(zatím nehodnoceno)
Loading...Čtvrtý díl seriálového občasníku jsem na 29.6. (kdy tento článek vyšel na mém blogu) nesituoval náhodou. Přesně před čtyřiceti lety nás totiž navždy opustil král českého seriálu Jaroslav Dietl. A jelikož jej před deseti lety na věčnost následoval člen činohry Slovenského národního divadla Ladislav Chudík, nemohl být čtvrtým seriálem, který si rozebereme pod lupou, žádný jiný než legendární Nemocnice na kraji města. Tento příběh lékařů, sester a pacientů byl svého času takovým fenoménem, že dokázal přikovat k televizním obrazovkám celý národ a navíc jako jeden z mála českých seriálů pronikl i za hranice socialistického Československa. Pojďme si připomenout, jak zřejmě nejpopulárnější český seriál pod rukami Dietlova častého spolupracovníka, režiséra Jaroslava Dudka vznikal a v čem tkví jeho nesmrtelné kouzlo, které s každou reprízou ožívá.
Primáře Sovu měl původně hrát Karel Höger, který však ke konci natáčení zemřel, proto musely být již natočené záběry přetočeny s novým Sovou, slovenským hercem Ladislavem Chudíkem.
Hlavním dějištěm seriálu je okresní nemocnice ve fiktivním městě Boru (což je v reálu severočeský Most), zejména pak ortopedické oddělení, které zde od nepaměti vedl primář Karel Sova (Ladislav Chudík), muž na první pohled odtažitý a suchopárný, avšak jinak velký charakter a zároveň kapacita ve svém oboru. Pro své podřízené je Sova jednoznačnou autoritou, přičemž málokdo z nich tuší, že zdaleka takovou autoritu nemá u svého syna Karla (Ladislav Frej), u nějž sice jablko nepadlo daleko od stromu po stránce profesní (je rovněž chirurg), ale zatraceně daleko se zakutálelo po stránce charakteru. Karel je totiž absolutní opak svého otce, vznětlivý cholerik a zároveň totální slaboch, jehož úhlavním démonem je alkohol. Kvůli kombinaci pití a konfliktní povahy přijde o prestižní místo na pražské klinice a rozpadne se mu i manželství s jeho ženou Kateřinou (Daniela Kolářová), extrémně chladnou psycholožkou. Karel tak spadne na úplné dno, ze kterého jej musí vytáhnout starý Sova, jakkoliv i jejich vzájemné vztahy se ocitnou na bodě mrazu. K radikálnímu kroku se Sova odhodlá po smrti hospodyně Emy (Marie Motlová), která za Karlem jako jediná vždy stála. Opustí funkci primáře a následuje svého syna do okresního střediska v Týništi, v němž Karel působí jako obvodní lékař. První série končí tak, že Sova pomůže Karlovi k místu na borské ortopedii, zatímco on sám zůstane v Týništi. Obecně známou skutečností je, že Sovu původně hrál Karel Karel Höger, který však zemřel v průběhu natáčení a jelikož se jednalo o hlavní roli, musela být přeobsazena. Otevřela se tak cesta pro Ladislava Chudíka, do té doby především divadelního herce známého jen na Slovensku. Dochovalo se několik scén s Högerem, pročež můžeme vzájemně porovnávat, kdo by byl lepším Sovou. Vůbec nejtrefněji to však vyjádřil Miloš Kopecký, když řekl, že Höger by Sovu možná zahrál dokonaleji, ale byl by to pořád Höger, zatímco Chudík byl opravdu Sova.
Právě Kopeckému napsal Dietl na tělo životní roli doktora Josefa Štrosmajera, cynika v bílém plášti, který sice srší sakrasmem, ale pro záchranu pacienta je schopen obětovat cokoliv. Štrosmajer se coby největší hláškař seriálu (z jeho úst pochází mimo jiné i nejslavnější seriálová replika adresovaná sestře Martě Huňkové (Iva Janžurová), že „kdyby hloupost nadnášela, létala by jako holubička“) stal divácky nejoblíbenější postavou seriálu, což dokázal i v závěru druhé série, když svou smrtí (trpěl anginou pectoris a zemřel na infarkt) dojal celý národ natolik, že se zastavila doprava a už jen chybělo, aby na Hradě vyvěsili černou vlajku. V první sérii Štrosmajer především řeší rodinné problémy s dcerou, sebestřednou Irenou (Helga Čočková), kterou k lepšímu změní až nepovedená sebevražda.
