Recenze: Pětidomí

Jaká může být detek­tiv­ka bez mrt­vo­ly a bez vra­ha? Může vůbec tako­vá kni­ha nabíd­nout čte­ná­ři tolik oče­ká­va­né gra­do­va­né napě­tí? Nebude to nuda? Odpovědi na tyto otáz­ky najde­te v kni­ze Tomáše Přibyla Pětidomí.  A nuda to nebu­de.

Pražskou poboč­ku poš­ty pře­pa­dl nezná­mý útoč­ník, kte­rý od mís­ta činu ujíž­dí autem bez zna­ček. Policisté jsou mu v patách, ale auto po pár minu­tách najdou odsta­ve­né v nové čás­ti Prahy, kde zatím sto­jí pou­ze pět domů. Úkol se zdá být jed­no­du­chý. Pachatel se musí ukrý­vat v jed­né z novosta­veb. Vyšetřovací tým by měl za pár hodin být bez prá­ce. Jak dlou­ho může trvat pro­hle­dat pou­hých pět domů? Ale situ­a­ce se začne kom­pli­ko­vat díky soud­ci, kte­rý nedá povo­le­ní k domov­ní pro­hlíd­ce všech a čas běží.

Jednou z věcí, kte­rá vzbu­dí sym­pa­tie pra­vi­del­né­ho čte­ná­ře detek­ti­vek, je neob­vyk­lé slo­že­ní vyšet­řo­va­cí­ho tan­de­mu, kdy se nejed­ná o tra­dič­ní dvo­ji­ci mla­dý vyšet­řo­va­tel a slič­ná pomoc­ni­ce. Případně v rám­ci gen­de­ro­vé korekt­nos­ti o duo mla­dá vyšet­řo­va­tel­ka a švar­ný pomoc­ník. V Pětidomí vyšet­řu­je stár­nou­cí pro­tiv­ná kri­mi­na­list­ka a mla­dý poru­čík, kte­rý se v teré­nu pohy­bu­je pou­ze krát­ce.

Dalším nespor­ným plu­sem jsou, v zápla­vě sever­ské kri­mi , koneč­ně čes­ká jmé­na a názvy, kte­rá si zapa­ma­tu­je­te na prv­ní dobrou a nemá­te pocit, že se vám polá­me jazyk, pokud se je poku­sí­te vyslo­vit nahlas.

Těžko říct, jak se to auto­ro­vi přes­ně poda­ři­lo, ale jeho líče­ní pošmour­né­ho pod­zim­ní­ho dne je nato­lik suges­tiv­ní, že i když sedí­te při čte­ní kni­hy doma, radě­ji si pro zahřá­tí uva­ří­te hrnek čaje a pro jis­to­tu při­dá­te i paná­ka rumu. Vlhko, sych­ra­vo, blá­to a vůně zetle­lé­ho lis­tí z kni­hy doslo­va čiší.

Co se nao­pak moc nepo­ved­lo, je sklad­ba oby­va­tel Pětidomí. Těžko uvě­řit, že by se na jed­nom mís­tě a v jed­nom čase moh­lo sejít tolik oby­va­tel, kte­ří jen stě­ží odpo­ví­da­jí před­sta­vě o nor­mál­ní rodi­ně, kte­rá se nastě­ho­va­la do novostav­by. Téměř všich­ni půso­bí jako poten­ci­ál­ní násil­ní­ci a v uvo­zov­kách pře­kva­pi­vě poš­tu pře­pa­dl ten nej­nor­mál­něj­ší z nich. Osoba, do kte­ré bys­te to roz­hod­ně na prv­ních stra­nách neřek­li, ale až se všich­ni před­sta­ví, tak čte­ná­ři záhy dojde, kdo stál se zbra­ní před poš­tov­ní pře­páž­kou.

Stejně jako u kaž­dé jiné detek­tiv­ky, se pát­ra­cí tým pídí nej­pr­ve po moti­vu. Ten je u lou­pež­né­ho pře­pa­de­ní na sna­ze. Akutní nedo­sta­tek peněz a akut­ní poža­dav­ky věři­te­lů. Autor však pra­cu­je ješ­tě s dal­ším moti­vem, kte­rý nebý­vá zce­la obvyk­lý. Lze pou­ze nazna­čit, že se jed­ná o lás­ku, kte­rá může nabý­vat růz­ných podob.

Pětidomí je pří­jem­né čte­ní na dlou­hý večer, po kte­rém se bude čte­ná­řům dob­ře usí­nat. Nenajdete zde mrt­vo­ly, lit­ry krve, dáv­ná tajem­ství a zvrá­ce­né sexu­ál­ní prak­ti­ky, ale dob­ře vysta­vě­nou detek­tiv­ku, u kte­ré se poba­ví­te a zaži­je­te chvil­ku napě­tí při hle­dá­ní lupi­če. Ani horor, ani nuda.

Ukázka z kni­hy:

A tak se vymý­ce­ný poze­mek roz­dě­lil na pět men­ších par­cel a nabí­dl ve veřej­né sou­tě­ži. Ceny za metr čtve­reč­ní byly kla­sic­ky praž­ské a začít sta­vět tady nemohl nikdo bez vel­ké­ho majet­ku. Tak proč tu někdo vzal pis­to­li, kuklu a šel na pár set met­rů vzdá­le­nou poš­tu? Nebo tohle mís­to s pacha­te­lem nesou­vi­se­lo a jen se tu náho­dou scho­val?

Obrátila se ke kole­gům a zamí­ři­la jim roz­dat prá­ci, aby se jim nekrá­ti­ly žíly.  

Knihu může­te aktu­ál­ně zakou­pit se sle­vou na Albatrosmedia.