Řeknu vám upřímně (či spíše napíšu), že už jsem měl plné zuby všech těch přecukrovaných vánočních filmů, kde má Santa Claus břicho až na zem a na tváři nechutně roztáhlý úsměv. Konečně se někdo odhodlal vykročit proti proudu a natočit snímek, který by nám toho dědka ukázal v trošku střízlivějším světle!
Willie je ukázkovým příkladem životního ztroskotance. Ano… jednou do roka se sice převléká do kostýmu Santa Clause a na jeho klín usedají stovky dětí s rozličnými přáními, ale to jen proto, aby si „nepatrně“ přivydělal a zaopatřil se přinejmenším do dalších Vánoc. Po zbytek roku se pak Willie poflakuje po hospodách a barech, kde se zpíjí do totální němoty a uspokojuje „na Santy nadržené“ servírky. Jak říká sám hrdina – to vše zásluhou těžkého dětství a fotrových tyranských praktik.
Ne… Willie není zrovna tím nejvhodnějším adeptem na Santova dvojníka a ani on sám není nadšen z toho, jak mu děti rok co rok močí do klína a prskají do jeho vrásčité tváře. Proč to tedy dělá? Ten důvod je jednoduchý… Willie je totiž nejenom ten nejnotoričtější notorik, který chodí do postele s Johniem Walkerem a vstává s Kentucky Jackem, ale také velmi zručný chmaták, který umí otevřít i ten nejbezpečnější sejf. Kostým Santy tak tvoří jen nezbytnou součást ďábelských plánů, do jejichž realizace se vrhá se svým liliputským parťákem Marcusem. Každoročně vykradené supermarkety by mohly bohatě vyprávět…
Teď se možná ptáte sami sebe, zdalipak je Willie vůbec člověk. Ono je to těžké… Copak má muž, který je věčně vožralej a který se ke svému okolí chová jako bezostyšné hovado, šanci na nápravu? Může se tak stát u muže, kterému nečiní problém ukrást si to či ono nebo přehnout si tu či onu? Je vůbec možné, že by Willie narazil na někoho, v jehož očích by se stal vzorem? Věřte, nebo ne, muž, který mezi každé vyřčené slovo nezapomene vklínit nezbytnou předložku „fuck“, ještě není beznadějně ztracen, a jak se v tomto filmu ukáže, nepatrná naděje svítá vždy až do poslední minuty.
Co si budeme povídat, Santa je úchyl není taškařicí pro každého. Slušelo by se říci, že Bad Santa není ani klasickou černou komedií. Film režiséra Terryho Zwigoffa – jak už bylo zmíněno výše – kašle na pevně stanovené konvence a v rámci americké komerce se častokrát ocitá i mimo pracně vybudované hranice.
Příběh snímku sice nepatří mezi žhavé favority na zisk Oscara (koneckonců… celkové pojetí mu to ani nedovoluje), ale disponuje několika velmi vtipnými a - troufám si říci – doposud neviděnými momenty. Scénář dvojice Ficarra & Requa sází na neodkryté karty a servíruje divákům zdánlivě absurdní řetězec situací, které jsou do značné míry založené na přisprostlých průpovídkách nalitého Willieho. Vtipnost filmu tedy tkví částečně i paradoxnosti – Santa je v naších myslích zafixován jako hodný dědeček, tady však jeho představitel neváhá na dítě zakřičet „Pojď sem, zasraný zmetku!“ a podarovat jej i mnohem horšími výrazy.
Zasmát se fórkům tohoto ražení, to vyžaduje určitý nadhled a rovněž i patřičnou náladu. Film se přeci jen odvíjí v dosti vulgární rovině, nebojí se častějších pasáží zaměřujících se na kopulační pohyby hlavního hrdiny, a kdyby v něm bylo vypípáno každé sprosté slovo, bylo by divákovo sluchové ústrojí nadobro odrovnáno.
Stejně jako Telefonní budka byla jedním velkým hereckým koncertem pro Collina Farella, Santa je úchyl se nese v jednoznačném znamení prošedivělého Billyho Boba Thorntona (jakékoli vedlejší postavy nemají ani ten sebemenší nárok). Někdejší manžel Angeliny Joelie v tomto snímku naprosto exceluje, s nezaměnitelným výrazem ve tváři přehrává všechny své kolegy a zejména díky jeho výkonu se Willieho postava stává v očích divákových sympatickou. Spřízněnost s hlavním hrdinou pak graduje v samotném závěru, který se sice jeví z hlediska tématického jako předvídatelný, avšak… abych přiznal barvu, mě samotného překvapil. A mile.
Není těžké odhadnout, koho Bad Santa uspokojí. Máte-li ve svém hledáčku vulgární slovní humor, můžete si vesele mnout ruce, ale jestliže si více zakládáte na situační komice a intelektuálních hlodech, měli byste návštěvu kina dlouho dopředu zvážit. Byť já samotný odcházel z projekce velmi příjemně naladěn, během promítání se tu a tam vyskytl případ předčasně utíkajícího diváka.
