Po krk v extázi / Layer Cake

„Drogy změ­ni­ly všech­no. C’est la vie.“

Elegantní, vkus­ně oble­če­ný a zdvo­ři­lý hrdi­na beze jmé­na je doko­na­lý pro­fe­si­o­nál. Při svých obcho­dech s koka­i­nem a extá­zí vydě­lal nej­ví­ce na tom, že se sna­žil cho­vat nená­pad­ně a mít po celou dobu čis­té ruce. Nyní se roz­ho­dl s obcho­dy skon­co­vat, opus­tit svět zlo­či­nu, drog a nási­lí a zaří­dit si s pomo­cí peněz, kte­ré se mu poda­ři­lo nashro­máž­dit, klid­ný a spo­ko­je­ný život. Ještě před­tím jej však čeka­jí dvě drob­né služ­by pro jeho bos­se Jimmyho Price: musí najít ztra­ce­nou, dro­go­vě závis­lou dce­ru moc­né­ho zlo­čin­ce Eddieho Templa a dojed­nat pro­dej obří zásil­ky extá­ze s nekon­t­ro­lo­va­tel­ným nýman­dem, kte­rý si hra­je na mno­hem vět­ší­ho gan­gs­te­ra, než jakým ve sku­teč­nos­ti je. Nic se ale neda­ří pod­le plá­nu a to, co původ­ně vypa­da­lo jako rutin­ní trans­ak­ce, je ve sku­teč­nos­ti doko­na­lý cha­os. Na povrch vyplou­va­jí skry­tá spo­je­nec­tví a situ­a­ce se postup­ně mění v boj o moc, kte­rý sahá z lon­dýn­ských dro­go­vých dou­pat až do nej­vyš­ších kru­hů brit­ské spo­leč­nos­ti… (ofi­ci­ál­ní text dis­tri­bu­to­ra)

Mea cul­pa, tomuhle fil­mu jsem křiv­di­la. Viděla jsem ho v rau­ši po Casinu Royale a v záři jeho doko­na­los­ti mi při­pa­dal zma­te­ný a pře­lid­ně­ný. Některé fil­my pros­tě potře­bu­jí čas – a já potře­bu­ju čas, abych někte­ré fil­my doce­ni­la. Dnes, po důklad­ném pře­zkou­má­ní, musím kon­sta­to­vat, že Layer Cake je pocti­vá a nad­prů­měr­ně atmo­sfé­ric­ká gan­gs­ter­ka s vyni­ka­jí­cím stři­hem a půso­bi­vou vizu­ál­ní strán­kou. Režisér Matthew Vaughn svůj debut zvlá­dl na výbor­nou.

Daniel Craig jako beze­jmen­ný obchod­ník, „jehož zbo­žím je náho­dou koka­in“, nemá páteř ani ner­vy, hla­vu neztrá­cí, ani když mu ji někdo omlá­tí o mra­zák, a jako bonus vyni­ká nad­li­mit­ním sexap­pea­lem a pev­ný­mi zása­da­mi. „Udělej si plán a drž se ho. V pra­vý čas toho nech.“ Jenže zrov­na když už se chys­tá k odcho­du do dea­ler­ské pen­ze, při­ple­te se náho­dou k obcho­du s vese­lý­mi pilul­ka­mi s vyso­kým obsa­hem MDNA, kte­rých se potře­bu­je rych­le zba­vit ban­da opi­čá­ků, co si seri­óz­ní pro­dej drog před­sta­vu­je jako kozel orchi­de­je. Vzápětí pak vyjde naje­vo, že výhod­ná kou­pě je vlast­ně kra­de­ná a maji­te­lé vypus­ti­li Krakena, tak­že No Name a jeho par­ta začnou mít extá­ze brzy až po krk. A tím to tepr­ve začí­ná.

V úvod­ní sek­ven­ci i v prů­bě­hu pří­bě­hu se pro­střed­nic­tvím vnitř­ní­ho mono­lo­gu hlav­ní posta­vy sezna­mu­je­me s jeho filo­zo­fií a svě­to­ná­zo­rem. XXXX je mla­dý, sebe­vě­do­mý a inte­li­gent­ní fešák, žád­ný sea­ga­lov­ský ter­mi­ná­tor. Oficiálně jej živí podíl v rea­lit­ce, ve sku­teč­nos­ti je ale jed­ním z výše posta­ve­ných čle­nů dob­ře orga­ni­zo­va­né sku­pi­ny „rekre­ač­ní dro­gy, s. r. o.“, jejíž obchod šla­pe jako hodin­ky i díky zása­dě poznej a respek­tuj své­ho nepří­te­le, jen veli­ce hlou­pí lidé si mys­lí, že jsou chytřej­ší než zákon. Práce ho baví a napl­ňu­je, kon­to utě­še­ně kyne, ale on jako správ­ný prag­ma­tik, netou­ží po pro­fes­ním postu­pu, ale nao­pak odbr­z­ďu­je zad­ní koleč­ka, aby mohl začít poho­dl­ný život v lega­li­tě.

