Doktor Spánek od Stephena Kinga (Doctor Sleep) – Recenze – 60%

Stejnojmennou kniž­ní před­lo­hu fil­mu Doktor Spánek od Stephena Kinga (dále jen Doktor Spánek) napsal horo­ro­vý spi­so­va­tel Stephen King v roce 2013, tedy pět­a­tři­cet let po vydá­ní romá­nu Osvícení, na nějž Doktor Spánek po čtyřech dese­ti­le­tích nava­zu­je a jehož slav­nou fil­mo­vou ver­zi Stanleyho Kubricka z roku 1980 Stephen King nesná­ší, patr­ně kvů­li odliš­né­mu vyzně­ní, kte­ré se s tím romá­no­vým výraz­ně minu­lo. Filmový Doktor Spánekse při­tom sna­ží být nejen věr­nou adap­ta­cí své kniž­ní před­lo­hy, ale záro­veň i důstoj­ným pokra­čo­vá­ním fil­mo­vé­ho Osvícení, kte­ré je dodnes legen­dou a jed­ním z nej­lep­ších zástup­ců horo­ro­vé­ho žán­ru – a bylo tudíž tře­ba počí­tat s tím, že s ním bude Doktor Spánek srov­ná­ván.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Režisérem a sce­náris­tou sním­ku se stal ame­ric­ký reži­sér Mike Flanagan, kte­rý má za sebou řadu horo­ro­vých zku­še­nos­tí nejen na poli fil­mo­vém (Oculus, Ouija: Zrození zla), ale i seri­á­lo­vém (The Haunting). Film Doktor Spánek při­tom pojal ne jako ner­vy drá­sa­jí­cí a zne­po­ko­ji­vou horo­ro­vou podí­va­nou, ale spíš jako psy­cho­lo­gic­ké dra­ma o tom, že naše vlast­ní sla­bos­ti a trau­ma­ta uvnitř nás jsou nebez­peč­něj­ší a děsi­věj­ší než coko­li jiné­ho – což je demon­stro­vá­no na titul­ním hrdi­no­vi, býva­lém alko­ho­li­ko­vi, kte­rý se sna­žil utéct sám před sebou, ale nako­nec našel způ­sob, jak svým démo­nům vzdo­ro­vat.

Oním hrdi­nou je Danny Torrance, jemuž bylo ve fil­mu Osvícení, když ho tatí­nek s tvá­ří Jacka Nicholsona honil po stra­ši­del­ném hote­lu Overlook se seke­rou v ruce, pou­hých pět let. Nyní je mu pět­a­čty­ři­cet (hra­je ho Ewan McGregor), úspěš­ně se sna­ží absti­no­vat a začí­ná nový život v zapad­lém ame­ric­kém malo­měs­tě. Stále ho však tíží vzpo­mín­ky na děsi­vé udá­los­ti z minu­los­ti a pokou­ší se pro­to tlu­mit své tele­pa­tic­ké schop­nos­ti, jež jsou nazý­vá­ny oním „osví­ce­ním“. Spolu s ním však sle­du­je­me i osu­dy dva­nác­ti­le­té dív­ky Abry (Kyliegh Curran), kte­rá je jako jed­na z mála obda­ře­na stej­ným nadá­ním, a sku­pi­nu kočov­ných upí­rů, vede­ných tajem­nou Rose (Rebecca Ferguson), kte­ří ces­tu­jí napříč Amerikou v kara­va­nech, vyti­po­vá­va­jí si tak­to nada­né děti, zabí­je­jí je a na jejich vyprchá­va­jí­cím osví­ce­ní spo­leč­ně hodu­jí.

Středobodem pří­bě­hu je tudíž zapr­vé dra­ma o myš­len­ko­vých pocho­dech člo­vě­ka, z něhož se sta­la alko­ho­lo­vá troska, pak se ale ze své závis­los­ti vylé­čil a nyní se pokou­ší žít spo­řá­da­ně, dokud ho jeho noč­ní můry zno­vu nedo­že­nou (a kro­mě toho navíc dis­po­nu­je mimosmys­lo­vý­mi schop­nost­mi) a zadru­hé poně­kud béč­ko­vá horo­ro­vá his­tor­ka o jeho boji s nad­při­ro­ze­nou par­tič­kou „vysá­va­čů ener­gií“, kte­rá je vel­mi pří­mo­ča­rá a zce­la postrá­dá taju­pl­nost a napí­na­vost Kingova (i Kubrickova) Osvícení. Hlavní hroz­bou je v něm totiž tlu­pa necha­risma­tic­kých a neza­jí­ma­vých indi­vi­duí, jejichž schop­nos­ti jsou od začát­ku pre­zen­to­vá­ny jako slab­ší opro­ti schop­nos­tem hlav­ních hrdi­nů, kte­ří se je ako­rát muse­jí nau­čit správ­ně vyu­ží­vat. Pak už je to jenom o to, kdo z koho.

