Papírová města (Paper Towns) – 55 %

Středoškolák Quentin Jacobsen patří mezi ty studenty, kteří nejsou ve škole příliš oblíbení, ale jemu to vyhovuje a ani netouží po výjimečnosti. Tou je naopak jeho kamarádka z mládí Margo Roth Spiegelmanová. Quentin se s Margo seznámil, když se Margotina rodina před mnoha lety přestěhovala do sousedství, ale jejich společná dobrodružství skončila, protože Quentin chtěl dál žít svůj život. Jednoho večera se ale Margo opět setká s Quentinem a společně se vydávají na noční misi. Bohužel od dalšího dne je Margo nezvěstná a Quentin se rozhodne, že ji najde.

Předlohou ke scénáři byla kniha Papírová města od Johna Greena, jehož předchozí kniha Hvězdy nám nepřály byla zfilmována v roce 2014 a film byl úspěšný u kritiků i diváků.

Scénář k filmu napsali společně Scott Neustadter a Michael H. Weber. Jejich příběh je o náctiletých studentech, kteří hledají ve světě lásku a své místo. Zda se jim to podaří, uvidí diváci v kinech.

Do hlavní postavy Quentina obsadili tvůrci filmu Nata Wolffa , který si zahrál i ve snímku Hvězdy nám nepřály. Jako mladý herec se asi osvědčil, proto dostal v Papírových městech hlavní roli. Postavu mladého a neprůbojného studenta zahrál přesvědčivě, dokonce mu lze uvěřit i jeho rychlou proměnu v akčního hrdinu. Mladou dívku Margo ztvárnila Cara Delevingne (S tváří anděla). Pro tuto herečku je to teprve čtvrtý film, uvidíme, jak se bude její kariéra ubírat. V roli Margo předvedla solidní výkon, hlavně co se týká akčních scén. Výraznější jsou naopak kamarádi Quentina, Ben a Radar. Do jejich postav byli obsazeni Austin Abram a Justice Smith, kteří zahráli potrhlé a nadšené středoškoláky jako ze života, i s potřeštěností. Postavy dalších studentů a dospělých jsou jenom dalšími lidmi ze života studentů, kteří je sice mohou ovlivnit, ale poslední slovo mají vždy naši hrdinové.

Na režisérskou židli usedl Jake Schreier (Robot a Frank). Ten má zkušenosti z natáčení krátkých filmů, režíroval také hudební videa a reklamy. Stopáž snímku je 110 minut, ale při některých zdlouhavých scénách jsem měla pocit, že je nekonečný. Děj se totiž posunuje docela pomalu, oživí ho jen pár živějších scén. A jak je u amerických filmů zvykem, vyskytne se ve filmu i trocha romantiky, i když celkově to bude jen pár sekund.

Snímek je zařazen do žánru romantického a dramatického, což docela odpovídá, ale spíše v lehčí formě. Možná je ale opravdu určen pro náctileté, kteří mají s hlavními hrdiny více společného, než dospělí s úplně jinými zájmy a problémy.

---

---