(zatím nehodnoceno)
Loading...I když je z Prahy, najde kamarády v malém městečku, kde žije společně s maminkou, tatínkem a dalšími členy rodiny během protektorátu až do konce války. Je to zvídavý chlapec s citlivým srdíčkem po mamince a rozvážnou myslí po tatínkovi. Postupně poznává různé obyvatele města i vztahy mezi nimi. Každodenní starosti i radosti, setkání i vysněné příběhy se postupně skládají do pestré mozaiky obrazů ze života.
Zdeněk Svěrák vydal svou knihu vzpomínek na dětství s názvem Po strništi bos v roce 2013 u nakladatelství Fragment. Útlá knížka si našla své čtenáře, protože autor je známý z divadla a má s psaním textů zkušenosti. To se projevilo i v této publikaci. Hlavním hrdinou je malý chlapec Eda, který pozoruje své okolí a zažívá různé situace v Praze a především v malém městečku, kam se jeho rodina odstěhuje. Situace jsou popsány s lehkým humorným nadhledem a tak ohleduplně ke všem postavám, že celek působí nostalgicky bez kritických pohledů. Nebezpečné situace přehluší prožitek z dětských her a přátelství v dětském světě má velkou hodnotu, protože odvaha a čest se cení. Proti tomu vládnou ve světě dospělých komplikované vztahy a Eda postupně poznává, že nelze v životě posuzovat jen podle hlediska na černé a bílé.
Zdeněk Svěrák se nijak netají tím, že se v knize vrací ve vzpomínkách do dětství a příběhy předcházejí období, které zobrazuje film Obecná škola. Podle knižní předlohy napsal spolu se svým synem Janem Svěrákem scénář ke stejnojmennému filmu. Bylo potřeba propojit jednotlivé příběhy a vdechnout postavám život. Stejně jako kniha, tak i filmové scény působí často jako samostatné situace nebo zachycují určitou náladu. Tím je film zajímavý, ale současně působí jako celek víc než knižní předloha. Zdeněk Svěrák v sobě nezapře citlivého pozorovatele a snažil se o zachycení dětského vnímání. Proto má ve filmu rozhodující roli malý Eda a jeho kamarádi. Jejich rozhovory jsou plné opravdového zaujetí. Postavy dospělých dostaly ve filmu různě velký prostor a v podstatě vytvářejí pro malého Edu varianty různých povah a osudů. Z hereckých výkonů mě zaujal Oldřich Kaiser svým ukázněným projevem v roli Vlka. I s málem slov dokázal na sebe soustředit pozornost. Lojzík Gréc v roli Edy je skutečně neodolatelný a tvoří dobrou partu se svými kamarády (Václav Hubka, Niklas Klinecký, Josef Bedlivý). Působí bezprostředně a jeho dětsky naivní pohled scény často citlivě dolaďuje. Tereza Voříšková zůstala v roli maminky stejně milující a chápavá jako Libuše Šafránková v Obecné škole. Ale několik scén v novém filmu nabídlo herečce vnést na filmové plátno lehce erotický nádech.
Herecké obsazení je výborné a všichni se snažili. Ale má to drobný háček. Jestliže se malý Eda snaží postupně zbavovat strachu a hledá v sobě odvahu udělat to, čeho se bojí, nebo má zakázáno, pak postavy dospělých se téměř nemění. Teta tedy pořád křičí, děda je trvalý despota, maminka milující a tatínek snaživý bázlivec. Postava Vlka má k tomu ještě nevýhodu, že minimálně mluví. Ale právě tato postava je výjimka, protože se objevuje v mnoha záběrech a udržela si až do konce svou tajemnost. V knize je Vlk podivín, ale ve filmu se drsnost zobrazená v představách přemění v citlivého člověka, který v sobě ukrývá svá trápení a současně má hrdost a odvahu. Ve filmu se podařilo dobře zobrazit postupné sbližování malého Edy a tajemného Vlka. Ale ve scénách, které zachycují mrtvého Vlka a přípravy na jeho pohřeb, jsem očekávala drsnější zachycení reality a vypjatější atmosféru. Jako by se autoři scénáře i režisér obávali zobrazit velké emoce a raději zabalili nepříjemné situace do zklidněného obalu.
Možná se všechno tak stalo a pro Zdeňka Svěráka bylo obtížné zvolit dramaticky vypjatější řešení konfliktů, přestože by to filmový příběh potřeboval. Proto se svým pojetím blíží více dětským filmům, kde není sex ani velké násilí. Přesto jsou příběhy Edy podnětem k zamyšlení pro diváky všech věkových kategorií.
Nejnovější komentáře