Šarlatové kimono - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Slunce se klo­ni­lo k zápa­du a v jed­nom malém dom­ku na veran­dě odpo­čí­val sta­řec a při­mhou­ře­ný­ma oči­ma se díval do slun­ka. Byl uvol­ně­ný a dýchal čis­tý vzduch, kte­rý kolem něj pole­to­val. Když si mys­lel, že je všech­no v pořád­ku, zne­na­dá­ní se pře­svěd­čil o tom, že ne úpl­ně. Vynořila se totiž majestát­ní loď a na její palubě spat­řil sta­řec to, co dosud nikdy nevi­děl - na palubě byla žena, což sice neby­lo nic až tak div­né­ho, ale ona měla rudé vla­sy. To star­ce upřím­ně vydě­si­lo, pro­to­že na něco tako­vé­ho nebyl jed­nak zvyk­lý a také ani při­pra­ven. Dokonce si mys­lel, že je to ohav­né.

Navíc se mu udě­la­lo dosti nevol­no, když si vši­ml, jaké má oči - mod­ré - v Asii něco nemys­li­tel­né­ho. Stařec byl v mdlo­bách a ani si nevši­ml, že už není sám. Po jeho boku stál nyní Taró Kumaširo, jenž se ptal, cože se děje. Stařec mu pově­děl o ženě, z čehož byl Taró potě­šen. Jednalo se totiž o jeho nevěs­tu, kte­rá se vyda­la na ces­tu k němu. Taró se dále vyptá­val, ž čeho je tak podě­šen. Stařec jmé­nem Janagiharo-san s hrů­zou v hla­se podotkl, že nevi­děl nevěs­tu, ale cizin­ku. Stařec bych vycho­va­te­lem mla­dé­ho muže, tudíž si spo­lu rozu­mě­li a tak se Taró ani nehně­val, jakým způ­so­bem s ním Janagiharo-san mlu­ví.

Spíš mu nešlo na mysl, jak to, že jde o cizin­ku, když ženy nema­jí vstup do země povo­len. Taró byl hrad­ní pán a dost ho roze­smá­lo, když mu sta­řec pově­děl i o rusých vla­sech. Stařec měl naráž­ky v tom smys­lu, že by ho moh­la ohro­zit, ale Taró na to jen dodal, že zby­teč­ně pře­há­ní. Stařec se pokou­šel mla­dé­mu páno­vi vysvět­lit, že nemys­lel pří­mo jeho, ale celý japon­ský národ. Dokonce pro­hlá­sil, že by sem moh­lo jed­nat o něja­kou císa­řov­nu a pro­zra­dil mla­dí­ko­vi i tajem­ství jejich očí. Taró se roz­ho­dl, že si ji musí pro­hléd­nout.

Stařec z toho nebyl nad­še­ný, ale Taró jen odvě­til, že pošle na výzvě­dy své muže. Stařec ješ­tě mla­dí­ka varo­val, aby si dával pozor, pro­to­že kdo ví, jakou kata­stro­fu žena před­po­ví­dá. Taró se tomu jen smál, že se jeho vycho­va­tel zby­teč­ně sta­rá. Za něja­ký ten čas se k Taróvi dosta­la jeho budou­cí man­žel­ka Hasuko Takaki-sama. Nemohl od ní odtrh­nout zrak, jak moc se mu líbi­la. Kráčela tak, že bylo na prv­ní pohled patr­né, že pochá­zí ze vzne­še­né­ho rodu. Taró chtěl vysko­čit a jít k ní, avšak to se nesmě­lo. Navíc musel vší silou potla­čit svo­je štěs­tí z této dív­ky.

Hasuko mu kro­mě krá­sy při­ná­še­la i dal­ší věc - ohrom­ný maje­tek. Kromě toho ješ­tě i kon­tak­ty, kte­ré se urči­tě budou hodit. S Hasuko při­je­la rodi­na i slu­žeb­nic­tvo. Když došli až před trůn, tak se jak Hasuko, tak i její otec téměř nezna­tel­ně uklo­ni­li. Taró byl cel­kem roz­la­dě­ný, že ho budou­cí man­žel­ka nepozdra­vi­la hlu­bo­kou úklo­nou, tak, jak to bylo zvy­kem. Taró je všech­ny při­ví­tal. Pak všech­ny pozval, aby se posa­di­li. Hned ji začal nená­pad­ně zpo­ví­dat. Doufal, že jí zde bude u něj líbit. Uvítal i její sest­ru jmé­nem Reiko-sama. Ta však tro­chu koke­to­va­la, což se mla­dé­mu páno­vi vůbec nelí­bi­lo.

Tady musím zno­vu pochvá­lit obál­ku, kte­rá je děla­ná v duchu kni­hy. Mám ráda Asii, nej­víc Čínu, i když tohle je zasa­ze­no do Japonska, tak jsem od toho čeka­la hod­ně, ale bohu­žel mě to moc neza­u­ja­lo, nicmé­ně se to bude líbit těm, kdo mají oprav­du nad­mí­ru rádi zemi vychá­ze­jí­cí­ho slun­ce. Má 288 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 214 Kč zde.

• Autor: Christina Courtenay
• Žánr: román
• Nakladatelství: Alpress
• Datum vydá­ní:2017