P. K. Dick - Počkej si na loňský rok

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Měl bych snad pro­hlá­sit, že pat­řím mezi ty lidi, kte­ří se vůbec neta­jí obpem k tomu­to ame­ric­ké­mu auto­ro­vi. Z jeho rela­tiv­ně obsáh­lé­ho počtu napsa­ných knih jsem jich už také pře­če­tl pěk­nou řád­ku a byť jsem zce­la na všech­ny nepo­hlé­dl zrov­na s nej­vět­ším zalí­be­ním (např. Sluneční lote­rie), tak už jen díky geni­ál­ní­mu UBIKu a romá­nu Temný obraz jej řadím mezi své nej­ob­lí­be­něj­ší auto­ry.

Kniha „Počkej si na loň­ský rok“ (Now wait for the last year) vyšla poprv­né - tuším - v roce 1966 (nicmé­ně u nás až v roce 2004) a obsa­hu­je mno­ho typic­kých atri­bu­tů, kte­ré jsou i dnes víta­ným doplň­kem bez­počtu ame­ric­kých fil­mů (Paycheck, Next, Minority Report a z těch „kla­sič­těj­ších“ pak Blade Runner a Total Recall).

Příběh se ode­hrá­vá v neda­le­ké budouc­nos­ti, kdy Země je zata­že­na do mezi­ga­lak­tic­ké vál­ky mezi Starci a Reegy. Hlavním hrdi­nou je dok­tor Eric Sweetscent, kte­rý krom sta­rá­ní se o údrž­bu těla výstřed­ní­ho mili­ar­dá­ře dostá­vá i úkol posta­rat se o zdra­ví vůd­ce země Molinariho. Nic ale není tako­vé, jak se na prv­ní pohled zdá. V pří­bě­hu se obje­vu­je tajem­ná návy­ko­vá lát­ka JJ-180, kte­rá doká­že měnit vní­má­ní časo­prosto­ru a zce­la naru­ší linea­ri­tu děje, že čte­nář si jis­tě nejed­nou řek­ne, zda to co se děje je ta pra­vá, „sku­teč­ná“ sku­teč­nost. Za zmín­ku jis­tě sto­jí i vel­mi pou­ta­vé líče­ní politicko-diplomatického poza­dí celé­ho pří­bě­hu.

„Kdybychom já nebo vy někdy při­ja­li morál­ní zod­po­věd­nost za to, co jsme v živo­tě natro­pi­li, muse­li bychom se zbláz­nit nebo zabít. Živí tvo­ro­vé nema­jí rozu­mět svým činům. Vezměte si zví­řa­ta, kte­ré jsme pře­je­li autem nebo sněd­li. Jako dítě jsem jed­nou měsíč­ně trá­vil kry­sy. Viděl jste někdy umí­rat otrá­ve­né zví­ře? A ne jed­no, ale desít­ky, měsíc co měsíc. Necítím to. Hanbu. Tíhu svě­do­mí. Naštěstí se mě to netý­ká - kdy­by ano, nemohl bych žít...“