Existují - při hrubém zjednodušení - v zásadě 2 druhy filmů. Ten první má umělecké ambice a ten druhý tu je primárně od zábavy (a samozřejmě se také mohou prolínat).
Není pochyb o tom, že snímek Super 8 patří do druhé kategorie, což z něj a priori nemusí zrovna dělat film špatný. Naopak. Když se náruživý divák podívá na jména jeho tvůrcu, tak jistě nejedno srdce zaplesá. Spielberg, J. J. Abrams (pokud jej neznáte, a tomu moc nevěřím, tak je to duchovní otec seriálu Lost) a autor hudby Giacchino (rovněž Lost).
Jenže jen jména sktuečně dobrý film nedělají, ale popořádku.
Je rok 1979, skupinka dětí (tedy, mladších dorostenců) natáčí zombie film. Tato část filmu mi přijde zdaleko nejlepší, je točena s velkým nadhledem a místy i humorem, snad tu Abrams pohlíží s odstupem na své vlastní dětství a splněné (nesplněné) sny a touhy. „Filmařům“ se ale krom skvostného „gore zombie“ podaří na kameru zachytit i dost podivnou nehodu. Do právě projíždějícího vlaku vrazí ze zprvu nepochopitelných důvodů automobil. Nehoda je ale jen začátek. Vlak totiž vezl značně neobvyklý náklad....
Začnu výčtem dobrých věcí. První 2/3 filmu jsou bezmála skvělé. Napětí se dá skoro krájet, herci podávají slušné výkony a jako divák jsem se cítil velmi příjemně připoután do svého křesla.
A teď to špatné - poslední třetina je hrozná, příšerná. Na přetřes přichází ten nejhorší možný kýč a klišé s tou nejpříšernější „dojemnou“ hudbou. Škoda.
Film nepřichází s ničím extra novým, zkuste si jej představit jako jakýsi mix mezi E. T. mimozemšťanem a filmem Cloverfield. Místy jsem si snad říkal, že Abrams točí jeho pokračování. Efekty jsou úžasné, na 18. minutu a projíždějící vlak jen tak nezapomenu.
Dovolím si ještě poznámku stranou - vyplatí se - a to velmi!! - shlédnout i závěrečné titulky.
