Drive | Drive [90%]

http://www.csfd.cz/film/240522-drive/

•  
  

  Drive

•  
  

  Drive

Dánský režisér Nicolas Winding Refn není rozhodně tím, co by se dalo nazvat obyčejný tuctový režisér. Jeho filmografie ostatně mluví za vše. Svoji cestu do Hollywoodu si vyšlapal většinou samými zajímavými filmy. Minimálně jeho Bronson patří mezi mé velmi oblíbené filmy. A to hlavně díky do značné míry neotřelému zpracování. Nyní přichází jeho americký debut.

Neřeknou mu jinak než řidič. Na pět minut je váš, o minutu déle nebo méně a jste v tom na vlastní pěst. Své přezdívce dává za pravdu jak ve svém povolání filmového automobilového kaskadéra, tak po večerech, kdy dělá nájemného řidiče různým zlodějíčkům. Nekompromisní a zásadový přístup mu vždy vycházel, ovšem až do okamžiku, kdy se seznámí se sousedkou Irene. V tu chvíli si ovšem ještě neuvědomuje, jak trnitá bude cesta k ní. Může za ní její manžel Standard, navrátivší se z vězení, který svojí dohodou s gangstery ohrožuje nejen Irene, ale i jejího syna Benicia. Rozhodne se tedy Standardovi pomoci s loupeží, která má vyrovnat dluhy. Je v tom ovšem háček.

Ano, dějově to zní jako celkem rutinní záležitost. A je tomu tak. Recyklace fragmentů dějové linky je stoprocentní a ani z části neskrývaná. On tu totiž není důraz na to co přesně, spíše než o to jak. Když totiž porovnáte tématikou podobného Kurýra právě s Drive, dostanete v podstatě dějově podobný film, ovšem odlišnější jeden od druhého jako nic jiného. Drive totiž ačkoliv sází na akčně laděný děj a jednotlivé dějové prvky, vcelku je to hlavně osobité kriminální drama s prvky thrilleru, v neskutečně zajímavé formě.

Refn totiž svůj osobitý styl piluje k dokonalosti. Ať již jde o minimalistické herectví Ryana Goslinga, které kontrastuje hlavně ve vypjatých scénách, ať již jde o silnou, až mrazivě chladnou atmosféru, nebo právě osobitý vizuální styl, plný oku lahodících záběrů, symboliky a postupů, používaných spíše v umělecky laděných filmech, než v běžné Hollywoodské tvorbě. A o to tu právě jde, nezáleží na faktu, že se na plátně děje v podstatě to samé, co už tu bylo stokrát. Záleží tu hlavně na tom, že se to děje v děsně originální formě, která vás buď znechutí, nebo naprosto ohromí.

Nikdo se tu s ničím jen tak nepáře. Žádné chození okolo horké kaše. Nic takového. U násilí kamera jednoduše neuhne, cenzura mluvy tu taky není a žádné vodění diváka za ručičku se tu také neprovozuje. Všechno se děje v rytmu jízdy na plný plyn. Díky tomu divák zůstává v tempu až do závěrečných titulků. Jediná místa, kdy má divák čas se nadechnout jsou tak jen malí intermezza podkreslená silně osobitou hudbou, která jen slouží jako odrazový můstek pro dalších několik minut silně adrenalinově emocionálního zážitku.

 
Drive se tak jednoduše stává snímkem, který v kině jen tak neuvidíte, ale přitom dějově vychází z běžného materiálu. Díky kombinaci osvědčených prvků s originalitou a osobitostí, se tak k divákovi dostává silný příběh v naleštěném balení, které se nebojí inspirovat v neo-noiru nebo oldschoolové stylizaci inspirované moderními trendy. Prostě a jednoduše laskomina, které k dokonalosti chybí jen málo.

Nicolas Winding Refn dobývá Hollywood. I tak by se dala označit podívaná vybroušená téměř k dokonalosti. Revize stokrát viděného v sympatické, těžce osobité a originální fazoně funguje na 100%. Ryan Gosling v hlavní roli exceluje podobně, jako Refn za kamerou. Jednotlivé detaily, ať již se jedná o hudbu, obrazovou stylizaci nebo celkově vyznění filmu samy o sobě stojí za pochvalu. I přes velká osobní očekávání je Drive naprosto odzbrojujícím snímkem, který sice nesedne každému, ovšem komu ano, ten bude z kina odcházet ohromen. 

20 % Ohromující obrazová stylizace
20 % Silná autorská podívaná