Tučňáci z Madagaskaru | Penguins of Madagascar [70%]

Bylo jen otáz­kou času, kdy si tuč­ňá­čí skva­d­ra z New Yorkské ZOO, se kte­rou jsme se sezná­mi­li skr­ze par­tič­ku zví­řat v kome­dii Madagaskar, dosta­ne svůj vlast­ní film. Není spo­ru o tom, že prá­vě tahle čtve­ři­ce pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co může tahle ani­mo­va­ná série nabíd­nout. A tak se taky sta­lo, do kin vtr­hl oče­ká­va­ný ani­mák, kte­rý líčí jejich sólo­vé dob­ro­druž­ství napříč svě­tem za záchra­nou tuč­ňá­čí­ho poko­le­ní. Jak neje­lit­něj­ší eli­ťá­ci dopad­li na své prv­ní samo­stat­né výpra­vě?

Skipper, Rico, Vojín a Kowalski zna­jí i život za bra­na­mi ZOO. A jako tým elit­ních agen­tů už zaži­li nejed­no dob­ro­druž­ství. To co je ovšem čeká ten­to­krát, je něco úpl­ně jiné­ho. Narazí totiž na cho­bot­ni­ci Davea, kte­rý se jim a všem ostat­ním tuč­ňá­kům na svě­tě hod­lá pomstít za to, že mu v Zoologických zahra­dách vždy sebra­li fanouš­ky. A hod­lá toho docí­lit poměr­ně rafi­no­va­ným způ­so­bem. Chce totiž pomo­cí své­ho séra a ďábel­ské­ho vyná­le­zu pře­mě­nit všech­ny roz­to­mi­lé tuč­ňá­ky na zmu­to­va­né pří­še­ry, kte­rých se lidé budou bát. A Skipper a jeho tým mu v tom musí zame­zit. Nebudou na to ale ten­to­krát sami.

Je fajn sle­do­vat, že kon­cept spin-offu popu­lár­ních posta­vi­ček do vlast­ní­ho fil­mu zase jed­nou fun­gu­je. Tučňáci na to zkrát­ka mají. Šlape jim to stej­ně jako v rám­ci domov­ské série a tak je fajn je sle­do­vat ve vlast­ní hodin­ce a půl i v kinech. Je tu ovšem jeden pro­blém, kte­rým je mož­ná až pří­liš oby­čej­ná hlav­ní záplet­ka, oko­lo kte­ré je vrstve­no hned něko­lik vrs­tev kla­sic­kých šíle­nos­tí v jejich podá­ní. A zkrát­ka, čekal jsem pře­ci jen tro­chu něco víc, než jen sáz­ku na jis­to­tu s not­nou dáv­kou šíle­nos­ti a absur­di­ty.

I když totiž timing gagů, oči­vid­né a násil­né pro­pí­rá­ní důle­ži­tých prv­ků v ději, kte­ré sehra­jí dří­ve či poz­dě­ji svo­ji roli, i samot­ná do extré­mu zahna­ná cha­rak­ter­ní lin­ka celé­ho týmu, to vše fun­gu­je bez­chyb­ně. Místy se sice obje­ví slab­ší mís­ta, kde se zase tolik humor­né­ho nedě­je, to ovšem nezna­me­ná, že by nějak zásad­ně taha­ly kva­li­ty sním­ku dolů.

Co už mi ovšem vadi­lo více, byla mož­ná až zby­teč­ně do extré­mu zahna­ná závě­reč­ná dva­ce­ti­mi­nu­tov­ka, kdy se film pře­su­nul do mož­ná zby­teč­ně abs­trakt­ních rovin, stej­ně jako ono pře­tvo­ře­ní a násled­né napra­vo­vá­ní ško­dy bylo spí­še hrou na klišé a ste­re­o­typ, spí­še než něco nové­ho či ori­gi­nál­ní­ho. Zpracováním pak Dreamworks uka­zu­jí, proč se jejich pro­duk­ce mohou rov­nat špič­ce co do vizu­ál­ní pří­jem­nos­ti. Navíc hudeb­ně to zvlá­dá Lorne Balfe na jed­nič­ku a tak si vět­ši­nu tuč­ňá­čí jízdy i přes pár zádrhe­lů zkrát­ka uži­je­te.  

A tak nako­nec jsem mož­ná jen vel­ký rýpal, neboť reak­ce z řad dětí i dospě­lých v sále byla po vět­ši­nu času více než klad­ná. Faktem zůstá­vá, že Tučňáci z Madagaskaru jsou více než opod­stat­ně­nou sólov­kou tuč­ňá­čích agen­tů, kte­rá baví, i když by od ní mohl čekat člo­věk pře­ci jen o tro­chu více. I tak je ale tahle ani­mo­va­ná rodin­ná kome­die v sou­čas­né době tím nej­lep­ším, na co vzít capar­ty do kina (a sám při­tom neu­tr­pět dušev­ní újmu). Pokud jste si tuhle čer­no­bí­lou par­tu oblí­bi­li již v minu­los­ti, roz­hod­ně vyraž­te do kina.