Ponorka - Vstupenka Wolfganga Petersena do Hollywoodu

Německý reži­sér Wolfgang Petersen má na svém kon­tě řadu úspěš­ných fil­mů (Můj nepří­tel, Trója, Nekonečný pří­běh), nicmé­ně byl to prá­vě sní­mek Ponorka (Das Boot), kte­rým se trva­le zapsal do his­to­rie kine­ma­to­gra­fie.

Druhá svě­to­vá vál­ka byla nej­straš­něj­ším kon­flik­tem lid­ské his­to­rie. Vedla se na mno­ha fron­tách a mno­ha způ­so­by, jed­ním z nich bylo i pro­stře­dí moří a oce­á­nů, kde odváž­ní lidé, snad plni vlas­te­nec­kých ide­á­lů s poblouz­ně­nou nacis­tic­kou pro­pa­gan­dis­tic­kou před­sta­vou, půso­bi­li pod vele­ním obá­va­ných „moř­ských vlků“ na ponor­kách. Ponorky byly pro Německo stra­te­gic­ky důle­ži­tou zbra­ní už během prv­ní svě­to­vé vál­ky, ale sku­teč­ným hege­mo­nem moří se sta­ly až při vál­ce dru­hé.
Hned v úvo­du je divák sezná­men s tím, že ze 40 000 mužů slou­ží­cí v Německu u ponor­ko­vé­ho námoř­nic­tva se jich 30 000 už domů nikdy nevrá­ti­lo. Skutečně, pra­co­vat v podob­né „kovo­vé rakvi“ bylo nesmír­ně rizi­ko­vé.

Německý film Ponorka nabí­zí pohled na život posád­ky jed­no­ho tako­vé­ho pla­vi­dla. Petersen nás nej­pr­ve nechá sezná­mit s hlav­ní­mi pro­ta­go­nis­ty pomo­cí jed­no­ho šíle­né­ho večír­ku, kdy vět­ši­na z oněch mužů je hlad­ce oho­le­na a snad ješ­tě stá­le dych­ti­vě odhod­lá­na slou­žit na moři své vlas­ti. Velkou devi­zou fil­mu jsou ale zejmé­na scé­ny násle­du­jí­cí, kdy se poda­ři­lo na divá­ky pře­nést klaus­tro­fob­ní pocit námoř­ní­ka v ponor­ce, strach z kaž­dé­ho zvu­ku, z nesmír­né hloub­ky a z obrov­ské masy vody, kte­rá je všu­de kolem, takřka na dosah, jen za něko­li­ka kovo­vý­mi plá­ty...

Ponorka obsa­hu­je něko­lik scén, kte­ré jsou vel­mi sil­né zejmé­na ve své auten­ti­ci­tě a bez­pro­střed­nos­ti. Je to váleč­ný film, po jehož shléd­nu­tí urči­tě divák na vál­ku mít nála­du nebu­de. Umírání tu je poma­lé, bolest­né, bez jaké­ho­ko­liv pate­tic­ké­ho hrdin­ství, což je věc, kte­rou si ve váleč­ných fil­mech dost pova­žu­ji.

Navzdory své­mu rela­tiv­ní­mu stá­ří je to ve svém sub­žán­ru dosud stá­le nepře­ko­na­ný film a pod­le mě jím něja­kou dobu ješ­tě zůsta­ne, porov­ná­vat jej tře­ba s tako­vým ame­ric­kých U-571 je dost nemíst­né. Petersonova Ponorka může být mož­ná pro něko­ho dost obtíž­ně stra­vi­tel­ná, chy­bí tam kla­sic­ké atri­bu­ty někte­rých vel­ko­fil­mů s váleč­nou záplet­kou (vel­ká lás­ka na poza­dí, apod.), rov­něž dél­ka takřka 3 a půl hodi­ny (reži­sér­ská ver­ze) může odra­dit. Byla by to ale chy­ba, pro­to­že pod­le mě je tak­to inves­to­va­ný čas časem dob­ře strá­ve­ným.

---

Photo © Bavaria Film International

---