Pojedeme k moři (2014)

Jirka Mádl je typ člo­vě­ka, o kte­rém bys­te řek­li, že neu­mí do pěti počí­tat a on vás pak pře­kva­pí tím, jak zvlád­ne pou­ží­vat inte­grá­ly a deri­vo­vat. To je potom šok... Pozitivní šok.

Mádla jsem měl poměr­ně dlou­ho zafi­xo­va­né­ho jako žánro­vé­ho her­ce v ne moc dob­rých fil­mech, naštěs­tí se z nich doká­zal vyma­nit, našel si (asi) vlast­ní ces­tu a rázem je z toho režij­ní debut jako hrom.

Mádlův film „Pojedeme k moři“ je důka­zem toho, že ke vzni­ku dob­ré­ho fil­mu není tře­ba bůhví­jak vel­ký roz­po­čet, plejá­da fil­mo­vých „hvězd“ a bul­vár­ních celebrit (zdra­vím pana Trošku). „Pojedeme k moři“ je v pod­sta­tě fil­mem, kte­rý by se dal ozna­čit za film rodin­ný, což už tro­chu vybí­zí k pejo­ra­tiv­ní­mu ozna­če­ní, ale v tom­to pří­pa­dě se není čeho bát. Věřím tomu, že film se může prak­tic­ky líbit růz­ným gene­ra­cím a má tak naběh­nu­to na sluš­ný divác­ký úspěch, pro­to­že cílí sku­teč­ně širo­ce. Navíc je i doce­la vtip­ný, a to tako­vým tím pří­jem­ným a nená­sil­ným způ­so­bem, což v našich fil­mech roz­hod­ně bohu­žel není samo­zřej­mos­tí (opět zdra­vím pana Trošku).

Příběh je v pod­sta­tě cel­kem jed­no­du­chý. Malý Tomáš (11 let), chce být fil­mo­vým reži­sé­rem, za vzor ma Formana, a v oka­mži­ku, kdy dosta­ne prv­ní foto­a­pa­rát Nikon (má ve fil­mu dob­rý pro­duct pla­ce­ment) se roz­hod­ne i nato­čit se svým kama­rá­dem Harisem prv­ní film, ve kte­rém hra­je on, Haris, táta (Vetchý), máma, babič­ka, apod. V duchu ama­ter­ské­ho fil­mu se také nesou úvod­ní titul­ky a leckte­ré divo­čej­ší stři­hy. Ne, nejed­ná se o něja­kou horo­ro­vou „found foo­tage“, film je v pod­sta­tě kome­dií, ale nevy­hý­bá se i dost váž­ným téma­tům, kte­ré zpra­co­vá­vá vel­mi rea­lis­tic­ky.

Je to až zará­že­jí­cí, jak málo sta­čí k tomu nato­čit sku­teč­ně kva­lit­ní sní­mek. Výmluvy mno­hých tvůr­ců na malý trh a níz­ké finan­ce tedy asi nebu­dou tím pra­vým... Od fil­mu „Největší z Čechů“ jsem se u čes­ké­ho díla v kině tak dob­ře neba­vil.