Pokud nemáš hlad, nech žit. Zákon přírody

Květina - živí plod země.

Proč lidé trha­jí kvě­ti­ny? Odpověď by byla : pro­to­že jsou krás­né, a líbí se ženám.

Já se však ptám... „ženy, se rády díva­jí, na poma­lou smrt?“ Co je na tom, tak krás­né­ho a pří­jem­né­ho mět doma utrh­nu­tou kvě­ti­nu, kte­rá Vám, ve váze poma­lu umí­rá?

Jak hod­no­tit krá­su a vůni z polo­mrt­vé kyti­ce?

Úchylka na smrt?
Teď Vám běží v hla­vách, to už je moc... pře­há­níš!!
Otázka však je, jest­li ty umíš pře­ho­dit myš­le­ní a vžít se do role té kyt­ky.

Viz :

Líbí se mě žena, tak půjdu a uříz­nu ji nohy, a vlo­žím si jí do poste­le. Je krás­ná, sice bez noh, poma­lu umí­rá, ale je krás­ná a ješ­tě z ní voní parfém.

Co to je?............ Teď řek­ne­te „ Úchylka. “

Jenže, ono to tak je doo­prav­dy, když se nám líbí dostá­vat kvě­ti­ny, kte­ré poma­lu umí­ra­jí, a sle­du­je­me to kaž­dý den, než uvad­ne, umře a my jí vymě­ní­me za dal­ší poma­lou smrt.

To že nesly­ší­me a nero­zu­mí­me řeči kvě­tin, nezna­me­ná, že mlčí.

Možná plá­čou.

Řešení : Netrhejte kvě­ti­ny, když se Vám líbí. Přijďte k té kvě­ti­ně a poví­dej­te si sní. Lehněte si ved­le ní a pozo­ruj­te jí jak žije, ne jak umí­rá. Nasávejte její při­ro­ze­nost v při­ro­ze­ném pro­stře­dí, její krás­nou živou vůni.

---