Primářské žezlo po Sovovi v desátém dílu první série přebírá doktor Arnošt Blažej (Josef Abrhám), když přeskočí Štrosmajera, který se popral s milencem své dcery Bohumilem Bauerem (Jiří Kodet) a zlomil mu klíční kost. Blažej na ortopedii platí za donchuána, kterému podlehne téměř každá žena, což ostřížím zrakem sleduje jeho žárlivá manželka Alena (Hana Maciuchová), dcera ředitele místní fabriky Kovandy (Jaroslav Moučka). Blažejovou femme fatale, která mu od základu změní život, je krásná a mlčenlivá sestra Ina (Andrea Čunderlíková), s níž se během obou sérií několikrát rozejde a opět dá dohromady. A přestože se na konci první série vrátí ke své rodině, v závěru druhé série se poté, co s ním Ina otěhotní, přizná k jejímu dítěti a od rodiny definitivně odejde. Blažej se jinak řadí z rozporuplným postávám seriálu, na jednu stanu je extrémně ješitný a v primářské funkci mnohdy působí panovačně, na druhou stranu však zejména ve druhé sérii vyplavou na povrch jeho klady, když se dokáže za svůj primariát bít jako lev.
Donchuán Blažej, cynik Štrosmajer, outsider Cvach a novicka Čeňková, toť nejslavnější obsazení borské ortopedie vedené primářem Sovou.
Růží mezi trním na ortopedii je mladá doktorka Alžběta Čeňková (Eliška Balzerová), která v prvním dílu nastupuje ihned po škole. Během první série pak především sledujeme vývoj jejího vztahu s hokejistou Přemyslem Rezkem (Viktor Preiss), kterého po autonehodě přivezou do nemocnice v den jejího nástupu. Alžběta je Rezkovi psychickou oporou ve chvílích, kdy je mu nejhůř, za což se jí on „odvděčí“ tak, že jakmile se dostane nahoru, tak si na ni ani nevzpomene. V posledním dílu první série se Alžběta seznamuje s Karlem Sovou, pročež druhá série se pak věnuje jejich manželství, které neskončí šťastně a ztroskotá to zejména na Karlově slabošské povaze. Karel se na konci vrací do Prahy na kliniku a tím pádem i ke Kateřině. Právě tento charakterový vývoj připomínající horskou dráhu dělá z Karla alespoň z mého pohledu nejzajímavější postavu seriálu. Zajímavostí je, že původní představitelkou Alžběty měla být Libuše Šafránková, zatímco Balzerová měla nejprve hrát Inu. Opět se můžeme jen dohadovat, která z nich by byla lepší. Zatímco u Šafránkové by lépe seděl otcovský vztah, který k Alžbětě choval Štrosmajer, oproti tomu na profesi ortopédky se lépe hodila urostlá Balzerová než drobná Šafránková.
Nejslavnější sestavu borské ortopedie doplňuje ještě doktor Cvach (Josef Vinklář), outsider oddělení, který nedostatek erudice nahrazuje podlézavostí k nadřízeným a rádoby znalostí zahraničních odborných časopisů. Zatímco Sova se ve své noblesnosti nedokáže Cvacha i přes jeho neschopnost zbavit, Blažej s ním zatočí celkem energicky, což mu Cvach oplatí potom, co se stane asistentem na fakultě a Blažejovi zhatí jeho kandidaturu. Jakkoliv Vinkláře kvůli Cvachovi národ nenáviděl, byl tento padouch ukázkou jeho hereckého mistrovství. Přestože se jedná o roli jednostranně zápornou, Vinklář dokázal dodat Cvachovi hloubku a neklouzat po povrchu. Můžeme zde spekulovat, zda se u Cvacha Dietl neinspiroval postavou Franka Burnse (Larry Linville) z legendárního amerického sitcomu M*A*S*H (který je starší než Nemocnice, ale vysílal se u nás až po revoluci na Nově). Každopádně když tyto dvě postavy porovnáme, tak Cvach je barvitějším záporákem než Burns, což je v první řadě Vinklářova zásluha.
