RECENZE – DÍTĚ NOCI

rp 135660 350 0 fit.jpg

Autorka:

Karen McQuestion

Překlad: Marie Polasková

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydá­ní v ČR: 2022

Počet stran: 352

Vazba: pev­ná / váza­ná

ISBN: 978-80-271-3566-0

Sharon žije sama v malém dom­ku v luxus­ní čtvr­ti a jed­né noci náho­dou uvi­dí u sou­se­dů v kuchy­ni malé děv­čát­ko, sto­jí­cí u dře­zu. Je jí to div­né, pro­to­že Flemingovi by měli mít pou­ze dospí­va­jí­cí­ho syna. Vrtá jí to hla­vou, ale nako­nec si situ­a­ci nějak sama pro sebe vysvět­lí, že šlo asi o pří­buz­nou a ona jen vymýš­lí podiv­né závě­ry a kon­spi­ra­ce. Navíc se u Sharon doma dějí změ­ny. Nastěhuje se k ní mla­dič­ká Nikita, kte­rá nemá žád­nou rodi­nu, tak­že má teď Sharon jiné sta­ros­ti. Ale sho­dou okol­nos­tí i Niki hol­čič­ku zahléd­ne. Když se však pod zámin­kou Sharon sna­ží u sou­sed­ky zjis­tit, zda nema­jí v domě malé dítě, dostá­vá se jí zápor­né odpo­vě­di. Jsou snad jejich sou­se­dé něja­cí únos­ci a tu malou tam teď věz­ní a své­mu oko­lí lžou? Sharonina dce­ra je práv­nič­ka a dopo­ru­čí tedy mat­ce, aby se obrá­ti­la na soci­ál­ní úřad. Důrazně ji však varu­je, aby sama coko­liv na vlast­ní pěst pod­ni­ka­la, jinak dosta­ne do pro­blé­mů sebe i Niki. Jenže to je tak těž­ké. Co když je ved­le v domě někde ukry­té týra­né dítě?

V prv­ní řadě musím říct, že Dítěti noci se nedá upřít čti­vost a zají­ma­vý námět. Když se zamys­lím nad posta­va­mi, tak oprav­du výrazná je mat­ka Flemingová. To je pros­tě psy­cho­pat­ka jak vyši­tá. Sharon a Niki jsou tako­vé méně výraz­né posta­vy, byť rov­něž hlav­ní, ale nejsou už vykres­le­ny tak dob­ře. I když je to mož­ná tím, že zápor­né posta­vy se popi­su­jí urči­tě lépe než klad­né. Jacob je typic­ký tee­nager, kte­rý je šika­no­va­ný kvů­li své tloušť­ce nejen spo­lu­žá­ky, ale v pod­sta­tě i vlast­ní mat­kou.

A potom je zde Mia. Malá, snad šes­ti­le­tá hol­čič­ka s na klu­ka ostří­ha­ný­mi vla­sy, žijí­cí ve sklep­ním poko­ji. Celé dny uklí­zí a dělá paní Flemingové vlast­ně služ­tič­ku. Nezná nic jiné­ho, tak­že jí to ani nepři­jde div­né. Neví, že ostat­ní děti její­ho věku běha­jí po hřiš­ti, hra­jí si s hrač­ka­mi, mají kama­rá­dy a žijí úpl­ně jiný život. Mia žije v podru­čí kru­té­ho reži­mu své paní. Má však krás­ný vztah s Jacobem, kte­rý v kout­ku duše bere Miu jako vlast­ní sestřič­ku a pota­jí jí nosí lasko­mi­ny do její­ho poko­je. Má ji oprav­du rád, o to víc nená­vi­dí svou mat­ku. Bohužel pro Miu se nedo­ká­že mat­ce vze­přít, stej­ně tak jako jeho otec, kte­ré­ho mat­ka z něja­ké­ho důvo­du vydí­rá a vyhro­žu­je, pokud by něco pro­zra­dil. Sám byl také vlast­ně ješ­tě dítě, když Mia do domu před lety při­šla. 

Mia je pro mě těž­ko uvě­ři­tel­ná posta­vič­ka v urči­tém slo­va smys­lu. Zvládlo by šes­ti­le­té dítě to, co ona? Přemýšlelo by tak, jako ona? O tom dost pochy­bu­ji.

Karen McQuestion je best­selle­ro­vou autor­kou dva­ce­ti romá­nů. Svoje kni­hy nejdří­ve úspěš­ně vydá­va­la vlast­ním nákla­dem, a dnes má na kon­tě více než dva mili­o­ny výtis­ků pro­da­ných po celém svě­tě. Neuvěřitelný pří­běh o její ces­tě na výslu­ní se obje­vil v mno­ha ame­ric­kých médi­ích, včet­ně něko­li­ka tele­viz­ních sta­nic, Wall Street Journal nebo Entertainment Weekly. Její kni­hy mají jed­no spo­leč­né téma, a to las­ka­vost a lid­skou blíz­kost. Žije v Hartlandu ve stá­tě Wisconsin. 

Za recenz­ní výtisk děku­ji nakla­da­tel­ství Cosmopolis. Knihu zde může­te zakou­pit.