prezentuje jen svým hlasem, získává si postupně pozornost nejen hlavního hrdiny, ale je možné ji vnímat jako plnohodnotnou ženskou postavu i s jejími vrtochy.

Film je natočen v mírném až poklidném tempu. Dlouhé záběry zachycují nudu doma. Minimální změny čekají na Theodora v práci a na ulicích města jsou lidé uzavření do sebe. Jednoznačně převažují ve filmu scény věnované rozhovorům Theodora se Samanthou. Jako by se Theodor stával plnohodnotným člověkem až při komunikaci s počítačem.

Každopádně nelze upřít scénáristovi nápady a zajímavě vedené dialogy. Příběh je vyprávěn zvolna a divák spoluprožívá situace spolu s hlavním hrdinou. Je zajímavé sledovat, jak se lidská potřeba po jistotě a určitém vztahu transformuje do vztahu s mluvící technikou.  Ale stejně jako se mění vztah mezi dvojicí lidí, mění se i vztah mezi Samanthou a Theodorem. Technika lidem nevyřeší jejich problémy, ale může jim pomoci nalézt sama sebe nebo alespoň ukázat možnosti řešení.

Film Ona je komorní romantický příběh, který si mohou vychutnat samotáři i zamilované dvojice. Žádné násilí, žádný sex a žádná divočina. Divák potřebuje především svou fantazii a alespoň trochu empatického cítění. Sympatické je, že autor filmu nevnucuje kritické hodnocení postav a nechává dostatečný prostor pro domýšlení příběhu.

---

---