Slušný prostor v seriálu dostávají i lékaři z jiných oddělení. V popředí jsou zejména anestezioložka Dana Králová (Jana Štěpánková) a cévní chirurg Vladimír „Gregory“ Řehoř (František Němec). Králová je introvertní samotářka, která se rozhodla sama zplodit a vychovávat dceru Elišku, avšak až když je s ní sama, tak si uvědomí tíži samoty. Zamilovaná je právě do Řehoře, který nejprve její lásku neopětuje a myslí si na Alžbětu, která jej však bere pouze jako kamaráda. Až teprve když jej Alžběta odmítne, Řehoř požádá Královou o ruku, jí je však od začátku jasné, že je pro něj jen nouzovým řešením. Jejich vztah se ve druhé sérii prohloubí, avšak Řehoř nakonec odjede na stáž v Alžíru, kde potká novou známost, což Králová považuje za neodpustitelnou zradu. Na Řehořovi je mimo jiné zajímavý fakt, že je milovníkem a znalcem vážné hudby, z níž pořádá diskotéky (což zvlášť Němci nedokázali pochopit). Spíše nárazově se v seriálu objevuje bývalý primář chirurgie František Vrtiška (Ladislav Pešek), který dostává větší prostor ve druhé sérii, kdy přizve Štrosmajera do klubu šachistů, přičemž objeví jeho těžkou srdeční chorobu. Zapomenout nemůžeme ani na ředitele nemocnice Pekaře (Josef Somr), který snaží kličkovat mezi dvěma mlýnskými kameny, které reprezentují lékaři na jedné straně a nadřízené orgány na straně druhé.
Výrazný prostor v seriálu dostávají i zdravotní sestry, především „holubička“ Marta Huňková (později Pěnkavová) a mlčenlivá Ina Galušková (později Jáchymová).
Nejen lékaři, ale i zdravotní sestry v Nemocnici do děje výrazně zasahují. Největší prostor mají obě výše zmíněné, Marta Huňková (později Pěnkavová) a Ina Galušková (později Jáchymová). Prvně jmenovaná je zpočátku oblíbeným terčem vtipů doktora Štrosmajera, jelikož se neustále chová jako hloupá slepice, navíc s minimální sebereflexí. V jádru je to však moc hodná holka, což u ní rozpozná těžce zraněný montér Václav Pěnkava (Josef Dvořák), který v nemocnici leží se zlomenou pánví, což utrpěl při havárii domu, na kterém jeho parta v čele s vedoucím Vandasem (Vladimír Menšík) pracovala. Pěnkavovi se podaří zdánlivě nemožné, když v Huňkové probudí její lepší stránku. První série končí právě jejich svatbou, na které Štrosmajer pronese pamětihodný přípitek, v němž tuto zázračnou proměnu zdůrazní. Ve druhé sérii pak sledujeme, jak se Pěnkavovi pokoušejí o dítě, což se zpočátku zdá jako beznadějné a na oba manžele tato skutečnost nepříjemně doléhá (v té době je Marta již vrchní sestrou). Ina má však ještě mnohem komplikovanější příběh. Když se její vztah s Blažejem kvůli skandálu, který ztropil její otec, pokrývač Galuška (Josef Bláha), stane věcí veřejnou, Ina se nejprve z nouze provdá za sanitáře Romana Jáchyma (Jaromír Hanzlík), syna vrchní sestry Valentýny Jáchymové (Nina Popelíková), a následně odchází z ortopedie na ARO. Kvůli Cvachovi dojde ke konfliktu Romana s Blažejem, což skončí autonehodou. Na konci první série se Ina usmíří s Romanem, aby mu ve druhé nasadila parohy a nakonec jej definitivně opustila. Ina je po celou dobu seriálu vyloženě rozporuplnou postavou. Ačkoliv je krásná, je ze začátku zcela pasivní, až ve druhé sérii se ukáže jako mimořádně rafinovaná manipulátorka.
Z pacientů patří k výrazným postavám výše jmenovaní Rezek a Pěnkava, chvíli si ve špitálu pobude i Kovanda. Ve druhé sérii se k nim přidá ještě zelinář Dobiáš (Ferdinand Krůta), jehož zlomený kotník, do kterého se dostal hnisavý zánět, se díky jeho „z gruntu hodné“ ženě (Stella Zázvorková) stane předmětem skandálu, díky němuž se některé povahy našich hlavních hrdinů ukážou v novém světle (zejména u Blažeje a Karla). Nejlépe s však s touto protivnou potížistkou vypořádá Štrosmajer, který ji tituluje „krávou nebeskou“, což je po výše zmíněné „holubičce“ jeho druhá nejznámější hláška.
