Ve jménu krve | Blood Father [60%]

Mel Gibson je už dlou­ho­do­bě v Hollywoodu v neli­bos­ti. Díky lapá­li­ím v osob­ním živo­tě, nevy­bí­ra­vé­mu cho­vá­ní a poznám­kám byl na něko­lik let v Hollywoodu na čer­né lis­ti­ně lidí, se kte­rý­mi nechce mít nikdo nic spo­leč­né­ho. V posled­ních letech se ovšem sna­ží o jaký­si návrat (seč u hla­vou­nů má útrum, viz napří­klad kam­paň za jeho režii Iron Mana 4, kte­rou Robert Downey Jr. nedáv­no pro­sa­zo­val), byť jeho nové fil­my jsou spí­še fajn žánrov­ka­mi než čím­ko­liv jiným. K něče­mu podob­né­mu se ovšem hlá­sí jeho letoš­ní akč­ní novin­ka Ve jmé­nu krve, kde se už od trai­le­rů tvůr­ci sna­ží hrát na podob­nou notu, jakou před lety roz­je­li Liam Neeson a pro­du­cent Luc Besson se svým hitem 96 hodin. Od té doby se tenhle vzor sna­ži­lo násle­do­vat hned něko­lik dal­ších fil­mů. Otázkou tedy zůstá­vá. Je sní­mek Ve jmé­nu krve násle­dov­ní­kem toho­to tren­du nebo při­ná­ší něco víc? 

Link (Mel Gibson) dělá teto­vá­ní ve svém kara­va­nu upro­střed malé komu­ni­ty. Je býva­lým zlo­čin­cem, kte­rý je žije již něja­kou dobu v pod­mín­ce, kte­rá znač­ně ome­zu­je jeho mož­nos­ti. Snaží se ale dát svůj život do pořád­ku a tak dodr­žu­je pod­mín­ky své­ho pro­puš­tě­ní, navíc boju­je se svým alko­ho­lis­mem a sna­ží se zůstat stříz­li­vý. Veškerá jeho sna­ha ale při­chá­zí vni­več v momen­tě, kdy se jeho pohře­šo­va­ná dce­ra po letech ozve, že je v pro­blé­mu. Na sto­pě ji jsou totiž pře­kup­ní­ci drog z jihu, kte­ří ji chtě­jí zabít. I když Vzat Linka a Lydie (Erin Moriarty) nebyl nikdy ide­ál­ní a něko­lik let se nevi­dě­li, roz­hod­ně nehod­lá svo­ji dce­ru zlo­čin­cům vydat. Dvojice se tedy musí vydat na útěk... 

Musím říct, že se mi sna­ha Mela Gibsona se pro­sa­dit v prů­mys­lu, kde je tak tro­chu pořád na čer­né lis­ti­ně, zamlou­vá. Ať už je v sou­kro­mí jaký chce, hrát tenhle Australan jed­no­znač­ně umí a jeho cha­risma a půso­bi­vý chraplák ani s léty a vrás­ka­mi pří­liš neu­tr­pě­lo. A když ho poté člo­věk najde v říz­né žánrov­ce, kte­rá jeho herec­ké­mu pro­je­vu parád­ně sed­ne, o to líp. Ve jmé­nu krve je totiž přes­ně to, co sli­bu­je od prv­ních mate­ri­á­lů. Akční béč­ko o zno­vuna­le­ze­ní otce s dce­rou na poza­dí vál­ky gan­gů a intrik pře­kup­ní­ků drog. Nic víc, nic míň. Pokud je tohle to, co od novin­ky oče­ká­vá­te, pak smě­le dál. 

