Coriolanus [55%]

William Shakespeare, kla­sik dra­ma­tic­ké tvor­by a jed­na z nej­vět­ších osob­nos­tí lite­ra­tu­ry v moder­ním podá­ní? Už to tu pár­krát bylo, nicmé­ně ten­to­krá­te na to jde Ralph Fiennes poně­kud jinak. Jeho režij­ní debut pře­vá­dí zná­mé dílo z dáv­ných dob do sou­čas­nos­ti. Má však v téhle odliš­né době Shakespeareovo dílo co říci? A doká­že pro­dat obraz spo­leč­nos­ti let dáv­ných v moder­ních pod­mín­kách?  

Gaius Marcius, po svém veli­kém vítěz­ství jme­no­va­ný Coriolanus, se vra­cí do Říma jako vítěz. Za své činy je mu nabíd­nu­to mís­to kon­zu­la a pod­po­ru musí hle­dat i u oby­čej­né­ho lidu, kte­rým dří­ve jako vojen­ský vůd­ce pohr­dal. K jeho dosa­ze­ní však díky opo­zič­ním poli­ti­kům nedo­jde. I přes povzbu­di­vý hlas lidu se jim totiž poda­ří obrá­tit oby­čej­ný lid pro­ti Coriolanovi a ten je nako­nec vyhnán z měs­ta za kte­ré bojo­val a kte­ré jej ješ­tě nedáv­no vele­bi­lo jako váleč­né­ho hrdi­nu. Odhodlán vyko­nat pomstu, Coriolanus vyhle­dá úto­čiš­tě u své­ho býva­lé­ho úhlav­ní­ho nepří­te­le, veli­te­le Voluské armá­dy Tulluse Aufidiuse. S pomo­cí jeho a Voluských vojen­ských sil se roz­hod­ne navrá­tit do Říma jako jeho doby­va­tel. 

Nemá smy­sl cho­dit kolem hor­ké kaše. Tohle je jed­no­du­še div­né. Minimálně v prv­ní tře­ti­ně má člo­věk tak nějak vlast­ně pro­blém vůbec na styl fil­mu. Postavy ve sním­ku, nebo spí­še kari­ka­tu­ry sou­čas­ných arche­ty­pů, pro­ná­še­jí­cí archaic­ká ver­bál­ní moud­ra, pro­klá­da­né zvu­ky zbra­ňo­vé­ho prů­mys­lu a moud­rým při­ta­ká­vá­ním poli­tic­kých čini­te­lů, to pře­ci jen není něco, co by člo­věk měl mož­nost vidět běž­ně kaž­dý den. Ne že by to bylo celý sní­mek něco jako vcel­ku kou­ka­tel­ná for­ma inte­lek­tu­ál­ní­ho týrá­ní, to niko­liv. Jen to pros­tě v úvo­du sním­ku v kom­bi­na­ci s pře­hrá­va­jí­cím Ralphem Fiennesem půso­bí jed­no­du­še div­ně. 

Naštěstí tenhle opar pře­hna­né sno­bo­vos­ti opad­ne začát­kem dru­hé tře­ti­ny a ona archaic­kost hlav­ní­ho hrdi­ny i postav oko­lo něj pře­sta­ne půso­bit v kom­bi­na­ci s moder­ním pro­stře­dím tak kon­trast­ně. Spíše nao­pak. Čím více se divák dostá­vá do posta­vy Coriolana, zamě­řu­je se spí­še na cho­vá­ní postav než naleš­tě­né mono­lo­gy a dia­lo­gy. Problém ovšem je, že i přes ten­to obrat k lep­ší­mu divák tak nějak čeká od dvou hodin čis­té­ho času pře­ci jen něco víc. 

Ve výsled­ku je totiž Coriolanus až pří­liš poza­du opro­ti oče­ká­vá­ním kte­ré do něj dost lidí vklá­da­lo. Nevyrovnané tři tře­ti­ny, kte­ré stí­ha­jí bavit i nudit divá­ka záro­veň a to vše bez něja­ké­ho vět­ší­ho vtáh­nu­tí divá­ka a jeho emo­cí do děje. Řemeslná strán­ka navíc nestí­há vyrov­ná­vat slab­ší chvil­ky, neboť sama půso­bí pozi­tiv­ně jen v něko­li­ka málo momen­tech, jinak brouz­dá ve vodách prů­mě­ru. Vzhledem k fak­tu, že se jed­ná o debut, to tak špat­né není, nicmé­ně příš­tě bych být Fiennesem asi zvo­lil něco poně­kud méně nároč­něj­ší­ho. Na mate­ri­ál podob­né úrov­ně mu totiž chy­bí zku­še­nos­ti i ona potřeb­ná jis­to­ta za kame­rou. 

Hodnocení: 55%