Řeka zázraků-povídky psané rukou čerstvého padesátníka

reka zazraku povidky psane zralou rukou cerstveho padesatnika

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Máte rádi pří­ro­du? Hledáte zají­ma­vé povíd­ky ze živo­ta slav­né­ho mode­rá­to­ra? Chcete se dozvě­dět něco z jeho sou­kro­mé­ho živo­ta? Kniha s názvem Řeka zázra­ku bude pro vás tím pra­vým oře­cho­vým. 

Celkem 12 poví­dek vás pro­ve­de jeho živo­tem do sou­čas­ných pade­sá­ti let, o jeho rodi­ně, o jeho dědeč­ko­vi, o škol­ních letech, o krás­né a nespou­ta­né pří­ro­dě i bře­zích řeky Ohře, o sbě­ru poš­tov­ních zná­mek, o ryba­ře­ní, o jeho čtyřech dětech. Autorem těch­to poví­dek je slav­ný mode­rá­tor oblí­be­né­ho tele­viz­ní­ho pořa­du Zázraky přírody-Vladimír Kořen. Velmi cha­risma­tic­ký muž, kte­rý s obrov­skou lás­kou, respek­tem i noble­sou doká­že popi­so­vat život ryb, ale i zázra­ky, kte­ré se v pří­ro­dě urči­tě dějí, a se kte­rý­mi se celý život potká­val.

Čtení těch­to poví­dek jsem si nesmír­ně uží­va­la a hlta­la je od prv­ní stra­ny. Jelikož jsem vel­kým fanouš­kem pořa­du Zázraky pří­ro­dy, nevá­ha­la jsem a sáh­la po této novin­ce. Přišla na řadu až teď, ale o to více si ji vychut­ná­vám. Pana Kořena jsem měla mož­nost poznat osob­ně, tak­též pana Maroše Kramára. Jejich oso­bi­té vyprá­vě­ní, i to, jak kni­ha vzni­ka­la mě nesmír­ně zau­ja­lo. Musím říci, že jsou to oba vel­mi cha­risma­tič­tí muži s obrov­ský­mi zna­lost­mi o pří­ro­dě, a nejen o ní.  Dokážou s vel­kou úctou, noble­sou i humo­rem dlou­ho vyprá­vět a vůbec vám to nepři­jde nud­né. Dokonce se podí­vá­te i do lož­ni­ce man­že­lů Kořenových. Lehký nádech ero­ti­ky v povíd­kách nesmí roz­hod­ně chy­bět. Ne vše se sta­lo, něco je smyš­le­né, někte­ré pasá­že se sta­ly jinak a v jiném čase. Povídky vás dove­dou do míst, kde autor vyrůs­tal a trá­vil svo­je dět­ství, i svou dospě­lost. Dozvíte se mno­ho zají­ma­vos­tí ze živo­ta ryb, i to jaké to je pro­chá­zet se po bře­hu řeky Ohře.

Knihu dopo­ru­čím všem milov­ní­kům pří­ro­dy, rybá­řům, šachis­tům, poklid­ným sbě­ra­te­lům poš­tov­ních zná­mek, váš­ni­vým čte­ná­řům poví­dek, ale i těm, kte­ří milu­jí poví­dá­ní Vladimíra Kořena. Každý si v ní najde to své. Věřte, že nebu­de­te lito­vat. Kniha oprav­du sto­jí za to. Doufám, že to nebu­de auto­rův posled­ní počin, jeli­kož jeho kni­ha byla nád­her­ná a vel­mi se poved­la. Kniha má 269 stran, cel­kem 12 poví­dek. Na začát­ku kni­hy nalez­ne­te před­mlu­vu od Maroše Kramára, na kon­ci je uve­den doslov. Z pří­bě­hů je cítit obrov­ská lás­ka i respekt k pří­ro­dě i k rodi­ně.

Nejvíce mě zau­ja­la povíd­ka o dědeč­ko­vi, i o tom, jak o něm vel­mi hez­ky autor vyprá­věl. Dále o poš­tov­ní znám­ce Bílý jelen, kte­rá byla vel­mi hezká. Jako malá hol­ka jsem se svým bra­t­rem sbí­ra­la znám­ky a moc mě to bavi­lo a díky této povíd­ce jsem oži­vi­la vzpo­mín­ky na své dět­ství.