Krom moti­vů alko­ho­lis­mu a ono­ho „osví­ce­ní“ je Doktor Spánek s původ­ním Osvícenímpro­po­jen v pod­sta­tě jen v úvo­du a v závě­ru, v nichž je z Kubrickova sním­ku pří­mo cito­vá­no (a vyu­ží­vá se toho, že zchát­ra­lý hotel Overlook ve fil­mu stá­le sto­jí, na roz­díl od kni­hy, v níž lehl pope­lem). Určité navá­zá­ní lze spat­řo­vat v tom, že se Danny obá­vá, aby se nestal tím, kým byl jeho hrů­zu nahá­ně­jí­cí otec, a došlo samo­zřej­mě také na pře­hr­šel vizu­ál­ních odka­zů na Kubrickovu kla­si­ku, na jejíž úro­veň však Doktor Spánek, byť pár pozo­ru­hod­ných pasá­ží beze­spo­ru jis­tě obsa­hu­je, bohu­žel nedo­sa­hu­je ani v jed­né své scé­ně. A to i navzdo­ry sna­ži­vým a věro­hod­ným výko­nům veš­ke­rých her­ců.

Dvě a půl hodi­ny trva­jí­cí­mu fil­mu roz­hod­ně nepo­má­há ani jeho roz­vlek­lé tem­po vyprá­vě­ní, urči­tá směš­nost, s níž se sna­ží vypo­má­hat si zábě­ry vystři­že­ný­mi z Kubrickova Osvícení, jeho pří­liš­ná doslov­nost, kdy divá­kům vysvět­lu­je i to, na co by doká­za­li snad­no při­jít sami, a pře­de­vším pak absen­ce jaké­ho­ko­li napě­tí, mís­to nějž jsou radě­ji budo­vá­ny jed­not­li­vé posta­vy – o něž se ale stej­ně pří­liš nebo­jí­te, pro­to­že nemá­te moc důvod se bát. Nejde při­tom o absen­ci leka­ček (to je spíš dob­ře, že na ně Mike Flanagan zane­vřel), ale spíš o zásad­ní nedo­sta­tek psy­cho­lo­gic­ké­ho děsu, kte­rý nejen­že nemá šan­ci nikam moc gra­do­vat, ale hlav­ně nemá k dis­po­zi­ci moc scén, v nichž by se vůbec mohl vyskyt­nout. Nejpůsobivější jsou tak z horo­ro­vé­ho hle­dis­ka ako­rát zábě­ry z vylid­ně­ných hote­lo­vých cho­deb a ze zasně­že­né­ho zahrad­ní­ho blu­diš­tě a vize s mrt­vo­lou v kou­pel­ně, kte­ré ale zao­stá­va­jí jak za svým téměř čty­ři­cet let sta­rým před­chůd­cem, tak za nedáv­ným Ready Player One, jímž Stephen Spielberg doká­zal vzdát Osvícení poctu mno­hem účin­ně­ji.

Doktor Spánek je tak nad­prů­měr­ně zda­ři­lým fil­mem výhrad­ně jen díky her­cům, mís­ty poměr­ně doved­né Flanaganově režii, pad­nou­cí hud­bě a pár mís­tům s pěk­nou kame­rou a sil­nou atmo­sfé­rou. Ve všem ostat­ním však sní­mek nará­ží na nedo­sta­teč­nost své kniž­ní před­lo­hy a na to, že se pokou­ší měřit s něčím, na co sice v lec­čem chytře nava­zu­je, ale s čím se dějo­vě i cel­ko­vým zpra­co­vá­ním míjí o něko­lik kva­li­ta­tiv­ních pater.