Žádná z postav a naštěs­tí ani film sám si žád­né otáz­ky po morál­ce nekla­dou (i když, kdo hle­dá, najde). „Dávám lidem to, co chtě­jí,“ kon­sta­tu­je suše XXXX. A sku­teč­ně se celou dobu o nic jiné­ho nesna­ží – pro­to­že mu také nic jiné­ho ani nezbý­vá. Disciplinovanost a pro­fe­si­o­na­li­ta jeho sku­pi­ny je neče­ka­ně kon­fron­to­vá­na s par­tič­kou hys­te­ric­kých ama­té­rů, kte­ří lehce naby­li extá­ze a teď chtě­jí za pár pilu­lek hod­ně muzi­ky. Pravý tanec ale odstar­tu­je prá­vo­plat­ný maji­tel před­mět­né dro­gy – jeden hod­ný strý­ček odně­kud se Srbska či Rumunska – kte­rý chce bonbón­ky zpát­ky a hla­vy na pod­no­se jako odškod­né. Doslova. Zatímco prv­ní tře­ti­na fil­mu je ryze atmo­sfé­ric­ká, ve dru­hé se začne kon­cen­t­ra­ce akč­ních scén zvy­šo­vat a dojde i na pár sluš­ných bru­ta­lit a jed­nu vskut­ku ori­gi­nál­ní smrt (ne, žeh­lit teď dlou­ho nebu­du!). Finále je sviž­né a závěr šoku­jí­cí… prá­vě závěr je to jedi­né, co nějak nedo­ká­žu doce­nit. I hlá­šek je sluš­ná suma, ale ne zas tolik, aby naru­ši­ly napě­tí („Z tebe by zača­la bolet hla­va i aspi­rin!“ 🙂 a koke­to­va­ly s paro­dií.

Příběh je tro­chu pře­kom­bi­no­va­ný a je tře­ba jej sle­do­vat dost pozor­ně, aby se v něm člo­věk neztra­til. Důvodem je pře­de­vším armá­da postav, kte­ré se obje­vu­jí a mizí, aby se zase obje­vi­ly, a kte­ré všech­ny se navzá­jem neu­stá­le podrá­že­jí a likvi­du­jí.

Jak už jsem nastí­ni­la v úvo­du, v rám­ci žán­ru má Po krk v extá­zi netra­dič­ně pro­pra­co­va­nou obra­zo­vou strán­ku. Vaughn se inspi­ro­val gan­gs­ter­ka­mi sedm­de­sá­tých let a je to vidět. Většina scén je sty­li­zo­vá­na do výraz­ných tonál­ních kon­tras­tů, chví­le (zdán­li­vé­ho) odleh­če­ní se ode­hra­jí v sytých tep­lých odstí­nech, zby­tek pra­cu­je se sytě chlad­ný­mi barva­mi. Podobně se mi líbil i střih, v komor­ních výje­vech je kame­ra až hra­vá (stří­dá­ní zábě­rů zpod kon­fe­renč­ní­ho stol­ku), při akci nao­pak pádí rych­le a zbě­si­le. Pozoruhodná je i jem­ná sym­bo­li­ka – např. napůl sno­vá sek­ven­ce, kde XXXX pro­chá­zí mezi regá­ly se zbo­žím, kte­ré má do jed­no­ho eti­ke­tu Fcuk rea­li­ty. Dalším nespor­ným kla­dem sním­ku je bez­chyb­ná typo­lo­gie postav a jejich obsa­ze­ní. Craigovi hlav­ní role nepo­chyb­ně vydláž­di­la ces­tu k Bondovi, jeho dva nej­bliž­ší par­ťá­ci, Morty (George Harris) a Gene (Colm Meaney), jsou stej­ně pro­fe­si­o­nál­ní jako jejich šéf, ale běda, když jim bouch­nou saze. Michael Gambon jako don Eddie Temple mi při­po­mí­nal (Kill) Billa Davida Carradina; ško­da je jen, že Sienna Miller dosta­la na úkor muž­ské pře­si­ly tak málo pro­sto­ru.

Posledním kla­dem, kte­rý zmí­ním, je beze­spo­ru hud­ba. Režisér se pro­bral domá­cím archi­vem a pod­bar­vil půso­bi­vý výjev s vaří­cím čajem v hlav­ní úlo­ze (inu Angličani 🙂 pře­mýš­li­vým hitem Duran Duran Ordinary World, situ­a­ci, kdy XXXX při­jde o zabi­jác­ké panic­tví poe­tic­kou instru­men­tál­kou Ruthless Gravity v podá­ní Craiga Armstronga, dopro­vod k milost­né scé­ně obsta­ra­jí Rolling Stones a závě­reč­né titul­ky v exce­lent­ním kon­tex­tu s prá­vě doko­na­ným dějem dopro­vá­zí bola­vá Don’t Let Me Be Misunderstood Joe Cockera.

Vyznavači gan­gs­te­rek sice pre­fe­ru­jí Podfu(c)k nebo Sbal pra­chy a vypad­ni a těm, kte­rým z Craiga naska­ku­je kopřiv­ka, se z toho­to fil­mu nej­spíš také zor­ni­ce neroz­ší­ří. To ale na jeho kva­li­tách (naštěs­tí) nic nemě­ní.

----

Krimi/Drama/Thriller

Velká Británie 2004

Režie: Matthew Vaughn

Hudba: Lisa Gerrard, Ilan Eshkeri

Hrají: Daniel Craig, Tom Hardy, Jamie Foreman, Sally Hawkins, Burn Gorman, George Harris, Tamer Hassan, Colm Meaney, Marcel Iures, Kenneth Cranham, Nathalie Lunghi, Rab Affleck, Dexter Fletcher, Ben Whishaw, Sienna Miller, Paul Orchard, Louis Emerick, Darren Healy, Matt Ryan, Jason Flemyng, Michael Gambon, Dragan Micanović

----

  ©2004 Sony Pictures Entertainment Inc.