S Ondřejem Trojanem to je váš druhý film. V Občanském průkazu jste hrála učitelku Pivoňkovou, skoro disidentku a teď role soudružky Miládky Třískalové. Nedotklo se vás to?
Naopak. Potěšilo. Že mě Ondřej obsazuje do různých poloh a můžu si vyzkoušet věci, které mi jen tak někdo nenabídne.
Spolupráce po sedmi letech, změnilo se za tu dobu něco.
Ne, je to jako s dobrými kamarády, které jen dlouho nevidíš. Kde jsme po Občanském průkazu skončili, tam jsme na Tomanovi prostě navázali. A to bylo hezký.
Jaká je Milada Třískalová, sekretářka Zdeňka Tomana?
Miládka je na začátku šedá myš, která neví nic o světě a myslím, ani o sobě, ale jak stoupá s Tomanem, tak zjišťuje, jaké má možnosti, jak může používat své tělo, a kam až ji to může dostat. Není to osoba mně blízká, ale jako každou roli, kterou hraju, i Třískalovou jsem se snažila obhajovat a chápat a mít ji ráda. Bylo to těžké, v té době jsem nežila, nevím, co by se mnou udělala. Ale jsem nějak vychovaná, a tak si myslím, že bych takhle nejednala. Jenže nikdy člověk neví. Já si myslím, že ona byla do jisté míry hloupá, naivní. A najednou přišla na to, jak se zajistit, jak být relativně v bezpečí. Přestože v té době nebyl v bezpečí nikdo.
Jak se vám točilo s režisérem Trojanem?
Jsou režiséři, kteří mají tendence všechno vysvětlovat a pak takoví, kteří neřeknou skoro nic. Ondřej nechává prostor, ale zároveň cítím z jeho reakcí, kdy jdu správným směrem. Stačí, když řekne „Tohle se mi líbí“, nebo „Tohle zkus jinak“. Umí tak jemně navádět, není striktní, takže se při práci s ním cítím svobodně, a to je velký dar.
A jaká byla spolupráce s Jiřím Macháčkem? Znáte se dlouho, máte za sebou společné filmy i divadlo. To je asi pak na place pohoda?
Někdy se s kamarádem točí vlastně špatně, protože ho znáte z osobního života a vidíte, kdy „hraje“. Ale s Jirkou to tak vůbec nemám. On hraje tak, že nevím, že hraje. A je to hrozně citlivý parťák, není egocentrický, dává prostor, jsme tandem. Jsou někteří herci, kteří se soustředí jen na sebe a toho druhého zazdí. Jirka ne. Ano, moje role, Miládka, není krásný člověk, ale celý štáb a natáčení bylo krásné. Na to, jak je doba třetí republiky temná, tak atmosféra na place byla hrozně osvobozující. Byla tam profesionalita, ale i vzduch a legrace.
Na rozdíl od Jiřího Macháčka jste svého druhého hereckého partnera, slovenského herce Mariana Mitaše, který hraje budoucího prokurátora a vraha Karla Vaše, neznala vůbec. Jak se vám hrálo s ním?
No, první setkání mě zarazilo. S Marianem jsme se potkali až na place a on byl tak v roli, že působil opravdu děsivě. Až jsem si říkala, že buď tak době hraje, nebo je to opravdu strašný člověk. Ale už po prvním natáčecím dni se ukázalo, že je úplně v pohodě a že k nám skvěle zapadl. Jen ten první den vážně působil na všechny, na Jirku i na Ondru, úplně stejně. Jako hrozná sviněJ
A co postelové scény. V tomhle filmu se s nimi nešetřilo.
Vždycky jsem před takovou scénou hrozně nervózní. Je to divné, předstírat vášeň, vedle na metr kameraman, zvukař. Dostanu se jakoby nad sebe a říkám si, co to tady v dospělosti předvádím. Ale třeba Jirka mi neuvěřitelně pomáhal překonat stud, řekli jsme si přesně, jak tu scénu pojmeme. Je to pak už spíš taková choreografie. Ono ani jemu to nebylo příjemné. Takže se pak z vás stanou dvě spřízněné duše, které jen chtějí, aby to bylo za nimi.
Mohla jste si tyhle scény nějak upravit na tělo?
Ve scénáři stálo, že se Třískalová musí svléknout. A protože já se nerada svlékám, tak jsem musela vychytrale jít za Ondřejem a poradit mu, co je víc sexy. Že to odhalené tělo je prvoplánové a že je lepší, když si Miládka sundá kalhotky, ale košilka zůstane a fantazie může pracovat. A Ondřej to naštěstí vzalJ
Když mluvíte o choreografii. Jste vystudovaná tanečnice, ne herečka. Jak to pociťujete při hraní?
Když jdu na nové natáčení, tak mám vždycky v sobě stud a respekt k hercům. Vím, že herectví vystudovali, umí mluvit, používat hlas. Tohle já stále doháním, nemám tu jistotu, kterou oni i díky škole mají. Tanec mi na druhou stranu pomáhá v tom, že si roli nasadím fyzicky. Například začnu chodit hrbatá, schoulená do sebe, nebo se naopak vypnu, nebo dokonce „vyprsím“, jako u role Miládky. Mně to fyzické zpětně pomůže ucítit i uvnitř pocit té postavy a pak si ji držet
Víte, jak Milada Třískalová dopadla?
Špatně. Vzala si budoucího prokurátora vykonstruovaných procesů Karla Vaše. A o něm se ví, že byl sadista.
