Ex Machina [80%]

To ovšem při­ná­ší i slab­ší člá­nek, kte­rým je občas­né ope­ro­vá­ní s moti­vy, pro kte­ré sní­mek nemá reál­ný základ, mož­ná až pří­liš doslov­ný závěr. Pokud jste ovšem ochot­ni tyto dva nedu­hy pře­hléd­nout nebo tole­ro­vat, ote­ví­rá se vám svět audi­o­vi­zu­ál­ně osl­ni­vé science ficti­on pec­ky, kte­rá vás strh­ne a nepus­tí, a to i když ji tvůr­ce kous­ku­je do jed­not­li­vých seze­ní kte­ré mír­ně frag­men­tu­jí celý vyprá­vě­ný pří­běh. Oslnivost sním­ku Ex Machina spo­čí­vá ale krom samot­né­ho pří­bě­hu a pro­bí­ra­ných témat, také v herec­kém obsa­ze­ní a samot­ném zpra­co­vá­ní. Celé ústřed­ní trio (nikdo víc se moc ve sním­ku neob­je­ví, pokud nepo­čí­tá­te drob­né role) před­vá­dí parád­ní herec­ký kon­cert, čemuž jen sekun­du­je do detai­lu vypi­lo­va­ná obra­zo­vá strán­ka fil­mu a pod­ma­ni­vý hudeb­ní dopro­vod.  

Pokud tedy jsou poma­lé atmos­fe­ric­ké sci-fi sním­ky s pře­sa­hem vaše par­ke­ta, roz­hod­ně dej­te Ex Machina šan­ci. Po del­ší době se totiž prá­vě s tím­to sním­kem dostá­vá na plát­na kin oso­bi­té a skvě­le nato­če­né dra­ma, ve kte­rém tech­no­lo­gie a člo­věk roze­hrá­va­jí dal­ší z neko­neč­ných šacho­vých par­tií. Výborné obsa­ze­ní a skvě­lý hudeb­ní dopro­vod tomu navíc dodá­va­jí punc jedi­neč­nos­ti, díky kte­ré­mu Ex Machina roz­hod­ně v žánro­vé kon­ku­ren­ci neza­pad­ne.     

Z tro­chu nená­pad­né­ho sci-fi se vyklu­ba­la atmos­fe­ric­ká pec­ka jak hrom. Alex Garland při svém režij­ním celo­ve­čer­ním debu­tu není úpl­ně sto­pro­cent­ní, nicmé­ně s při­mhou­ře­ním očí se jed­ná o nápa­di­té dospě­lé sci-fi se sym­bo­lic­ký­mi filo­zo­fic­kým pře­sa­hem, kte­ré si vás zís­ká svo­ji vizu­ál­ní pre­ciz­nos­tí, parád­ní­mi herec­ký­mi výko­ny, šikov­ně napsa­ný­mi dia­lo­gy a pří­jem­ným hudeb­ním dopro­vo­dem. Prim tu ovšem hra­je hut­ná atmo­sfé­ra.  

 

 Koktejl: 

50% Atmosféra
20% Umělá inte­li­gen­ce 
20% Nejistota
10% Technologie