Ukázka z kni­hy:

„My jsme vlast­ně vzác­ný rod, šlech­ti­ci,“ zamys­lel se děda. „Dědičně falc­kra­ba­ta. To je víc než kní­že nebo hra­bě. Měli jsme arci­ce­re­mo­ni­á­ři.“ Děda natá­hl ciga­re­tu, pokr­čil bra­du a význam­ně vyfou­kl šeda­vý dým: „Byli jsme tro­chu víc, Ládíku.“ Pak vytá­hl tuž­ku a nezvyk­lým kra­so­pi­sem vykres­lil své jmé­no: Václav Falckráb.

„A proč nemá­me hrad? Nebo aspoň zámek?“ zeptal jsem se. „Můj pra­dě­da všech­no pro­hrál v kar­tách,“ vysvět­lil děda a dodal: „I man­žel­ku pro­hrál. Dáme šachy. Není tu pivo?“ Podíval se na babič­ku, kte­rá s úsmě­vem doda­la: „Já jsem jenom rytíř­ka, a tak slou­žím.“ Vyndal z kra­bi­ce šachy zvlášt­ních vyře­zá­va­ných tva­rů a roze­sta­vil je po žlu­to­hně­dé šachov­ni­ci. „Vezmi si, Ládíku, aspoň pun­čo­chá­če, ať tu nese­díš naha­tej,“ vykouz­li­la při­pra­ve­né poho­to­vost­ní okro­vé pun­čo­chá­če s dlou­hý­mi dráž­ka­mi.

Punčocháče měly sej­nou bar­vu jako figur­ky. Nažloutlý okr byl vůbec bar­vou mých dět­ských časů u pra­ro­di­čů.

Od ciga­ret nažlout­lé umě­lé zuby i záclo­ny, okro­vá byla tři­ceti­ha­lé­řo­vá znám­ka Hradčan, žlu­to­hně­dá byla dědo­va postel, moje pun­čo­chá­če a šachy.

U babič­ky jsem míval poho­to­vost­ní oble­če­ní, pro­to­že moje ces­ty ze ško­ly byly v prv­ní a dru­hé tří­dě občas pěk­né dra­ma.  Tu ces­tu znám i po pade­sá­ti letech nazpa­měť.

Několik slov auto­ro­vi:

Vladimír Kořen – dlou­ho­le­tý tele­viz­ní mode­rá­tor a popu­la­ri­zá­tor vědy. Známý pře­de­vším z oblí­be­né popu­lár­ně nauč­né show Zázraky pří­ro­dy, kte­rá pat­ří v České tele­vi­zi už 15 let k hlav­ní­mu sobot­ní­mu pro­gra­mu se sle­do­va­nos­tí kolem mili­o­nu divá­ků. Má za sebou také pro­jek­ty Tajemství vody, Živé srd­ce Evropy nebo Planeta Věda. 15 let byl sou­čás­tí zpra­vo­daj­ství ČT. Za svou tele­viz­ní prá­ci zís­kal cenu Česká hla­va nebo čest­nou medai­li Vojtěcha Náprstka Akademie Věd ČR. V obdo­bí 2010-2020 byl také úspěš­ným sta­ros­tou měs­ta Říčany. Během říze­ní měs­ta se dostal mezi 100 nej­vý­raz­něj­ších ino­vá­to­rů střed­ní a východ­ní Evropy. Je čle­nem správ­ní rady Nadace part­ner­ství, při­čemž je tvá­ří sou­tě­že Strom roku. Jeho man­žel­kou je mezi­ná­rod­ní šacho­vá mis­try­ně Martina Kořenová, s níž má čty­ři děti. Vždy cho­val respekt k lite­ra­tu­ře a u pří­le­ži­tos­ti svých pade­sá­tin při­chá­zí se svou kniž­ní prvo­ti­nou.

Autor: Vladimír Kořen

Ilustrace: Kristýna Franková

Žánr: bio­gra­fie, povíd­ky

Vydáno: Vydalo Nakladatelství KAZDA, Brno, 2024

Počet stran: 272

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-7670-172-4

Knihu může­te kou­pit zde:

Řeka zázra­ků - Nakladatelství Kazda (knihykazda.cz)