Oslím můstkem se tak dostáváme k novým postavám, které do seriálu přibyly ve druhé sérii, z nichž jsou nejvýraznější dva noví doktoři. Na ortopedii přichází mladý, avšak sebevědomý doktor Vojtěch Peterka (Oldřich Kaiser), který odmítá přijímat rady starších zkušenějších kolegů a myslí si, že ví všechno nejlíp. Zpočátku dostane od kolektivu přezdívku Cvach 2, která se však později ukáže jako nespravedlivá. Když Štrosmajer při operaci dostane infarkt, Peterka ji sám úspěšně dokončí a dokáže tak, že je na nejlepší cestě stát se dobrým ortopédem. Jelikož jej však čeká povinná vojenská služba, ani on nezůstane na ortopedii do konce seriálu. Druhou a vůbec nejvýraznější novou postavou je svérázná doktorka Fastová (Dana Medřická), která nastupuje na místo obvodní lékařky v Týništi, které uvolnil Karel. Tato náruživá kuřačka se řídí heslem „co na srdci, to na jazyku“ a dovede vždy věci pojmenovat pravým jménem stejně jako se vypořádat s každým, kdo to zaslouží. Fastová, které je mnohdy přezdíváno „Štrosmajer v sukních“, představuje protipól k přeslušnělému Sovovi, ale protože protiklady se přitahují, tak v sobě tito dva najdou zalíbení. Pro Fastovou si však znenadání přijede její manžel (Svatopluk Beneš), aby vyřešila problémy jejich dětí, což je pro Sovu velká rána. Fastová se k němu vrátí až na samém konci druhé série.
Nejvýraznější postavou druhé série je jízlivá doktorka Fastová ve výtečném podání Dany Medřické.
Spojnicí první a druhé série je osazenstvo Týniště, které tvoří správce obvodního střediska Kabíček (Václav Sloup) a jeho žena (Dagmar Veškrnová, dnes Havlová), mladá sestra Veronika (Jana Paulová) a vystřídají se tam dvě starší sestry Klapetková (Darja Hajská) a Trochtová (Věra Tichánková). Zajímavé je v tomto případě především spojení Sloupa a Havlové, jelikož o Sloupovi se traduje historka, že za normalizace zapřel pozdějšího prezidenta Václava Havla, přestože oba působili v Divadle Na zábradlí.
Nemocnice se začala natáčet v roce 1976 a v roce 1977 bylo nutné přetočit scény se zesnulým Högerem, zejména pak některé exteriéry. Několik záběrů bylo natočeno v mostecké nemocnici, právě ty se však musely přetočit a nové již byly natočeny ve studiu. První řada má 13 dílů, přičemž úvodní epizoda měla premiéru 5. listopadu 1978. Nemocnice se dočkala obřího úspěchu nejen v Československu, ale i v Německu, odkud přišel požadavek na druhou sedmidílnou sérii, která se natáčela v roce 1981 a na obrazovky se dostala koncem téhož roku, přičemž závěrečný dvacátý díl byl odvysílán 30. prosince 1981.
V první dekádě nového milénia vznikly ještě dva sequely, které jsou však vzhledem k odlišným tvůrčím týmům úplně jinými seriály. První z nich Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, kterou podle scénáře Petra Zikmunda natočil Hynek Bočan, přišla na obrazovky České televize koncem roku 2003. V centru dění je tentokrát především Blažej, který se musí vyrovnávat nejen se svým dávným zraněním ruky, které mu čas od času nedovolí operovat, ale především s rakovinou jeho druhé ženy Iny. Zároveň se seznamujeme i s jeho dětmi, lékařem Arnoštem (Saša Rašilov), právničkou Veronikou (Tatiana Vilhelmová, dnes Dyková) a nejmladším Honzou (Ondřej Brousek), který ze studia medicíny utekl k divadlu. Velký prostor však má i Alžběta Čeňková, která se dostala do věku pro ženy kritického, a také manželé Pěnkavovi, kteří řeší nejen milostné trable jejich syna Matěje (Aleš Říha), ale především Pěnkavovy problémy v podnikání. Z nových postav je nejvýraznější ambiciózní doktor Mirek Machovec (Tomáš Töpfer), který s Blažejem svede souboj o primářské křeslo, v čemž jej podporuje jeho neméně ambiciózní žena, psychiatrička Saša (Bára Hrzánová). Zajímavostí je, že Töpfera jsme již mohli spatřit v původní Nemocnici v epizodní roli bezejmenného lékaře. Na toto pokračování se svého času snesla velmi ostrá kritika, která sice byla z části oprávněná, jelikož dramaturgicky je první sequel opravdu místy těžkopádný, na druhou stranu však oproti novácké Ordinaci v růžové zahradě je to pořád veledílo.
