Petrolejové lampy: Temné světlo osudu

Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Film Petrolejové lam­py reži­sé­ra Juraje Herze je hlu­bo­kým a suges­tiv­ním dra­ma­tem, kte­ré vás vtáh­ne do dus­né atmo­sfé­ry čes­ké­ho malo­měs­ta na pře­lo­mu sto­le­tí. Vypráví pří­běh stár­nou­cí dív­ky Štěpy, jejíž život je pozna­me­nán nejen nepo­cho­pe­ním oko­lí, ale i tragé­dií, kte­rá ji postup­ně pohl­tí. Vynikající herec­ké výko­ny Ivy Janžurové a Petra Čepka spo­lu s pre­ciz­ní režij­ní a kame­ra­man­skou pra­cí vytvá­ře­jí neza­po­me­nu­tel­ný fil­mo­vý záži­tek. Hudba Luboše Fišera pak doko­na­le pod­tr­hu­je melan­cho­lic­kou a někdy až dusi­vou atmo­sfé­ru celé­ho sním­ku. Petrolejové lam­py nejsou jen his­to­ric­kým obra­zem, ale i sil­nou psy­cho­lo­gic­kou son­dou do lid­ské duše a spo­le­čen­ských před­sud­ků.

Herecké výko­ny jsou bez­po­chy­by tím nej­pů­so­bi­věj­ším prv­kem fil­mu. Iva Janžurová v roli Štěpy před­vá­dí jem­né a vel­mi cit­li­vé herec­tví, kte­ré doko­na­le vysti­hu­je vnitř­ní boj a osa­mě­lost své posta­vy. Její Štěpa není ste­re­o­typ­ní hrdin­kou, ale plno­hod­not­nou osob­nos­tí, kte­rá se sna­ží najít své mís­to v svě­tě, kte­rý ji odmí­tá. Petr Čepek jako její ženich podá­vá sku­teč­ný herec­ký kon­cert – jeho pro­mě­na z cha­risma­tic­ké­ho důstoj­ní­ka v dušev­ně i fyzic­ky zhrou­ce­né­ho syfi­li­ti­ka je fas­ci­nu­jí­cí a hlu­bo­ce dojem­ná. Jejich vzá­jem­ná che­mie a napě­tí dodá­va­jí pří­bě­hu neo­by­čej­nou inten­zi­tu a auten­ti­ci­tu.

Režie Juraje Herze je mis­tr­ným dílem, kte­ré doká­že zachy­tit jak pova­hu postav, tak i atmo­sfé­ru doby. Herz vyu­ží­vá poma­lé gra­da­ce napě­tí a detail­ní prá­ci s kame­rou, aby divá­ka poma­lu a nekom­pro­mis­ně vtá­hl do svě­ta plné­ho před­sud­ků, boles­ti a faleš­ných nadě­jí. Kamera Doda Šimoniče je vizu­ál­ně výrazná a záro­veň vel­mi cit­li­vá k emo­cím her­ců, čas­to pra­cu­je s tem­ný­mi a stís­ně­ný­mi pro­sto­ry, kte­ré doko­na­le odpo­ví­da­jí psy­chic­ké­mu roz­po­lo­že­ní postav. Scénář peč­li­vě vysta­vě­ný na před­lo­ze Jaroslava Havlíčka se drží věr­nos­ti duchu kni­hy, přes­to­že Herz při­dá­vá vlast­ní dra­ma­tic­ké akcen­ty, kte­ré posi­lu­jí fil­mo­vý záži­tek.

Hudba Luboše Fišera je výraz­ným a nená­sil­ným dopro­vo­dem, kte­rý umoc­ňu­je nála­du fil­mu. Její melan­cho­lie a občas­né tem­né tóny rezo­nu­jí s cel­ko­vou atmo­sfé­rou sním­ku a pod­tr­hu­jí emo­ci­o­nál­ní hloub­ku pří­bě­hu. Díky hud­bě se film stá­vá nejen vizu­ál­ně, ale i zvu­ko­vě uchva­cu­jí­cím zážit­kem, kte­rý se vry­je do pamě­ti divá­ka.

Celková atmo­sfé­ra Petrolejových lamp je těž­ká, depre­siv­ní a záro­veň fas­ci­nu­jí­cí. Film nešet­ří zob­ra­ze­ním lid­ských sla­bos­tí, spo­le­čen­ské pře­tvář­ky a tragé­dií, kte­ré mohou být stá­le aktu­ál­ní i v dneš­ní době. Přesto v tem­no­tě vykres­lu­je i paprsek nadě­je a síly, kte­rá pomá­há hrdin­ce pře­žít její osu­do­vé sou­že­ní. Pro divá­ky hle­da­jí­cí film s hlu­bo­kým psy­cho­lo­gic­kým nábo­jem, na kte­rém se pode­pi­su­je jak kva­li­ta herec­ké­ho obsa­ze­ní, tak i mis­trov­ská režie, jsou Petrolejové lam­py povin­nos­tí.

Petrolejové lam­py dopo­ru­ču­ji všem milov­ní­kům dra­ma­tic­kých fil­mů s his­to­ric­kým náde­chem a hlu­bo­kou psy­cho­lo­gic­kou son­dou. Film oslo­ví divá­ky, kte­ří mají rádi pre­ciz­ní herec­ké výko­ny a atmo­sfé­ric­ké sním­ky s výraz­nou režij­ní i kame­ra­man­skou pra­cí. Naopak ti, kdo vyhle­dá­va­jí rych­lé tem­po a akč­ní dějo­vé linie, mohou být zkla­má­ni poma­lej­ším roz­jez­dem a důra­zem na vnitř­ní kon­flik­ty postav. Pro fanouš­ky čes­ké kine­ma­to­gra­fie a adap­ta­cí lite­rár­ních děl je však ten­to film jed­ním z vrcho­lů, kte­ré sto­jí za to vidět a pro­žít.