Santa je úchyl - Denně vožralej, denně vožralej...

Photo © 2003 Dimension Films

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Řeknu vám upřím­ně (či spí­še napíšu), že už jsem měl plné zuby všech těch přecuk­ro­va­ných vánoč­ních fil­mů, kde má Santa Claus bři­cho až na zem a na tvá­ři nechut­ně roz­táh­lý úsměv. Konečně se někdo odhod­lal vykro­čit pro­ti prou­du a nato­čit sní­mek, kte­rý by nám toho děd­ka uká­zal v troš­ku stříz­li­věj­ším svět­le!
Willie je ukáz­ko­vým pří­kla­dem život­ní­ho ztros­ko­tan­ce. Ano… jed­nou do roka se sice pře­vlé­ká do kos­tý­mu Santa Clause a na jeho klín use­da­jí stov­ky dětí s roz­lič­ný­mi přá­ní­mi, ale to jen pro­to, aby si „nepa­tr­ně“ při­vy­dě­lal a zao­pat­řil se při­nejmen­ším do dal­ších Vánoc. Po zby­tek roku se pak Willie pofla­ku­je po hos­po­dách a barech, kde se zpí­jí do totál­ní němo­ty a uspo­ko­ju­je „na Santy nadr­že­né“ ser­vír­ky. Jak říká sám hrdi­na – to vše záslu­hou těž­ké­ho dět­ství a fot­ro­vých tyran­ských prak­tik.

Ne… Willie není zrov­na tím nej­vhod­něj­ším adep­tem na Santova dvoj­ní­ka a ani on sám není nad­šen z toho, jak mu děti rok co rok močí do klí­na a prs­ka­jí do jeho vrás­či­té tvá­ře. Proč to tedy dělá? Ten důvod je jed­no­du­chý… Willie je totiž neje­nom ten nej­no­to­rič­těj­ší noto­rik, kte­rý cho­dí do poste­le s Johniem Walkerem a vstá­vá s Kentucky Jackem, ale také vel­mi zruč­ný chma­ták, kte­rý umí otevřít i ten nej­bez­peč­něj­ší sejf. Kostým Santy tak tvo­ří jen nezbyt­nou sou­část ďábel­ských plá­nů, do jejichž rea­li­za­ce se vrhá se svým lili­put­ským par­ťá­kem Marcusem. Každoročně vykra­de­né super­mar­ke­ty by moh­ly boha­tě vyprá­vět…

Teď se mož­ná ptá­te sami sebe, zda­li­pak je Willie vůbec člo­věk. Ono je to těž­ké… Copak má muž, kte­rý je věč­ně vožra­lej a kte­rý se ke své­mu oko­lí cho­vá jako bez­o­styš­né hova­do, šan­ci na nápra­vu? Může se tak stát u muže, kte­ré­mu neči­ní pro­blém ukrást si to či ono nebo pře­hnout si tu či onu? Je vůbec mož­né, že by Willie nara­zil na něko­ho, v jehož očích by se stal vzo­rem? Věřte, nebo ne, muž, kte­rý mezi kaž­dé vyřče­né slo­vo neza­po­me­ne vklí­nit nezbyt­nou před­lož­ku „fuck“, ješ­tě není bez­na­děj­ně ztra­cen, a jak se v tom­to fil­mu uká­že, nepa­tr­ná nadě­je sví­tá vždy až do posled­ní minu­ty.

Co si bude­me poví­dat, Santa je úchyl není taš­ka­ři­cí pro kaž­dé­ho. Slušelo by se říci, že Bad Santa není ani kla­sic­kou čer­nou kome­dií. Film reži­sé­ra Terryho Zwigoffa – jak už bylo zmí­ně­no výše – kaš­le na pev­ně sta­no­ve­né kon­ven­ce a v rám­ci ame­ric­ké komer­ce se čas­to­krát oci­tá i mimo prac­ně vybu­do­va­né hra­ni­ce.

Příběh sním­ku sice nepat­ří mezi žha­vé favo­ri­ty na zisk Oscara (konec­kon­ců… cel­ko­vé poje­tí mu to ani nedo­vo­lu­je), ale dis­po­nu­je něko­li­ka vel­mi vtip­ný­mi a - trou­fám si říci – dopo­sud nevi­dě­ný­mi momen­ty. Scénář dvo­ji­ce Ficarra & Requa sází na neod­kry­té kar­ty a ser­ví­ru­je divá­kům zdán­li­vě absurd­ní řetě­zec situ­a­cí, kte­ré jsou do znač­né míry zalo­že­né na při­sprost­lých prů­po­víd­kách nali­té­ho Willieho. Vtipnost fil­mu tedy tkví čás­teč­ně i para­dox­nos­ti – Santa je v naších mys­lích zafi­xo­ván jako hod­ný děde­ček, tady však jeho před­sta­vi­tel nevá­há na dítě zakři­čet „Pojď sem, zasra­ný zmet­ku!“ a poda­ro­vat jej i mno­hem hor­ší­mi výra­zy.

Zasmát se fór­kům toho­to raže­ní, to vyža­du­je urči­tý nad­hled a rov­něž i pat­řič­nou nála­du. Film se pře­ci jen odví­jí v dosti vul­gár­ní rovi­ně, nebo­jí se čas­těj­ších pasá­ží zamě­řu­jí­cích se na kopu­lač­ní pohy­by hlav­ní­ho hrdi­ny, a kdy­by v něm bylo vypí­pá­no kaž­dé spros­té slo­vo, bylo by divá­ko­vo slu­cho­vé ústro­jí nadob­ro odrov­ná­no.

Stejně jako Telefonní bud­ka byla jed­ním vel­kým herec­kým kon­cer­tem pro Collina Farella, Santa je úchyl se nese v jed­no­znač­ném zna­me­ní pro­še­di­vě­lé­ho Billyho Boba Thorntona (jaké­ko­li ved­lej­ší posta­vy nema­jí ani ten sebe­men­ší nárok). Někdejší man­žel Angeliny Joelie v tom­to sním­ku napros­to exce­lu­je, s neza­mě­ni­tel­ným výra­zem ve tvá­ři pře­hrá­vá všech­ny své kole­gy a zejmé­na díky jeho výko­nu se Willieho posta­va stá­vá v očích divá­ko­vých sym­pa­tic­kou. Spřízněnost s hlav­ním hrdi­nou pak gra­du­je v samot­ném závě­ru, kte­rý se sice jeví z hle­dis­ka téma­tic­ké­ho jako před­ví­da­tel­ný, avšak… abych při­znal bar­vu, mě samot­né­ho pře­kva­pil. A mile.

Není těž­ké odhad­nout, koho Bad Santa uspo­ko­jí. Máte-li ve svém hle­dáč­ku vul­gár­ní slov­ní humor, může­te si vese­le mnout ruce, ale jestli­že si více zaklá­dá­te na situ­ač­ní komi­ce a inte­lek­tu­ál­ních hlo­dech, měli bys­te návště­vu kina dlou­ho dopře­du zvá­žit. Byť já samot­ný odchá­zel z pro­jek­ce vel­mi pří­jem­ně nala­děn, během pro­mí­tá­ní se tu a tam vysky­tl pří­pad před­čas­ně utí­ka­jí­cí­ho divá­ka.