Sequely z let 2003 a 2008 byly s originální Nemocnicí nekompromisně srovnávány.
Druhý sequel s podtitulem Nové osudy z roku 2008 dopadl o poznání lépe, což přikládám zejména scénáři Lucii Konášové, která se osvědčila již u rodinného seriálu Dobrá čtvrť (2005-2008) Karla Smyczka a stála mimo jiné i za scénářem k populární pohádce Anděl Páně (2005) Jiřího Stracha. Režijní taktovky se tentokrát chopil Viktor Polesný, do té doby převážně režisér televizních filmů, inscenací a dokumentů (nicméně jeden seriál už tehdy na kontě měl, konkrétně pohádku na pokračování O ztracené lásce z roku 2002). Oproti prvnímu sequelu má toto pokračování větší švih a jednotlivé postavy i dějové linky působí životněji. V centru dění je tentokrát především Alžběta, která je primářkou na ortopedii (zatímco Blažej přesídlil na post ředitele nemocnice) a postupně na ni doléhá ubývající fyzická síla, ale zároveň chytá druhou mízu při setkání po letech s Přemyslem Rezkem, který je jednou navrátivších se z postav, na něž první pokračování zapomnělo, přičemž dalšími jsou doktor Peterka a Štrosmajerova dcera Irena, která se provdala za starostu Boru Svatopluka hraného nedávno zesnulým Jiřím Bartoškou. Z nových postav zaujme především doktorka Marie Hudcová (Vilma Cibulková), která má temné zkušenosti z mise neziskové organizace Lékaři bez hranic (tento motiv byl rovněž použit v o 5 let mladším sequelu populárního záchranářského seriálu Sanitka). Tentokrát došlo i na obsazení několika hvězd pop music, konkrétně Richarda Krajča (mladý doktor Kryštof Pavelka), Lucie Vondráčkové (Linda Svatopluková, tanečnice a snoubenka Arnošta Blažeje juniora) a Jiřího Korna (pacient Klaus Funke), avšak jelikož se vesměs jedná o zpívající herce, tak jejich obsazení nepůsobí nijak prvoplánově. A konečně jsme v Nemocnici mohli vidět Libuši Šafránkovou, jakkoliv jen v menší roli pacientky Anny. Vlastně jediné, co druhému sequelu stálo v cestě, bylo srovnání s původní Nemocnicí, ze kterého je nemožné vyjít vítězně, proto stejně jako jeho o 5 let starší bratříček ani toto pokračování není příliš často reprízováno.
Původní Dietlova Nemocnice se tak jako ostatní seriály té doby nevyhnula ideologické zátěži, zde měla podobu schůzí SSM (+ Moučkova Kovandy). Toto nutné zlo však bylo omezeno na absolutní minimum. Naopak z určitého hlediska Nemocnice ve své době působila pokrokovým dojmem. Za normalizace bývalo zvykem, že hlavní postavy seriálu se rekrutovaly z dělnické třídy, eventuálně z řad komunistických funkcionářů. Bylo proto velmi osvěžující vidět seriál o vysokoškolsky vzdělaných lidech, tedy o lékařích. To je mimo jiné i jeden z hlavních důvodů, proč si svou vysokou popularitu udržela dodnes, jelikož seriály ze zdravotnictví stále táhnou, o čemž svědčí i výše zmíněná Sanitka (1984-2013) nebo Ordinace v růžové zahradě (od 2005). Dietl měl navíc vzácný dar napsat jednotlivé díly tak, aby nebyly příliš epizodně oddělené a při každém konci byly diváci napnutí jak triko. Právě proto působí Nemocnice jako seriál velmi životně i téměř čtyři dekády po svém uvedení. A myslím, že i za dalších čtyřicet let bude diváky primář Sova udivovat svou šlechetností, doktor Štrosmajer bude bavit hláškami a dojímat svou smrtí, divačkám se budou podlamovat kolena se svůdného Arnošta Blažeje, budou držet palce Alžbětě Čeňkové v jejích turbulentních vztazích s muži, přičemž všichni budou mít jasno v tom, že za všechno může Cvach.
Na pátý díl občasníku Příběh seriálu si musíte počkat na začátek září, pro který jsem k návratu školáků do lavic nemohl zvolit příhodnější seriál - My všichni školou povinní Ludvíka Ráži a Markéty Zinnerové.
Zdroj: Wikipedie, ČSFD; Foto (úvodní): © Česká televize / Přiba Mrázová, dále viz. popisky fotek
Nejnovější komentáře