Jean-François Richet totiž na plo­še nece­lé hodi­ny a půl ser­ví­ru­je poměr­ně sluš­nou podí­va­nou, kte­ré sice podrá­že­jí nohy tro­chu zbrk­lé a nedo­myš­le­né sce­náris­tic­ké klič­ky a občas­ná laci­nost vyprá­vě­né­ho mate­ri­á­lu (což se ovšem od béč­ko­vé pro­duk­ce dá tak tro­chu čekat, že), přes­to zvlá­dá vyba­lan­co­vat tyto nedu­hy sluš­ným hlav­ním hrdi­nou, ve kte­rém Gibson tak tro­chu reflek­tu­je i svo­ji osob­ní situ­a­ci. A mož­ná prá­vě pro­to je jeho cas­ting do role podob­ně pro­ble­ma­tic­ké­ho hlav­ní­ho hrdi­ny tak přes­ný. Ať už totiž John Link má své pro­blémy a roz­hod­ně není typic­kým good guyem, člo­věk mu nemá pro­blém fan­dit v jeho nezá­vi­dě­ní­hod­né situ­a­ci. 

Celé to navíc vypa­dá až pře­kva­pi­vě schop­ně. Hudební strán­ka Svena Faulconera pří­liš pro­sto­ru pro vynik­nu­tí sice nedo­sta­ne, ovšem kame­ra Roberta Gantze roz­hod­ně zaujme, pře­de­vším pro­to, že jí napo­má­ha­jí prak­tic­ké tri­ky, namís­to pře­hršle digi­tál­ní­ho balas­tu, jako bývá v hlu­bi­nách této pro­duk­ce zvy­kem. Díky tomu nepů­so­bí Ve jmé­nu krve úpl­ně jako sou­čas­né akč­ní béč­ko, spí­še ale jako něco z deva­de­sá­tek s pří­mě­sí vizu­á­lu a moti­vů z počát­ku nové­ho tisí­ci­le­tí. A to je kom­bo, kte­ré pře­kva­pi­vě dob­ře šla­pe od začát­ku až do kon­ce a nebýt prá­vě slab­ší dějo­vé strán­ky, někte­rých herec­kých výko­nů (Erin Moriarty nezvlá­dá držet krok, William H. Macy má zase pří­liš málo pro­sto­ru) a slab­ších zápo­rá­ků (Diego Luna moc jako děsi­vý gan­gs­ter nefun­gu­je, Michael Parks pro změ­nu stří­dá skvě­lé momen­ty s těmi hod­ně špat­ný­mi), mohl film mířit pod­stat­ně výš. Takhle je to ve výsled­ku jen sluš­ná žánrov­ka se skvě­lým Gibsonem.         

Ve jmé­nu krve je tedy spí­še zále­ži­tos­tí pro fanouš­ky žán­ru a akč­ních béček, spí­še než pro koho­ko­liv jiné­ho. Navíc máte-li rádi Mela Gibsona jako her­ce, pak není jedi­ný důvod, proč vám film vymlou­vat. Předvádí tu totiž jeden z nej­lep­ších výko­nů za hod­ně dlou­hou dobu. Pokud máte akci a béč­ka v krvi, pří­pad­ně si potr­pí­te na pro­ble­ma­tic­ké hrdi­ny a jejich malá dra­ma­ta a neva­dí vám pří­měs olo­va, pak smě­le do kina.           

Slušné akč­ní video­béč­ko, kte­ré nabí­zí skvě­lé­ho Gibsona a tro­chu zao­stá­va­jí­cí zby­tek. Herecky a sce­náris­tic­ky slab­ší, přes­to znač­nou část fil­mu zachra­ňu­je solid­ní vizu­ál, sluš­ná režie a hlav­ní hrdi­na. Tenhle mix deva­de­sá­tek a ran­ných akč­ních fil­mů nové­ho tisi­cí­le­tí ale fanouš­ky žán­ru roz­hod­ně potě­ší.  

http://www.csfd.cz/film/376160-ve-jmenu-krve/

http://www.imdb.com/title/tt3647498/

Podívejte se na hodnocení Ve jménu krve na Kinoboxu.